ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.1667.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 1667/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) H. V., zastoupené advokátem, a 2) M. T., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 C 93/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. června 2005, č. j. 15 Co 180/2005-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. září 2004, č. j. 5 C 93/2003-28, pod bodem I. výroku řízení zastavil, pod bodem II. rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a pod bodem III. uložil žalovaným, aby žalobci nahradily náklady řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 14. června 2005, č. j. 15 Co 180/2005-41, pod bodem I. výroku změnil usnesení soudu prvního stupně v odstavci III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pod bodem II. vyslovil, že usnesení soudu prvního stupně v odstavcích I. a II. zůstává nedotčeno, a pod body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu pod body I. a III. podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, dále v §238, §238a a §239 odst. 2 písm b) OSŘ.
Přípustnost dovolání v daném případě nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238, §238a a §239 odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dovolání není přípustné ani proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení. K tomu srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, C 2458, sešit 28.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobkyním náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. František Balák, v.r.
předseda senátu