ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.3112.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 3112/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce E. Ch., proti žalovaným 1) K., p., a.s. [jako procesní nástupkyni žalované 1) N. spol. s r.o., a 2) C. spol. s r.o., o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 17 C 114/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2001, č.j. 16 Co 436/2000-145, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (poté, co Okresní soud v Bruntále pravomocným usnesením ze dne 8.9.1999, č.j. 17 C 114/97-78, na návrh žalobce připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastnice přistoupila „C. s. r.o., aby mu žalovaná 1) označená jako „N. s.r.o.“ a žalovaná 2) označená jako „C. s. r.o., zaplatily z titulu odškodnění nemoci z povolání na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 10.9.1990 do 31.12.1996 celkem 218.369,- Kč s 19% úrokem od 1.1.1997 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že pracoval u právního předchůdce žalované 1) Okresního podniku služeb B. za podmínek, z nichž mu vznikla nemoc z povolání, a že v řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 12 C 406/92, byla zjištěna „100% odpovědnost žalované 1) za předmětnou chorobu z povolání“ a bylo jí uloženo zaplatit mu náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění a náhradu věcné škody; na náhradě za ztrátu na výdělku zaplatila žalovaná žalobci pouze zálohu 10.000,- Kč.
V průběhu dalšího řízení vzal žalobce – jak vyplývá z obsahu protokolu o jednání ze dne 22.2.2000 a z písemného podání doručeného soudu prvního stupně dne 2.3.2000 – žalobu zcela zpět proti žalované 2) a ohledně částky 97.150,- Kč [proti žalované 1) z důvodů promlčení nároku za dobu od 10.9.1990 do 31.3.1994].
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2.3.2000, č.j. 17 C 114/97-110, zastavil řízení o náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 10.9.1990 do 31.3.1994 ve výši 97.150,- Kč, zastavil řízení proti žalované 2), zamítl žalobu, aby žalované 1) byla uložena povinnost zaplatit žalobci 121.219,- Kč s 19% úrokem z částky 218.369,- Kč od 1.1.1997 do zaplacení, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 35.250,- Kč k rukám advokáta JUDr. M. V. a České republice „na účet“ Okresního soudu v Bruntále 150,- Kč a že žalované 2) se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Po provedeném důkazním řízení a s přihlédnutím k závěrům znaleckého posudku MUDr. K. P., CSc., dospěl soud prvního stupně k závěru, že za škodu způsobenou žalobci nemocí z povolání (která byla zjištěna dne 29.11.1991) odpovídá žalovaná 1), že však za žalované období od 1.4.1994 do 31.12. 1996 vznikla žalobci ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti v celkové výši 938,- Kč, která byla kryta žalobci vyplacenou zálohou ve výši 10.000,- Kč; proto žalobu co do částky 121.219,- Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.4.2001, č.j. 16 Co 436/2000-145, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích III., IV., a VI. [v zamítavém výroku ohledně částky 121.219,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) a ve vztahu mezi žalobcem a státem], potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 5.875,- Kč k rukám advokáta JUDr. M. V. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně na podkladě dostatečně zjištěného skutkového stavu přijal správné skutkové a právní závěry a že ve vztahu k výši uplatněného nároku, která byla soudem prvního stupně rovněž přezkoumána, nebyly vzneseny žádné výhrady. Námitku žalobce, že znalecký posudek MUDr. K. P., CSc., zpracoval mimo rámec své odbornosti, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že tento znalec byl jmenován znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání se specializací na nemoci z povolání a pro další odvětví toxikologii. Na vadnost znaleckého posudku nelze podle odvolacího soudu usuzovat ani z toho, že znalec na základě již dříve vypracovaného znaleckého posudku ve věci, sp.zn. 12 C 406/92, zodpověděl soudu otázku, kdy u žalobce vznikla nemoc z povolání, tak, že jde o den 10.9.1990, kdy byl žalobce poprvé neschopen práce pro příznaky, které byly později hodnoceny jako nemoc z povolání; tento závěr znalce nebyl v řízení ničím zpochybněn, a to ani posudkem kliniky nemocí z povolání v O., která prohlásila dnem vzniku nemoci z povolání den 29.11.1991 (znalec pouze posunul den vzniku nemoci z povolání u žalobce do dřívější doby vzhledem k tomu, že hodnotil projevy nemoci z povolání ještě před odborným vyšetřením žalobce na klinice nemocí z povolání). Za vadu znaleckého posudku nepovažoval ani skutečnost, že tentýž znalec vypracoval znalecký posudek ve sporu žalobce vůči zaměstnavateli v době dřívější a že na výsledky svého „prvoposudku“ v této věci odkázal; ze všech uvedených důvodů proto považoval další žalobcem požadované znalecké dokazování z oboru soudního lékařství či neurologie za nepřípadné a nadbytečné.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž soudům vytýká, že „ve smyslu ustanovení §127/2 o.s.ř. nenechaly znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí“, ačkoliv „zcela odporuje základním poznatkům lékařské vědy a nemůže sloužit jako podklad pro objektivní rozhodnutí“, a je z důvodů, které podrobně rozebírá, nevěrohodný. Odvolacímu soudu dále žalobce vytýká, že nevyhověl jeho návrhu na provedení důkazů výslechem svědků, že při hodnocení důkazů opominul důkazy svědčící ve prospěch žalobce a řídil se jen „vlastní libovůlí“, jakož i „naprosté nepochopení podstaty problému“, jestliže „přejímá argumentaci právního zástupce prvního žalovaného, že nemoc z povolání byla zjištěna ještě později, než jak stanoví znalec datum vzniku nemoci z povolání, a to konkrétně dne 29.11.1991“; polemizuje s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu v této části a vyslovuje podiv na tím, že „pracovněprávní senát odvolacího soudu specializovaný na problematiku chorob z povolání by mohl takový závěr učinit“. Upozorňuje, že v tiskopise „Hlášení nemoci z povolání“, kolonce „datum zjištění“, není nikdy uváděno datum vzniku nemoci z povolání, ale datum jejího zjištění na příslušném pracovišti, tedy datum, kdy se pacient na oddělení chorob z povolání poprvé dostavil. Protože odvolací soud takto „nesprávně argumentuje a chybně hodnotí důkaz pro datum vzniku choroby z povolání irelevantní“, což považuje za právní otázku zásadního významu, pro kterou byl měl „vrchní soud“ dovolání připustit, navrhuje žalobce, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil „příslušnému soudu“ k dalšímu řízení.
Ohledně původně žalované 1) N. spol. s r.o., bylo - podle obsahu spisu - v řízení zjištěno, že po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.5.2001, č.j. 13 K 75/2000-27, na majetek obchodní společnosti N. spol. s r.o., prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty ustaven Dr. K. S., že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.5.2004, č.j. 13 K 75/2000-288, které nabylo právní moci dne 5.6.2004, byl konkurs na majetek této společnosti po splnění rozvrhového usnesení zrušen a že uvedená společnost byla ke dni 17.9.2004 vymazána z obchodního rejstříku; dnem výmazu z obchodního rejstříku žalovaná 1) zanikla (§68 odst. 1 obch. zák.). Z obsahu spisu dále vyplývá, že žalovaná 1) měla sjednáno pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání zákonné pojištění u K., p., a. s. (u její právní předchůdkyně).
Okresní soud v Bruntále pravomocným usnesením ze dne 8.9.2005, č.j. 17 C 114/97-197, rozhodl, že na místo žalované 1) N. spol. s r.o., bude v řízení pokračováno s „K., p., a.s.“. Vycházel ze zjištění, že původně žalovaná 1) NOVELA spol. s r.o., byla pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěna u K., p., a.s. (u její právní předchůdkyně), a že podle ustanovení §205d odst. 1 a odst.8 zák. práce má žalobce nárok na odškodnění od pojišťovny.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001 (dne 18.4.2001), ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 2.3.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2001, sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst.2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou žalobci (jeho zástupci advokátovi Mgr. J. B.) dne 7.6.2001, zástupci žalované 1) advokátovi JUDr. M. V. dne 6.6.2001 a žalované 2) dne 7.6.2001 a že dovolání žalobce, sepsané dne 17.7.2001, bylo podáno na provozovně držitele poštovní licence v Bruntále 1 (u orgánu, který má povinnost je doručit) k odeslání soudu dne 21.7.2001 (§57 odst. 3 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 7.6.2001 (§159 odst.1 o.s.ř.) a že lhůta k podání dovolání proti němu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 9.7.2001. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 21.7.2001, tedy po uplynutí jednoměsíční zákonné lhůty (§240 odst. 1 věta první o.s.ř.), jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.), je opožděné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst.4 věty první a §218 odst.1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.4, věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2006
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu