ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.1616.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 1616/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně B. P., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) J. S., a 2) M. S., zastoupeným advokátem, o výkon práva věcného břemene užívání bytu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 286/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2005, č. j. 10 Co 343/2005-225, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 444,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. T.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. února 2005, č. j. 6 C 286/2003-201, zamítl žalobu, „aby žalovaní byli uznáni povinnými umožnit žalobkyni užívání bytu 2 + 1 v 1. patře domu č. p. 207 na st. parc. č. 515/2 v k. ú. a obci K. spolu s právem spoluužívání veškerého příslušenství, součástí a přilehlých prostor i s právem spoluužívání ostatní stavby a to včetně st. parc. č. 515/2 tamtéž a zdržet se jednání, jímž by žalobkyni v užívání bránili“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaní mají ve společném jmění dům č. p. 207/1 na st. parc. č. 515/2 v obci a kat. území K. Nemovitosti nabyli do vlastnictví kupní smlouvou z 29. 8. 1997. Vklad jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí byl povolen 15. 9. 1997 s účinky vkladu 29. 8. 1997. V článku 4 této smlouvy žalovaní jako kupující zřídili žalobkyni doživotní a bezplatné věcné břemeno, spočívající v právu užívání bytu, sestávajícího z kuchyně a dvou pokojů v I. patře převáděného domu s právem spoluužívání veškerého příslušenství, součástí a přilehlých prostor v tomtéž rozsahu a s týmiž právy a povinnostmi, jak oprávněná z věcného břemene B. P. převáděné nemovitosti užívala ke dni podpisu této smlouvy. Žalobkyně měla doživotní bezplatné věcné břemeno – užívání bytu o kuchyni a dvou pokojích v I. patře domu č. p. 207/1 v K. s právem spoluužívání veškerého příslušenství, součástí a přilehlých prostor i s právem spoluužívání ostatní stavby včetně st. parc. č. 515/2 v kat. území K. zřízeno již dříve darovací smlouvou z 26. 10. 1994, sp. zn. NZ 314/94, N 297/94. Městský úřad v K., odbor výstavby a územního rozvoje, rozhodnutím z 10. 6. 1998, č. j. Výst.-897/98, 1530/98-Šp. 330A/20-1567/98, vydal žalovaným jako stavebníkům stavební povolení k přestavbě domu v K., na prodejnu, kancelář a 2 bytové jednotky včetně přístavby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 12. 6. 1998 a dokončení stavby podle tohoto stavebního povolení bylo stanoveno na duben 2001. K žádosti žalovaných o prodloužení platnosti stavebního povolení Městský úřad v K. sdělil, že stavební povolení platí pro celou dobu výstavby až do kolaudace stavby a není potřeba je prodlužovat. Podle vyjádření zástupce Městského úřadu, stavebního úřadu, v K. při šetření soudu na místě samém při opravách domu č. p. 207/1 nemůže z hlediska bezpečnostních předpisů žalobkyně v domě bydlet a pokud žalobkyně bude v domě bydlet, nemohou žalovaní pokračovat ve stavebních pracích. Žalovaní se pokoušeli zajistit žalobkyni náhradní ubytování, žádná z možností však nebyla realizována. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť předmětný byt se nalézá ve staveništi, není schopný k užívání, stavba není dokončena a kolaudována.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaných rozsudkem ze dne 13. října 2005, č. j. 10 Co 343/2005-225, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zopakoval důkaz darovací smlouvou z 26. 10. 1994 a kupní smlouvou z 29. 8. 1997. Uvedl, že předmětné věcné břemeno vzniklo na základě darovací smlouvy z 26. 10. 1994 a bylo nadbytečně potvrzeno i v následné kupní smlouvě z 29. 8. 1997. Jedná se o věcné břemeno osobní povahy, jehož obsahem je nepřetržitý výkon práva bydlení. Oprávnění odpovídající věcnému břemeni je věcným právem a jako takové právem absolutním, tedy žalobkyně jako oprávněný subjekt má absolutně chráněné právní postavení. Nelze se proto ztotožnit s právním názorem soudu prvního stupně, neboť „nelze dovozovat, že žalovaní nejsou povinni žalobkyni výkon práva z věcného břemene umožnit pro rekonstrukci nemovitosti, když vlastnické právo žalovaných je právem žalobkyně omezováno i co do rozsahu rekonstrukce“. Podle názoru odvolacího soudu případnou rekonstrukcí nemělo dojít k nemožnosti výkonu práva žalobkyně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítají, že jim nemůže být kladeno k tíži, že na základě stavebního povolení přistoupili k rekonstrukci zcela zchátralé nemovitosti. Od samého počátku měli snahu se s žalobkyní dohodnout na náhradním ubytování po dobu rekonstrukce, žalobkyně nabídky odmítala nebo na ně nereagovala, možnost přestěhování žalobkyně do bytu na centrálním náměstí v K. však z finančních důvodů museli odmítnout. Vyhověním žalobě by museli porušit podmínky stavebního povolení. Vytýkají odvolacímu soudu, že nepřihlédl k tomu, že žalobkyně svým odmítavým jednáním jim brání v dokončení stavby. Žalobkyni přiznaný výkon práva je v rozporu s §76 odst. 1 stavebního zákona i §3 ObčZ. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto. Uvedla, že žalovaní věděli, že nemovitost je zatížena věcným břemenem, a byl jim znám i její stavebně technický stav. Bytová jednotka užívaná žalobkyní byla ve velice dobrém stavu a pokud by žalovaní nezačali se stavebními aktivitami, mohla ve svém bytě i nadále žít. Má za to, že snahou žalovaných je docílit toho, aby nemovitost opustila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž by dovolací soud musel přihlédnout, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 OSŘ), nebyly z obsahu zjištěny.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §151n odst. 1 ObčZ věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout. Z citovaného §151n odst. 1 ObčZ vyplývá, že předmětné věcné břemeno ve prospěch žalobkyně omezuje žalované jako spoluvlastníky blíže označeného domu č. p. 207 a st. parc. č. 512/2 tak, že jsou povinni jeho výkon žalobkyní trpět a zdržet se jednání, kterým by žalobkyni bránili ve výkonu jejích práv z věcného břemene. Existence předmětného věcného břemene byla žalovaným od počátku nabytí vlastnictví nemovitostí známa a rovněž věděli, v jakém stavu dům kupují. Pokud chtěli za života žalobkyně provést rozsáhlou rekonstrukci domu, vyžadující, aby se z něj žalobkyně na potřebnou dobu odstěhovala, pak s ní měli za tím účelem uzavřít platnou dohodu, která by ji k tomu zavazovala. Žalobkyně nemůže být vázána stavebním povolením, resp. jeho důsledky, neboť, jak se podává ze stavebního povolení Městského úřadu v K., odboru výstavby a územního plánování, z 10. 6. 1998, založeného ve spise jako č. l. 185 a 186, nebyla účastnicí stavebního řízení. Jestliže žalovaní přistoupili k provádění přestavby domu, byť na podkladě stavebního povolení, aniž předem měli jednoznačně vyřešenou otázku bydlení žalobkyně po potřebnou dobu mimo předmětný dům, a svým jednáním vytvořili stav, který žalobkyni brání naplňovat její práva z věcného břemene, nelze jejich výkon, považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Není tedy důvodu, aby žalobkyni byla podle §3 odst. 1 ObčZ odepřena ochrana jejích práv odpovídajících věcnému břemeni žalovaných, a to zvláště za situace, kdy kolaudaci přestavby domu stavební úřad nijak časově nelimitoval, takže žalovaní nejsou vázáni dobou, do kdy musí přestavbu domu dokončit.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc posoudil po právní stránce správně. Proto je správný i dovoláním napadený rozsudek a dovolání muselo být podle §243b odst. 2 OSŘ zamítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalovaní nebyli úspěšní a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu advokátky za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §8 písm. a), §10 odst. 3, §17 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 4 500,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty 869,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu