ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.551.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 551/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně B. V., zastoupené advokátem, proti žalované P., a.s., o 15.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 65/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. října 2005 č.j. 35 Co 567/2005-77, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 15.000,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že se žalovanou po pracovním úrazu, který utrpěla dne 4.12.1998, rozvázala pracovní poměr \"v důsledku postupného zhoršování zdravotního stavu jako následku pracovního úrazu\" dohodou ke dni 18.10.2002 a že po skončení pracovního poměru zjistila \"neoprávněné krácení dovolené\" žalovanou v rozsahu 20 dnů. Požaduje proto náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 15.000,- Kč.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 22.4.2005 č.j. 9 C 65/2004-62 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že z důvodu neomluvených absencí žalobkyně \"ke krácení dovolené došlo ze strany zaměstnavatele zcela oprávněně\" a že tedy žalobkyně nemá na požadovanou náhradu mzdy nárok.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 26.10.2005 č.j. 35 Co 567/2005-77 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobkyně nemá nárok na požadovanou náhradu mzdy, neboť žalovaná jí krátila dovolenou na zotavenou z důvodu neomluveně zameškaných směn v souladu se zákonem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že postup žalované při krácení dovolené sice byl \"formálně v souladu se zákonem, ale současně též účelovým, realizovaným bez přihlédnutí ke všem okolnostem, které realizaci tohoto opatření předcházely, a ve svém důsledku opatřením pro žalobkyni nepřiměřeně tvrdým\", a dovozuje, že jednání žalované vedoucí ke zkrácení nároku žalobkyně na dovolenou na zotavenou bylo v rozporu s dobrými mravy. Přípustnost svého dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 15.000,- Kč. Dovoláním napadeným rozsudkem tedy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. I když byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, z ustanovení §237 odst.2 písm.a) o.s.ř. vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nemůže být - i kdyby rozhodnutí odvolacího soudu opravdu mělo po právní stránce zásadní význam - z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c) přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu