Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.03.2006, sp. zn. 22 Cdo 206/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.206.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.206.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 206/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. H., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10, o vrácení věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 2108/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2005, č. j. 19 Co 497/2005-9, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2005, č. j. 19 Co 497/2005-9, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. září 2005, č. j. 19 Nc 2108/2005-4, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby soud rozhodl, že se jí z jeho úschovy vrací 6 obálek a 1 balíček různé náboženské literatury. Jde o písemnosti, které byly při domovní prohlídce v bytě manželů H. odňaty v roce 1963 J. H. v souvislosti s jeho trestním stíháním, přičemž v trestním řízení, vedeném Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 0189/64, mu bylo kromě trestu uloženo i ochranné opatření zabrání předmětných věci. Jmenovaný byl uvedeným soudem 9. 8. 1990 pod sp. zn. Rt 67/90 rehabilitován, usnesením téhož soudu z 8. 10. 2004, sp. zn. 2 T 0189/64, bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh na zabrání věcí, a podle bodu IV. téhož usnesení bylo rozhodnuto, že se podle §80 odst. 1 trestního řádu zmíněné věci ukládají do úschovy. Žalobkyně byla současně poučena o možnosti uplatnit nárok na jejich vrácení v občanskoprávním řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. června 2005, č. j. 19 Nc 2108/2005-3, žalobkyni uložil, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení opravila a doplnila svůj návrh tak, že označí všechny účastníky řízení; uvedl, jak označí fyzické a jak právnické osoby, s tím, že „v případě dvoustranného právního vztahu mezi účastníky navrhovatel řádně označí žalovaného“. Poučil ji, že pokud neopraví a nedoplní návrh ve lhůtě jí stanovené, soud jej odmítne. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno 13. 6. 2005 a ten na ně reagoval podáním ze 7. 7. 2005 v němž uvedl jména a adresy čtyř fyzických osob jako „další účastníky“. Za žalovanou označil Českou republiku – Obvodní soud pro Prahu 10 se sídlem v Praze 2, Francouzská 19, případně Obvodní soud pro Prahu 10 se sídlem v Praze 2, Francouzská 19. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 5. září 2005, č. j. 19 Nc 2108/2005-4 rozhodl, že „žaloba o vrácení věci v občanskoprávním řízení ze dne 21. 2. 2005 se odmítá“, a rozhodl o nákladech „odvolacího“ řízení. Konstatoval, že jeho povinností bylo žalobkyni vyzvat k upřesnění žaloby, nikoliv za ni určovat, kdo bude mít v řízení postavení žalovaného. Uzavřel, že žalobkyně přes jeho výzvu podání řádně neopravila a podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) žalobu odmítl. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 7. listopadu 2005, č. j. 19 Co 497/2005-9, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že označení účastníků na straně žalující je nadále nejasné a podání žalobkyně není schopno věcného projednání i když, pokud jde o označení žalovaného, byla žaloba doplněna tak, že se jedná o Českou republiku – Obvodní soud pro Prahu 10. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, v němž s odkazem na argumentaci soudů obou stupňů namítá, že případné nejasnosti bylo možné objasnit dotazem soudu na žalobkyni a nebylo třeba kvůli tomu žalobu odmítat. Uvedením jmen čtyř fyzických osob nežádala, aby jim bylo přiznáno postavení žalobců, když jasně uvedla, že tyto osoby se domáhají vydání jim odňatých věcí svými vlastními žalobami, neboť šlo o spoluobžalované jejího manžela. Jedná se o osoby, jež se mohly k věci kvalifikovaně vyjádřit. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně i usnesení soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobkyně je podle §239 odst. 3 OSŘ přípustné, bylo podáno včas (§240 odst. 1 OSŘ) řádně advokátem zastoupeným účastníkem řízení (§241 odst. 1 OSŘ), dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (§43 OSŘ). Z návrhu na zahájení řízení i z dalších podání je zřejmé, že žalobkyně se přes poučení dané jí soudem v oblasti občanského soudního řízení neorientuje; zejména jí není zcela jasné, že v žalobě musí být vždy označen žalovaný (srov. poznámky jako „navrhovatelka nemá důvod kohokoliv z účastníků označit jako žalovaného“ a skutečnost, že označuje za účastníky další osoby, aniž uvedla jejich postavení v řízení, nemá však jít o žalované a k podání žaloby za tyto osoby nepředložila plnou moc ani její existenci netvrdí). Přesto je však z žaloby zřejmé, kdo je žalobkyní, že žalovanou je Česká republika, za kterou má jednat jako organizační složka Obvodní soud pro Prahu 10, ze žaloby je i patrné, čeho se žalobkyně domáhá a z jakého důvodu. Proto žaloba není neprojednatelná. Označuje-li žalobkyně přes poučení za účastníky třetí osoby, aniž uvedla jejich postavení v řízení, nejde o skutkové tvrzení, ale o právní názor na to, kdo je účastníkem řízení; je-li právní názor (skutečného) účastníka řízení nesprávný, soud podle něj nepostupuje a v odůvodnění rozhodnutí uvede, v čem jeho nesprávnost spočívá. V dané věci by tak byl předmětem řízení jen tvrzený nárok uplatněný proti České republice – její organizační složce. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. března 2006 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/09/2006
Spisová značka:22 Cdo 206/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.206.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§43 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21