ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.3140.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 3140/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce S. K., proti žalované Gymnázium a Střední odborná škola H., příspěvkové organizaci, zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 263/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. srpna 2005 č.j. 26 Co 236/2005-182, takto:
Rozsudek odvolacího soudu a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. prosince 2004 č.j. 7 C 263/2003-107 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 16.5.2003 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně \"zrušuje pracovní poměr\". Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že \"dne 18.10.2002 došlo k porušení předpisu bezpečnosti práce a tím ohrožení zdraví a bezpečnosti svěřených žáků\", za což bylo žalobci \"uděleno napomenutí ředitelky školy\" a byl upozorněn na možnost \"zrušení pracovního poměru\", že \"dne 19.2.2003 byl opět porušen §135 Zákoníku práce odst.4 a tím ohrožena bezpečnost a zdraví svěřených žáků\" (po příchodu zástupkyně ředitele školy \"do třídy kvinty\", v níž žalobce končil vyučování výtvarné výchovy, žáci \"přichystaní k odchodu střídavě zapínali vrtačku do zásuvky a ohrožovali se jí\" bez žalobcova \"zákroku či napomenutí\"), za což bylo žalobci \"uděleno druhé napomenutí ředitelky školy\" a byl upozorněn na možnost \"zrušení pracovního poměru\", že \"dne 6.5.2003 se žalobce \"bez omluvy neúčastnil organizační porady\", za což mu bylo \"uděleno napomenutí ředitelky školy\" a byl upozorněn na možnost \"zrušení pracovního poměru\", že dne 14.5.2003 žalobce \"nebyl přítomen a tudíž nevykonával dostatečně dozor při výuce výtvarné výchovy ve třídě kvarty\" (při příchodu zástupkyně ředitelky školy žalobce \"nebyl přítomen ani ve třídě, ani v prostorách chodeb, kde žáci pracovali\"), za což mu bylo \"uděleno napomenutí ředitelky školy\" a byl \"upozorněn na možnost zrušení pracovního poměru\", a že \"další napomenutí\" bylo žalobci \"uděleno za nepovolenou přítomnost ve školní budově po 18.00 hodině v pátek 23.4.2003\", čímž bylo porušeno \"nařízení ředitelky školy ze dne 21.11.2002 o tom, že budova je přístupna zaměstnancům každý pracovní den od 6.00 do 18.00 hodin\".
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené \"zrušení pracovního poměru\" je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že \"napomenutí ze dne 18.10.2002, udělené za použití vlastního elektrického nářadí\", bylo oprávněné, že dne 21.2.2003 byl \"napomenut za nedodržení zákazu užívání elektrického nářadí v učebně výtvarné výchovy\", ačkoliv žáci \"pracovali s nářadím zapůjčeným od pana školníka\", který je k tomu účelu \"půjčoval i jiným zaměstnancům\", byli zletilí a při použití nářadí žalobce \"nebyl vázán na specializovanou dílnu\", neboť se jednalo o ruční vrtačku (ve \"zrušení pracovního poměru\" však bylo toto napomenutí \"interpretováno jinak\"), že se organizační porady dne 6.5.2003 nezúčastnil, neboť přehlédl \"informaci vyvěšenou na nástěnce\", na rozdíl od jiných zaměstnanců, kteří \"leták\" též přehlédli, mu však nebylo umožněno \"se omluvit\", že dne 14.5.2003 při výuce výtvarné výchovy šel do kabinetu pro sešit žákyně Sedláčkové a z výuky se vzdálil jen na čas k tomu nezbytný a obdobným způsobem se z výuky vzdalují i jiní učitelé a že o jeho přítomnosti v budově školy dne 23.4.2003 po 18 hodině \"mu nikdy nebylo předloženo nic, co by něco takového potvrzovalo\". Žalobce má za to, že pracovní kázeň soustavně neporušoval a že se ze strany žalované \"mohlo (i když nemuselo) jednat o účelovou záležitost\".
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 15.12.2004 č.j. 7 C 263/2003-107 zamítl žalobu o určení, že \"výpověď z pracovního poměru ze dne 16.5.2003 daná žalovanou žalobci dle §46 odst.1 písm.f) zákoníku práce je neplatná\", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 5.375,- Kč k rukám advokáta JUDr. L. K. Na základě provedených důkazů dovodil, že žalobce dne 18.10.2002 porušil pracovní kázeň, avšak výpověď z pracovního poměru mu byla dána \"až po uplynutí šestiměsíční lhůty běžící ode dne následujícího po napomenutí\", a proto je pro posouzení platnosti výpovědi \"tento skutek irelevantní\". Dne 19.2.2003 žalobce porušil pracovní kázeň \"nedodržením zákazu používání elektrického nářadí v učebně výtvarné výchovy\", avšak v dopise žalované ze dne 16.5.2003 bylo žalobci vytýkáno, že \"žáci přichystaní k odchodu střídavě zapínali vrtačku do zásuvky a ohrožovali se jí, aniž by žalobce zakročil; protože žalobce byl upozorněn na možnost výpovědi z pracovního poměru \"v souvislosti s jiným jednáním\", nelze podle názoru soudu prvního stupně \"takové porušení pracovní kázně použít jako důvod výpovědi dané pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně\". Pracovní kázeň žalobce porušil tím, že se dne 6.5.2003 nezúčastnil organizační porady a svoji neúčast neomluvil, že dne 14.5.2003 \"nedostatečně vykonával dozor nad žáky při výuce výtvarné výchovy ve třídě kvarty čtvrtou vyučovací hodinu\" (v době příchodu zástupkyně ředitelky PhDr. N. byl v kabinetu) a že dne 23.4.2003 byl po 18 hodině v budově školy (ještě v 18.07 hodin byl na internetu \"připojen na erotické stránky\"). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce méně závažně porušil pracovní kázeň ve třech případech a že \"byl opakovaně upozorňován na možnost skončení pracovního poměru\". Protože výpověď z pracovního poměru nemá ani \"formální, ani obsahové\" vady, jde o platný právní úkon.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18.8.2005 č.j. 26 Co 236/2005-182 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že \"výpověď z pracovního poměru ze dne 16.5.2003 daná žalovanou žalobci dle §46 odst.1 písm.f) zákoníku práce je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit \"žalobci k rukám České republiky - Okresního soudu v Trutnově\" náklady \"řízení před okresním soudem\" ve výši 8.334,50 Kč, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Trutnově na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 196,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 621,- Kč. Poté, co odmítl žalobcovu námitku, že by u soudu prvního stupně ve věci rozhodoval vyloučený přísedící Ing. Ivo T., se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že výpověď z pracovního poměru \"nemá formální nedostatky\", a dovodil, že pro platnost výpovědi nebyla splněna \"podmínka písemného upozornění žalobce na možnost výpovědi\". K upozornění poskytnutému žalobci v souvislosti s porušením pracovní kázně ze dne 18.10.2002 nebylo možné přihlédnout, neboť výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána až po uplynutí doby šesti měsíců od upozornění. Upozornění na možnost výpovědi dané žalobci v souvislosti s jeho jednáním dne 19.2.2003 nebylo možné vzít v úvahu, neboť žalobci bylo vytknuto \"jiné porušení pracovní kázně, než které bylo popsáno ve výpovědi z pracovního poměru\". Vzhledem k tomu, že upozornění na možnost výpovědi z pracovního poměru v souvislosti s neúčastí na organizační poradě konané dne 6.5.2003 bylo žalobci doručeno \"samostatně\" dne 15.5.2003 a v souvislosti s porušeními pracovní kázně, jichž se měl dopustit dne 23.4.2003 a dne 14.5.2003, obdržel upozornění dne 16.6.2003, a že k rozvázání pracovního poměru výpovědí došlo dopisem žalované ze dne 16.5.2003, který byl žalobci doručen dne 19.5.2003, je podle názoru odvolacího soudu nepochybné, že nebyl splněn požadavek ustanovení §46 odst.1 písm.f) zákoníku práce, podle něhož \"zaměstnavatel musí písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi nejpozději při méně závažném porušení pracovní kázně, které předcházelo méně závažnému porušení, po němž následovala výpověď\", neboť \"porušení pracovní kázně, pro které bylo žalobci dáno napomenutí dne 14.5.2003 a následně též výpověď, se dopustil před tím, než byl na možnost výpovědi pro další porušení pracovní kázně upozorněn\" (\"upozorňovací povinnost\" žalovaná nesplnila ani dopisem ze dne 14.5.2003, neboť pro porušení pracovní kázně, která v něm byla žalobci vytýkána, s ním byl následně rozvázán pracovní poměr, aniž by se dopustil dalšího porušení pracovní kázně). Výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalované ze dne 16.5.2003 je proto neplatná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že v době ode dne 24.2.2003, kdy dala žalobci \"napomenutí\" za porušení pracovní kázně dne 19.2.2003 a upozornila ho na možnost \"zrušení pracovního poměru, \"napomenula\" žalobce za porušení pracovní kázně dne 6.5.2003 a na možnost \"zrušení pracovního poměru\" ho upozornila dne 15.5.2003 a \"napomenula\" žalobce a zároveň ho upozornila na možnost \"zrušení pracovního poměru\" dne 16.5.2003 za porušení pracovní kázně dne 23.4. a 14.5.2003, a že porušování pracovní kázně žalobcem dosáhlo takové intenzity, že se stalo pro žalovanou \"v zájmu nerušené a kvalitní výuky a dodržování kázně žáky nepřijatelným\". Odvolací soud při rozhodování věci vycházel podle názoru žalované z nesprávného právního posouzení věci, neboť pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst.1 písm. f) zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně \"je dostačující, aby zaměstnanec byl po takovém porušení pracovní kázně na možnost výpovědi (zrušení pracovního poměru) upozorněn\", a nic \"neříká, že to musí být dvakrát či pětkrát a už vůbec ne, že upozornění na možnost výpovědi se musí zaměstnanci v týž okamžik jako napomenutí doručit\". Žalovaná dále nesouhlasí s názorem soudů, že nelze přihlédnout k upozornění na možnost \"zrušení pracovního poměru\" daného žalobci v souvislosti s porušením pracovní kázně ze dne 19.2.2003. I když v upozornění bylo porušení pracovní kázně ze dne 19.2.2003 popsáno jinak než ve výpovědi z pracovního poměru, nejde \"obsahově\" o jiný důvod. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že v \"napomenutí a upozornění\" ze dne 21.2.2003 je mu vytýkáno ohledně tvrzeného porušení pracovní kázně ze dne 19.2.2003 \"jiné chování\" než ve výpovědi z pracovního poměru a že soudy správně k němu nepřihlížely.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.3.2005 (dále jen \"o.s.ř.\"), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl sice vydán po 1.4.2005 (dne 18.8.2005), avšak - vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 15.12.2004 - po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. Čl. II bod 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době - s ohledem na to, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru v květnu 2003 - posuzovat podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č. 6/2002 Sb., č. 202/2002 Sb., č. 311/2002 Sb. a č. 312/2002 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.9.2003 (dále též jen \"zák. práce\").
Podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení pracovní kázně; pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně lze dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní kázně písemně upozorněn na možnost výpovědi.
Povinnost dodržovat pracovní kázeň - jak soudy správně dovodily - patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. §35 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními §73, §74 a §75 zák. práce), pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity.
Zákoník práce rozlišuje - jak vyplývá z jeho ustanovení §46 odst.1 písm. f) a §53 odst.1 písm.b) zák. práce - mezi porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, závažným porušením pracovní kázně a méně závažným porušením pracovní kázně. Nižší stupeň intenzity porušení pracovní kázně než je méně závažné porušení zákoník práce neupravuje; každé porušení pracovní kázně, které nedosahuje intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní kázně, je proto vždy méně závažným porušením pracovní kázně (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.4.2001 sp. zn. 21 Cdo 3019/2000, který byl uveřejněn pod č. 56 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Porušení pracovní kázně nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [§53 odst.1 písm.b), §46 odst.1 písm.f) část věty před středníkem zák. práce]. Závažné porušení pracovní kázně je důvodem výpovědi z pracovního poměru [§46 odst.1 písm.f) část věty před středníkem zák. práce]. Méně závažná porušení pracovní kázně jsou podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) části věty za středníkem zák. práce důvodem k výpovědi z pracovního poměru jen tehdy, jde-li o soustavné zaviněné porušování pracovních povinností a byl-li zaměstnanec v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní kázně písemně upozorněn na možnost výpovědi.
O soustavné méně závažné porušování pracovní kázně se jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost (srov. též rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.1992 sp. zn. 6 Cdo 1/92, uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1994). O soustavné porušování pracovní kázně z hlediska přiměřené časové souvislosti jde tehdy, navazuje-li jedno porušení pracovní kázně na druhé (další) tak (v takovém časovém intervalu), že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení pracovní kázně.
Povinnost písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi z pracovního poměru zákoník práce ukládá zaměstnavateli, aniž by výslovně stanovil, při kterém méně závažném porušení pracovní kázně má být provedeno. Protože tzv. upozorňovací povinnost zaměstnavatele je dána v souvislosti s porušením pracovní kázně a protože účelem (smyslem) této povinnosti je, aby zaměstnanec věděl o následcích, jaké bude (budou) [může (mohou)] mít jeho případné další méně závažné porušení pracovní kázně, a aby tím byl od dalšího porušování pracovní kázně odrazen, je třeba dovodit, že zaměstnavatel - má-li být výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) části věty za středníkem zák. práce platným právním úkonem - musí jednak alespoň jednou písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi nejpozději při méně závažném porušení pracovní kázně, které předcházelo dalšímu méně závažnému porušení, po kterém následovala výpověď z pracovního poměru, jednak výpověď z pracovního poměru podat nejpozději do uplynutí šesti měsíců od písemného upozornění zaměstnance na možnost takového rozvázání pracovního poměru.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud v souladu se zákonem dovodil, že je neplatná výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) části věty za středníkem zák. práce, která byla podána, aniž by zaměstnanec po písemném upozornění na možnost výpovědi alespoň jednou (znovu) porušil pracovní kázeň méně závažným způsobem. Dovolatelka však odvolacímu soudu důvodně vytýká, že při rozhodování věci měl přihlédnout k písemnému upozornění na možnost \"zrušení pracovního poměru\" obsaženému v \"napomenutí\" ze dne 21.2.2003, které žalovaná učinila v souvislosti s tvrzeným porušením pracovní kázně žalobcem dne 19.2.2003.
I když v \"napomenutí\" ze dne 21.2.2003 žalovaná vytýká žalobci, že dne 19.2.2003 \"nedodržel zákaz užívání elektrického nářadí v učebně výtvarné výchovy, která není k tomuto účelu vybavena\", zatímco v dopise ze dne 16.5.2003 považuje za porušení pracovní kázně žalobcem to, že dne 19.2.2003 žáci \"přichystaní k odchodu střídavě zapínali vrtačku do zásuvky a ohrožovali se jí\" bez žalobcova \"zákroku či napomenutí\", není z hlediska splnění tzv. upozorňovací povinnosti zaměstnavatelem ve smyslu ustanovení §46 odst.1 písm.f) části věty za středníkem zák. práce samo o sobě významné, zda zaměstnanec byl písemně upozorněn na možnost výpovědi z pracovního poměru v souvislosti s jednáním, které posléze nebylo použito jako důvod výpovědi z pracovního poměru. Z ustanovení §46 odst.1 písm.f) části věty za středníkem zák. práce totiž bez pochybností vyplývá, že zaměstnanec, který soustavně méně závažně porušuje pracovní kázeň, musí být písemně upozorněn na možnost výpovědi v souvislosti s porušením pracovní kázně a nikoliv též - jak se domnívají soudy - s takovým porušením pracovní kázně, kterým zaměstnavatel odůvodnil posléze podanou výpověď z pracovního poměru. Představovalo-li tedy jednání žalobce uvedené v \"napomenutí\" ze dne 21.2.2003 porušení pracovní kázně a byl-li v něm upozorněn na možnost výpovědi z pracovního poměru, splnila tím žalovaná svou tzv. upozorňovací povinnost, i když tímto porušením pracovní kázně výpověď z pracovního poměru obsaženou v dopise ze dne 16.5.2003 (podanou před uplynutím šestiměsíční lhůty od tohoto upozornění) nezdůvodnila.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu