ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2706.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 2706/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele OMV Č. r., s.r.o. proti zástavním dlužníkům 1) V. K., 2) M. spol. s r.o., o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 109/2003, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. dubna 2005 č.j. 14 Co 364/2004-112, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 22. dubna 2004 č.j. 15 C 109/2003-84 [s výjimkou výroku o povolení prodeje zástavy označené jako \"pozemek p.č. 1017/33 o výměře 5.589 m2, ostatní plocha, zapsané na listu vlastnictví č. 1281 pro katastrální území Ú., obec M. L., u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch.\" ve prospěch pohledávky zástavního věřitele za zástavním dlužníkem 1) V. K. \"ve výši 600.000,- Kč s úrokem ve výši 20% z částky 600.000,- Kč, tedy s úrokem v celkové výši 120.000,- Kč, a dále s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 600.000,- Kč od 1. ledna 1999 do zaplacení, a výroku o zamítnutí návrhu] se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Zástavní věřitel (jeho právní předchůdce A. ČR a.s.) se návrhem podaným u Okresního soudu v Chebu dne 29.12.1999 proti zástavnímu dlužníku 1) V. K. domáhal (v podobě změněné se souhlasem soudu prvního stupně), aby soud nařídil ve prospěch jeho pohledávky ve výši 2.881.635,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26% ročně od 3.6.1998 do zaplacení prodej zastavené nemovitosti - \"pozemku p.č. 1017/24 o výměře 2.371 m2, ostatní plocha, zapsané na listu vlastnictví č. 1281 pro katastrální území Ú., obec M. L., u Katastrálního úřadu v Ch.\", a ve prospěch jeho pohledávky ve výši 600.000,- Kč \"s úrokem ve výši 20% z částky 600.000,- Kč, tedy s úrokem v celkové výši 120.000,- Kč, a dále s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 600.000,- Kč od 1.1.1999 do zaplacení\" prodej zastavené nemovitosti - \"pozemku p.č. 1017/33 o výměře 5.589 m2, ostatní plocha, zapsané na listu vlastnictví č. 1281 pro katastrální území Ú., obec M. L., u Katastrálního úřadu v Ch.\". Návrh zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy ze dne 25.9.1998 poskytl zástavnímu dlužníku 1) V. K. půjčku ve výši 600.000,- Kč, která mu měla být vrácena spolu s 20% úrokem do 31.12.1998, a že k zajištění této pohledávky bylo podle zástavní smlouvy ze dne 25.9.1998 zřízeno zástavní právo k \"parcele p.č. 1017/33 v k.ú. Ú., obec M. L.\". Na základě dohody o převzetí dluhu, uzavřené mezi zástavním věřitelem (jeho právním předchůdcem) a zástavním dlužníkem 1) V. K. dne 27.5.1998 a \"odsouhlasené\" věřitelem M. M. L., vznikla zástavnímu věřiteli (jeho právnímu předchůdci) vůči zástavnímu dlužníku 1) V. K. pohledávka ve výši 4.917.105 Kč, k jejíž části ve výši 2.881.635,- Kč bylo na základě zástavní smlouvy \"s účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 9.10.1998\" zřízeno zástavní právo k \"parcele p.č. 1017/24 v k.ú. Ú., obec M. L.\". Protože zástavní dlužník 1) V. K. \"přes mnohé výzvy\" zajištěné pohledávky nezaplatil, domáhá se zástavní věřitel k jejich uspokojení a k uspokojení úroků z prodlení nařízení prodeje označených zástav, \"zapsaných jako vlastnictví V. K.\".
Poté, co usnesením ze dne 15.7.2003 č.j. 15 C 109/2003-41 vyslovil, že \"procesním nástupcem žalobce A. ČR, a.s. je obchodní společnost A. ČR, a.s., \", a že se do řízení přibírá jako další účastník zástavní dlužník 2) M. spol. s r.o., který se stal na základě kupní smlouvy ze dne 20.5.1999 vlastníkem zastavených nemovitostí, Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 22.4.2004 č.j. 15 C 109/2003-84 \"povolil prodej zástavy - pozemku p.č. 1017/24, o výměře 2.371 m2, ostatní plocha, zapsané jako vlastnictví zástavního dlužníka 2) na listu vlastnictví č. 1281 pro katastrální území Ú., obec M. L., okres Ch., u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch., a to pro pohledávku zástavního věřitele za zástavním dlužníkem 1) ve výši 2.881.635,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně od 1.8.2003 do zaplacení, a pozemku p.č. 1017/33, o výměře 5.589 m2, ostatní plocha, zapsané jako vlastnictví zástavního dlužníka 2) na listu vlastnictví č. 1281 pro katastrální území Ú., obec M. L., okres Ch., u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch., a to pro pohledávku zástavního věřitele za zástavním dlužníkem 1) ve výši 600.000,- Kč s úrokem ve výši 20% z částky 600.000,- Kč, tedy s úrokem v celkové výši 120.000,- Kč, a dále s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 600.000,- Kč od 1.1.1999 do zaplacení\", návrh na povolení prodeje \"pozemku p.č. 1017/24 také pro úrok z prodlení z částky 2.881.635,- Kč ve výši 26% ročně od 3.6.1998 do 31.7.2003 a ve výši 22% ročně od 1.8.2003 do zaplacení\" zamítl a rozhodl, že zástavní dlužníci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 9.750,50 Kč k rukám advokáta JUDr. R. Č. Soud prvního stupně v první řadě dovodil, že byla prokázána pohledávka vzniklá za zástavním dlužníkem 1) z titulu smlouvy o půjčce ze dne 25.9.1998, že k zajištění této pohledávky bylo zřízeno zástavní právo k pozemku č. 1017/33 a že jsou ve smyslu ustanovení §200z odst.2 občanského soudního řádu \"ve znění účinném do 31.12.2001\" splněny podmínky k povolení prodeje zástavy, neboť pohledávka dosud nebyla uspokojena. Ve vztahu k pohledávce ve výši 2.881.635,- Kč soud prvního stupně dovodil, že sice nemohla vzniknout ze smlouvy o převzetí dluhu uzavřené dne 27.5.1998, ale že zástavní věřitel (jeho právní předchůdce) podle ní uhradil za zástavního dlužníka 1) V. K. dluh vůči M. M. L. a že proto mu vznikla vůči zástavnímu dlužníku 1) pohledávka z bezdůvodného obohacení podle ustanovení §454 občanského zákoníku. Protože tato pohledávka byla zajištěna zástavním právem k pozemku č. 1017/24 a protože nebyla dobrovolně splněna, je po právu (v souladu s ustanovením §200z odst.2 občanského soudního řádu \"ve znění účinném do 31.12.2001\") též návrh na povolení prodeje této zástavy. Z požadovaných úroků z prodlení soud prvního stupně zástavnímu věřiteli přiznal úroky jen za dobu od 1.8.2003, neboť zástavní dlužník 1) se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dnem 31.7.2003, a to ve výši 2% ročně jako dvojnásobku diskontní sazby stanovené ČNB a platné ke dni 1.8.2003.
K odvolání zástavních dlužníků Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19.4.2005 č.j. 14 Co 364/2004-112 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na povolení prodeje \"zástavy - pozemku p.č. 1017/24 o výměře 2.371 m2, ostatní plocha, zapsané jako vlastnictví zástavního dlužníka 2) na listu vlastnictví č. 1281 pro katastrální území Ú., obec M. L., okres Ch., u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch., a to pro pohledávku zástavního věřitele za zástavním dlužníkem 1) ve výši 2.881.635,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně od 1.8.2003 do zaplacení\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavním dlužníkům na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.075,- Kč k rukám advokáta JUDr. D. R. Odvolací soud dovodil, že v zástavní smlouvě ze dne 25.9.1998 (v jejím článku II) je zajištěná pohledávka vymezena jako \"pohledávka ve výši 2.881.635,- Kč z titulu dohody o převzetí dluhu uzavřené dne 15.5.1998\". Podle této dohody však zástavnímu věřiteli žádná pohledávka nevznikla; institut převzetí dluhu \"pojednává o změně v osobě dlužníka\", v dohodě ze dne 15.5.1998 a ani v zákoně není řešen vzájemný vztah mezi původním a novým dlužníkem a nelze hovořit o bezdůvodném obohacení, převezme-li někdo dluh jiného. Protože zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávky ze smlouvy o převzetí dluhu, je nerozhodné, zda zástavní věřitel měl vůči zástavnímu dlužníku 1) jinou pohledávku; z této smlouvy ani pohledávka vzniknout nemohla, a odvolací soud proto uzavřel, že zástavní věřitel \"neprokázal vznik pohledávky, kterou mělo zástavní právo zajišťovat\", a že tedy k povolení prodeje zástavy nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení §200z odst.2 občanského soudního řádu ve znění účinném k 31.12.2001.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní věřitel dovolání. Namítá, že jeho právní předchůdce uzavřel se zástavním dlužníkem 1) dne 15.5.1998 kupní smlouvu, podle které od něj koupil \"pozemek p.č. 1017/32\" a v níž se zástavní věřitel - jak vyplývá z čl. V této smlouvy - zavázal, že za zástavního dlužníka 1) uhradí jeho dluh vůči M. M. L. ve výši 4.917.105,- Kč a zástavní věřitel \"se zároveň zavázal tuto částku také vrátit zástavnímu dlužníku 1) zpět\". V \"návaznosti\" na tuto kupní smlouvu byla dne 27.5.1998 uzavřena dohoda o převzetí dluhu, na základě které zástavní věřitel uhradil za zástavního dlužníka 1) částku 4.917.105,- Kč; zaplacení této částky bylo prokázáno předloženým důkazem \"v podobě kopie předaného šeku\". Mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem 1) byla poté uzavřena zástavní smlouva, v níž je \"sporná částka 2.881.635,- Kč uvedena jako pohledávka\" zástavního věřitele za zástavním dlužníkem 1). Zajištěná pohledávka vznikla podle \"dohody mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem 1), která byla uzavřena na základě a v souvislosti s dohodou o převzetí dluhu, protože zástavní dlužník 1) se zavázal danou částku zástavnímu věřiteli uhradit a, i když o tom nebyla uzavřena přímo samostatná písemná smlouva, zástavní dlužník 1) svůj závazek k úhradě předmětné částky několikrát potvrdil\", vznik pohledávky zástavního věřitele proti zástavnímu dlužníku 1) byl \"prokázán několika důkazními prostředky\" a obrana zástavního dlužníka 1) je \"pouze účelová\". Zástavní věřitel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Po rozsudku odvolacího soudu dosavadní zástavní věřitel A. ČR, a.s., nejprve změnil obchodní firmu na OMV P. ČR, a.s. (změna obchodní firmy byla zapsána do obchodního rejstříku dnem 30.1.2006) a posléze zanikl sloučením s nástupnickou společností OMV Česká republika, s.r.o.; zápisem sloučení do obchodního rejstříku došlo k zániku zástavního věřitele ke dni 20.9.2006. Pravomocným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3.10.2006 č.j. 21 Cdo 2706/2005-143 bylo rozhodnuto, že v řízení bude na jeho místě pokračováno s OMV Česká republika, s.r.o.; dovolací soud proto s touto právnickou osobou pokračoval v dovolacím řízení na místě zástavního věřitele.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §151a odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené.
Podle ustanovení §151f odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998) není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena.
Podle ustanovení §151f odst.2 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998) je-li na zajištění téže pohledávky zastaveno několik samostatných věcí, zástavní věřitel je oprávněn domáhat se uspokojení celé pohledávky nebo její části z kterékoliv zástavy.
Podle právní úpravy zástavního práva účinné v době od 1.1.1992 do 31.8.1998 se mohl zástavní věřitel podle ustálené judikatury soudů domáhat uspokojení ze zástavy při výkonu rozhodnutí prodejem nemovité zástavy jen na základě vykonatelného rozhodnutí, popřípadě jiného titulu pro výkon rozhodnutí, směřujícího proti zástavnímu dlužníkovi (srov. například usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.7.1994 sp. zn. 5 Co 1599/94, uveřejněné pod č. 13 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1996). Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy podle ustanovení §151f odst.1 občanského zákoníku, nebyla-li zástavním právem zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, mohlo být v řízení před soudem vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky (popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.12.1997 sp. zn. 2 Cdon 967/97, uveřejněné pod č. 46 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998).
S účinností od 1.9.1998 bylo změněno ustanovení §151f odst.1 občanského zákoníku tak, že slova \"se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze\" byla nahrazena slovy \"zástavní věřitel u soudu navrhnout prodej\", a ustanovení §151f odst.2 občanského zákoníku tak, že slova \"zástavní věřitel je oprávněn domáhat se uspokojení celé pohledávky nebo její části z\" byla nahrazena slovy \"může zástavní věřitel k uspokojení své celé pohledávky nebo její části navrhnout u soudu prodej\" (srov. čl. III a čl. VIII zákona č. 165/1998 Sb.). V čl. IV zákona č. 165/1998 Sb. byla současně provedena změna Občanského soudního řádu; do ustanovení §274 občanského soudního řádu bylo vloženo písmeno a), podle kterého \"ustanovení §251 až 271 se použije i na výkon usnesení soudu o prodeji zástavy\", a bylo změněno ustanovení §372 občanského soudního řádu tak, že znělo: \"Stanoví-li zákon, že zástavní věřitel může u soudu navrhnout prodej zástavy, použijí se přiměřeně ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí nebo prodejem nemovitostí\".
Uvedená právní úprava zástavního práva, účinná od 1.9.1998, poskytla zástavnímu věřiteli - na rozdíl od úpravy účinné do 31.8.1998 (nehledě k tehdy platnému ustanovení §299 odst.2 obchodního zákoníku) - právo navrhnout u soudu prodej zástavy a uspokojit se tak v řízení před soudem z výtěžku prodeje zástavy, aniž by mu musela být - jako tomu bylo do té doby - zajištěná pohledávka přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí. Navrhl-li zástavní věřitel u soudu prodej zástavy, probíhalo soudní řízení ve dvou fázích. Soud nejprve zkoumal, zda tu je zástavní právo a pohledávka, k jejímuž uspokojení se navrhuje prodej zástavy, a rozhodl o tom, zda nařídí prodej zástavy, a posléze - byl-li prodej zástavy vykonatelným usnesením povolen - přistoupil bez dalšího návrhu k vlastnímu prodeji zástavy; i když při prodeji zástavy soud postupoval podle ustanovení o výkonu rozhodnutí, nešlo o nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, ale jen o způsob zpeněžení zástavy, k němuž soud přistoupil bez formálního nařízení výkonu rozhodnutí a při němž postupoval a jednotlivé úkony potřebné ke zpeněžení zástavy prováděl podle ustanovení o výkonu rozhodnutí jen přiměřeně. Účastníky tohoto řízení byl vedle zástavního věřitele (věřitele pohledávky zajištěné zástavním právem) pouze zástavní dlužník (vlastník zástavy); dlužník ze zajištěné pohledávky, který nebyl také zástavním dlužníkem, se tohoto řízení neúčastnil.
Právní úprava zástavního práva byla dále změněna s účinností od 1.1.2001 tak, že dosavadní ustanovení §151a až §151m občanského zákoníku a ustanovení §274 písm.a) a §372 občanského soudního řádu byla zrušena, že úprava zástavního práva byla provedena v nových ustanoveních §152 až 174 občanského zákoníku (srov. Čl. I body 3 a 6 a Čl. VI zákona č. 367/2000 Sb.) a že řízení o soudním prodeji zástavy bylo nově upraveno v ustanoveních §200y, §200z a §200aa občanského soudního řádu (srov. Čl. II zákona č. 367/2000 Sb.).
Přechodné ustanovení k právním úpravám zástavního práva a řízení o soudním prodeji zástavy, účinných od 1.1.2001, je obsaženo v ustanovení Čl. V. bodě 1 zákona č. 367/2000 Sb.; podle věty první tohoto ustanovení \"zástavní práva, jejichž rozsah byl vymezen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachována se všemi účinky podle dosavadní právní úpravy i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona\", a podle věty druhé tohoto ustanovení \"uspokojení ze zástavy se však řídí tímto zákonem\".
Judikatura soudů dospěla k závěru, že ustanovení Čl. V bodu 1 věty druhé zákona č. 367/2000 Sb. vychází z principu tzv. nepravé zpětné účinnosti nové právní úpravy a že tedy od 1.1.2001 se řídí právní úpravou zástavního práva, účinnou od 1.1.2001, rovněž práva (nároky) zástavních věřitelů na uspokojení ze zástavy (z prodeje či zpeněžení zástavy soudem), která vznikla podle právní úpravy zástavního práva účinné od 1.9.1998 do 31.12.2000, a že samotný vznik práva (nároku) na uspokojení ze zástavy se řídí právní úpravou zástavního práva účinnou od 1.9.1998 do 31.12.2000 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2002 sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, které bylo uveřejněno pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Bylo-li řízení o soudním prodeji zástavy zahájeno v době od 1.9.1998 do 31.12.2000, nebylo v přechodném ustanovení obsaženém v zákoně č. 367/2000 Sb. stanoveno, že by se mělo (nebylo-li do 31.12.2000 skončeno) v době po 1.1.2001 dokončit podle \"nové právní úpravy\", a s ohledem na podstatné rozdíly obou právních úprav by to ani nebylo dobře možné. Vyplývá z toho, že řízení o soudním prodeji zástavy, které bylo zahájeno v době od 1.9.1998 do 31.12.2000 a které nebylo do 31.12.2000 skončeno, se v období po 1.1.2001 dokončí podle dosavadní právní úpravy, tj. podle právní úpravy zástavního práva a řízení o soudním prodeji zástavy účinné do 31.12.2000, včetně ustanovení §175f odst.1 a 2 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.9.1998 do 31.12.2000) a ustanovení §274 písm.a) a §372 občanského soudního řádu (ve znění účinném od 1.9.1998 do 31.12.2000).
K další změně v právní úpravě zástavního práva došlo s účinností od 1.1.2002; kromě toho, že byla podstatně změněna ustanovení upravující zástavní právo v občanském zákoníku (srov. Čl. I zákona č. 317/2001 Sb.), bylo nově upraveno řízení o soudním prodeji zástavy v ustanoveních §200y, §200z a §200za občanského soudního řádu (Čl. III zákona č. 317/2001 Sb.). Přechodné ustanovení k právní úpravě řízení o soudním prodeji zástavy obsažené v ustanovení Čl. IV bodě 2 zákona č. 317/2001 Sb. předepisuje, že řízení o soudním prodeji zástavy, jakož i řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, která byla zahájena v době do 31.12.2001 a která nebyla do té doby skončena, se v době po 1.1.2002 dokončí podle \"dosavadních právních předpisů\".
V projednávané věci bylo řízení o soudním prodeji zástavy zahájeno dnem 29.12.1999, kdy zástavní věřitel (jeho právní předchůdce) podal návrh u soudu prvního stupně. Řízení je třeba - jak vyplývá z výše uvedeného - i v současné době dokončit (návrh na soudní prodej zástavy projednat a rozhodnout o něm) podle v té době (do 31.12.2000) účinné právní úpravy. Soudy obou stupňů tedy postupovaly v rozporu se zákonem, když posuzovaly předpoklady pro nařízení prodeje zástavy - jak vyplývá z odůvodnění jejich usnesení - podle ustanovení §200z odst.2 občanského soudního řádu \"ve znění účinném do 31.12.2001\". Nesprávný právní názor soudů se pak projevil také v tom, že jednaly s účastníkem řízení s V. K. i poté, co vlastnictví k zastaveným nemovitostem přešlo na M. spol. s r.o., a co tedy již nebyl zástavním dlužníkem.
S názorem odvolacího soudu, podle kterého nevznikla (resp. nebylo prokázáno, že by vznikla) zajištěná pohledávka, vymezená v čl. II zástavní smlouvy ze dne 25.9.1998 jako \"pohledávka ve výši 2.881.635,- Kč z titulu dohody o převzetí dluhu uzavřené dne 15.5.1998\", dovolací soud nesouhlasí.
Podle ustanovení §151b odst.4 věty první občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje.
Podle ustanovení §37 odst.1 občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle ustanovení §35 odst.2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
K obligatorním náležitostem smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) patří podle ustanovení §151b odst.4 věty první občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) - vedle vlastního označení účastníků smlouvy, tj. zástavního věřitele a zástavce - určení předmětu zástavního práva (zástavy) a zástavním právem zajištěné pohledávky. Zajišťovaná pohledávka musí být ve smlouvě identifikována dostatečně určitě, tj. tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem a aby také účastníkům zástavní smlouvy bylo zřejmé, jaká pohledávka se zástavním právem zajišťuje.
Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu (a samozřejmě také zástavní smlouvy) z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§37 odst.1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
V projednávané věci se v zástavní smlouvě ze dne 25.9.1998 ve vztahu k zajišťované pohledávce uvádí, že zástavní dlužník 1) V. K. (ve smlouvě označovaný jako \"partner\") nabyl \"na základě kupní smlouvy od původního vlastníka – M. M. L. kromě jiného pozemek p.č. 1017/24 o výměře 10.237 m2, zapsaný u KÚ Ch. na LV č. 1281, k.ú. Ú., obec M. L.\" (čl. I věta první smlouvy), že \"z této kupní smlouvy zůstala neuhrazena část kupní ceny, k níž přibyly majetkové sankce a náklady soudních řízení, jejíž výše po uzavření dohody o narovnání mezi partnerem a M. M. L. činí 4.917.105,- Kč\" (čl. I věta druhá smlouvy), že \"na základě dohody o převzetí dluhu uzavřené dne 15.5.1998 mezi smluvními stranami vznikla A. pohledávka za partnerem ve výši uvedené v čl. I\" (čl. II věta první smlouvy), že \"na základě dohodnutého klíče byla z této pohledávky vydělena část ve výši 2.881.635,- Kč a z tohoto důvodu byla odpovídajícím způsobem p.č. 1017/24 rozdělena geometrickým plánem č. 948-16/98 vypracovaným GS spol. s r.o. na nově vzniklé p.č. 1017/24 o výměře 2.371 m2, p.č. 1017/33 o výměře 5.589 m2 a 1017/34 o výměře 2.277 m2\" (čl. II věta druhá smlouvy) a že \"k zajištění pohledávky uvedené v odst. II zastavuje partner jako zástavní dlužník nově vzniklou p.č. 1017/24 o výměře 2.371 m2\" (čl. III část první věty smlouvy).
Nemůže být sporu o tom, že obsah zástavní smlouvy ze dne 25.9.1998 není zcela jednoznačný a že sám o sobě spolehlivě nepostačuje k označení pohledávky, kterou mělo jí zřizované zástavní právo zabezpečovat. Kromě toho, že se v ní hovoří o smlouvě o převzetí dluhu ze dne 15.5.1998, ačkoliv byla uzavřena - podle zjištění soudů - dne 27.5.1998 (dne 15.5.1998 byla mezi právním předchůdcem zástavního věřitele a V. K. uzavřena kupní smlouva), a že V. K. nemohl dávat pozemek do zástavy \"jako zástavní dlužník\", ale \"jako zástavce\", lze přisvědčit soudům v tom, že ze smlouvy o převzetí dluhu nemůže nikomu vzniknout pohledávka (a jí odpovídající dluh), neboť smyslem (obsahem) takového právního úkonu (tzv. privativní intercesse) je změna v subjektu závazku na straně dlužníka, kdy původní dlužník přestává být účastníkem závazkového právního vztahu a na jeho místo nastupuje nový dlužník, a nikoliv vznik pohledávky (založení závazkového právního vztahu); nebylo tedy možné dovodit, že by z údajů uvedených v zástavní smlouvě bez dalšího vyplývalo, jaká pohledávka měla být podle projevů vůle obou stran smlouvy zabezpečena zřizovaným zástavním právem. Protože v zástavní smlouvě nebyla zajišťovaná pohledávka označena dostatečně určitě a srozumitelně, nelze (zatím) souhlasit s odvolacím soudem v tom, že by zástavním právem měla být zajištěna \"pohledávka ve výši 2.881.635,- Kč z titulu dohody o převzetí dluhu uzavřené dne 15.5.1998\".
Závěr o tom, že obsah právního úkonu není zcela jednoznačný, sám o sobě nepostačuje k tomu, aby byl právní úkon označen za neplatný pro neurčitost nebo nesrozumitelnost. Neplatný je ve smyslu ustanovení §37 odst.1 občanského zákoníku jen takový právní úkon, jehož obsahovou nejasnost - jak uvedeno výše - nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle. Odvolací soud veden chybným závěrem o tom, jakou pohledávku mělo zřizované zástavní právo zabezpečovat, se za použití výkladových pravidel uvedených v ustanovení §35 odst.2 občanského zákoníku o odstranění nejasností v označení zajišťované pohledávky nepokusil; nezabýval se proto zejména tím, jakou vůli projevili účastníci zástavní smlouvy ze dne 25.9.1998 v ujednání obsaženém v jejím čl. II větě první (za situace, je-li zřejmé, že ze smlouvy o převzetí dluhu ze dne 27.5.1998 mezi nimi nemohla žádná pohledávka vzniknout a že právní předchůdce zástavního věřitele v souvislosti s uzavřením této smlouvy plnil věřiteli dluh místo dlužníka V. K.), a ani tím, zda zástavní věřitel (jeho právní předchůdce) neuzavřel kromě předložených písemných smluv s V. K. v souvislosti s plněním dluhu věřiteli M. M. L. jinou dohodu, která ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu. Teprve poté, co by bylo náležitě objasněno, jakou pohledávku mělo zřizované zástavní právo zabezpečovat, bylo by možné také uzavřít, zda byl za řízení prokázán její vznik.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí [s výjimkou výroku o povolení prodeje zástavy označené jako \"pozemek p.č. 1017/33 o výměře 5.589 m2, ostatní plocha, zapsané na listu vlastnictví č. 1281 pro katastrální území Ú., obec M. L., u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch.\" ve prospěch pohledávky zástavního věřitele za zástavním dlužníkem 1) V. K. \"ve výši 600.000,- Kč s úrokem ve výši 20% z částky 600.000,- Kč, tedy s úrokem v celkové výši 120.000,- Kč, a dále s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 600.000,- Kč od 1. ledna 1999 do zaplacení, a výroku o zamítnutí návrhu, které nebyly odvoláním napadeny a samostatně nabyly právní moci] a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu