ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2334.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2334/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. Š., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 76/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. května 2005, č. j. 13 Co 415/2004-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. A. Š.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. března 2004, č. j. 11 C 76/2003-28, zamítl návrh na určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění účastníků pro dobu po rozvodu, uzavřené 7. 2. 2000, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 z 10. 2. 2000, č. j. 8 C 259/98-10, který nabyl právní moci 15. 5. 2000. V řízení o rozvod manželství žalobkyně předložila dohodu o majetkovém vypořádání účastníků pro dobu po rozvodu ze 7. 2. 2000, podle níž pod bodem III. se účastníci dohodli, že majetková práva k družstevnímu bytu č. 30 v P., budou převedena na žalovaného s tím, že žalobkyně bude mít právo v bytě bydlet do doby zajištění náhradního bytu, v čemž jí bude žalovaný nápomocen. Soud prvního stupně zamítl žalobu z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení a dále proto, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že dohodu o majetkovém vypořádání ze 7. 2. 2000 uzavřela pod nátlakem a za nápadně nevýhodných podmínek. Nedostatek naléhavého právního zájmu odůvodnil tím, že žalobkyně mohla podat v zákonné tříleté lhůtě pro vypořádání majetkových vztahů rozvedených manželů žalobu na jejich vypořádání, kdy otázka platnosti označené dohody by byla řešena jako otázka předběžná.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 23. května 2005, č. j. 13 Co 415/2004-53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud s odkazem na Občanský soudní řád, komentář, 9. vydání, C. H. Beck, k §80, bod 4, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, publikované v Bulletinu Nejvyššího soudu ČR pod č. 11, ročník 1994, zaujal právní názor, „že pokud byla podávána žaloba na určení neplatnosti dohody v době, kdy bylo možno podat žalobu na vypořádání společného jmění účastníků, v jejímž rámci by se řešila platnost uvedené dohody jako předběžná otázka, není na určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění bývalých manželů naléhavý právní zájem, tak jak jej má na mysli §80 písm. c) OSŘ“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že jí nezbývalo nic jiného, než podat návrh na určení neplatnosti předmětné dohody, neboť na dopis z 11. 1. 2003, jímž oznámila žalovanému, že od dohody o vypořádání majetkových vztahů po rozvodu manželství odstupuje, žalovaný reagoval tak, že na dohodě trvá. Pokud by podala v zákonem stanovené lhůtě žalobu na vypořádání společného jmění účastníků, mohla by být tato žaloba zamítnuta právě s ohledem na uzavřenou dohodu o majetkovém vyrovnání. Protože společné jmění účastníků bylo vypořádáno dohodou, „nelze dohodu považovat jako otázku předběžnou, ale zásadní, a jiná právní otázka v dané věci absentuje“. Na požadovaném určení má naléhavý právní zájem. Soud při posuzování jejího naléhavého právního zájmu nepřihlížel k potřebám nezletilých dětí a skutečnosti, že žalovaný byt zcizil bez ohledu na svůj závazek v dohodě. Vadu řízení spatřuje v tom, že nebyla soudem prvního stupně poučena podle §118a odst. 2 OSŘ, s tím, že pokud by soud postupoval podle tohoto paragrafu, bylo možné právnímu názoru soudu vyhovět a žalobu změnit. Protože první jednání u soudu prvního stupně se konalo po uplynutí tříleté lhůty, nebylo možné věc řešit podle právního názoru soudu prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání s tím, že žalobkyně namísto předestření zásadní právní otázky požaduje jiné hodnocení důkazů a namítá neúplnost dokazování.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není ve věci samé rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, neboť otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení oba nalézací soudy posoudily v souladu se stávající bezrozpornou soudní praxí a není v rozporu s hmotným právem. Lze především odkázat na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17, ročník 1972, v němž byl vysloven právní názor, že „žaloba domáhající se určení podle ustanovení §80 písm. c) OSŘ nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) OSŘ“. Jestliže podle žalobkyně je dohoda o vypořádání společného jmění účastníků neplatná a k jinému (platnému) vypořádání mezi účastníky nedošlo, nic žalobkyni nebránilo, aby se ve lhůtě tří let od zániku manželství účastníků domáhala řádného vypořádání společného jmění účastníků. Pokud došlo k vypořádání mezi účastníky na základě neplatné dohody, není totiž takové vypořádání právně relevantní. Jestliže pak ani do tří let od zániku společného jmění manželů nedošlo k platnému vypořádání členského podílu ve stavebním bytovém družstvu mezi manžely, pak s ohledem na ustanovení §150 odst. 4 ObčZ nebylo ani vyloučeno, aby se toto společné majetkové právo účastníků vypořádalo podle zásad vypořádání podílového spoluvlastnictví (srov. k tomu rozsudek NS ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2565/2003 – Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, poř. č. 2528).
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny. Proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §8 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 1 125,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 2. června 2006
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu