ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2423.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2423/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce M. Š. proti žalované K. Š., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 148/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2005, č. j. 22 Co 558/2004-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. července 2004, č. j. 23 C 148/2001-113, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů účastníků se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje garáž č. 14 postavená na pozemku č. parcelní 2220/2, katastrální území V. a do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje hodnota členského podílu v bytovém družstvu občanů V.e se sídlem P. – V., S. 12/1367 spojené s právem nájmu družstevního bytu č. 3 ve III. podlaží domu č. p. 1435 v P. – V., v O. ulici č. 5“. Výrokem pod bodem II. uložil žalované povinnost „zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů částku 870.000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Výroky pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno a že účastníci zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví manželů („BSM“) nevypořádali dohodou. Ke dni zániku BSM tvořily společný majetek účastníků pouze garáž v hodnotě 120 000,- Kč a členský podíl v Bytovém družstvu občanů V. ve výši 1 860 000,- Kč. Uzavřel, že podíly obou účastníků na majetku v BSM jsou stejné, že se oba o získání družstevního bytu zasloužili stejnou měrou, že hodnota majetku přikázaného do výlučného vlastnictví žalované činí 1 860 000,- Kč, hodnota majetku přikázaného do výlučného vlastnictví žalobce 120 000,- Kč a vypořádací podíl 870 000,- Kč v jeho prospěch. Námitky žalované, že se žalobce nepodílel na výdajích společné domácnosti nevzal v úvahu, s tím, že nemají vliv na hodnotu předmětného členského podílu.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. dubna 2005, č. j. 22 Co 558/2004-140, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. a výrok pod bodem II. změnil „jen tak, že částka, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu činí 383.707,50 Kč“, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud tak jen snížil výši vypořádacího podílu, který je žalovaná povinna zaplatit žalobci.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Nesouhlasí se závěrem, že se účastníci řízení zasloužili o získání členských práv a povinností v bytovém družstvu stejnou měrou a s odůvodněním povinnosti uhradit žalobci vyrovnávací podíl v soudem stanovené výši. O byt, který postavila vlastníma rukama se svým předchozím manželem, žalobce vůbec nepečoval, všechny úhrady s ním spojené platila žalovaná a za trvání manželství si nic společného nepořídili. Žalobce hradil výživné pro svoje čtyři děti a při tom rekonstruoval vlastní byt po své matce. Rozvádí další skutečnosti, z nichž dovozuje, že došlo k pochybení, pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že se oba účastníci o nabytí a udržení společného družstevního bytu zasloužili stejnou měrou. Řízení bylo postiženo vadou spočívající v tom, že ke shora uvedenému nebyl zjištěn úplně skutečný stav, neboť soud odmítl důkazní návrhy žalované, takže nebyli vyslechnuti jí označení svědci a nebyly provedeny navržené důkazy listinami. Podle názoru dovolatelky jí neměla být povinnost k jakékoliv platbě žalobci uložena. V doplnění dovolání z 13. 2. 2006, podaném až po uplynutí dovolací lhůty, žalovaná namítá neplatnost dohody o převodu členských práv k předmětnému družstevnímu bytu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že v době uzavírání manželství byl výhradním vlastníkem družstevního bytu 4+1 v P., žalovaná byla spoluuživatelkou bytu 3+1 v P. a jako vlastník tohoto bytu byl veden její tehdejší manžel. Na základě sňatku s ním jí vzniklo užívací právo. Žalované sice po rozvodu s původním manželem připadl rozhodnutím soudu tento byt, neměla ale prostředky na vyplacení svého podílu. Tuto částku uhradil žalobce s tím, že na něho bude převeden členský podíl a nájemní smlouva včetně převodu členských práv. Proto byl byt v P. převeden na něho a žalovaná zůstala jeho spoluuživatelkou. Vše bylo schváleno usnesením představenstva družstva. K tomu se žalovaná rozhodla ze svobodné vůle. Žalobce byt v P. převedl na svoji bývalou manželku za dohodnuté odstupné a to použil na vyplacení odstupného bývalému manželovi žalované a na zařízení bytu, které ale žalovaná posléze rozprodala včetně jeho oblečení ještě před rozvodem. Tvrdí, že žalovaná vlastní činžovní dům v P., který získala v restituci, byt v P. a jiné nemovitosti. Léta ho psychicky týrá prodlužováním soudního řízení, ač je si vědoma toho, že on nevlastní žádný byt. Jednání žalované je proto v rozporu s dobrými mravy. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Žalovaná a žalobce ve svých dalších podáních odmítají argumentaci protistrany a setrvávají na svých návrzích.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) OSŘ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil
[§237 odst. 1 písm. b) OSŘ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž dovolací soud připustil dovolání podle tohoto ustanovení, jen z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; tato mimořádnost se projevuje i v jeho omezené přípustnosti proti potvrzujícím rozsudkům odvolacího soudu, která je dána jen výjimečně, zejména v případě závažných hmotněprávních pochybení.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají. Ke změně dovolacího návrhu není třeba souhlasu soudu (§242 odst. 2, 3 OSŘ). Z uvedeného vyplývá, že dovolací soud nemůže přihlédnout k důvodům, uplatněným až po uplynutí dovolací lhůty.
V dané věci dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo jejímu odvolání částečně vyhověno, v části pro ni nepříznivé (v části, ve které bylo jejímu odvolání vyhověno, ani není oprávněna toto rozhodnutí napadnout); jde tedy o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Proto připadá v úvahu jen přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, ta však není dána.
V dané věci dovolatelka neuvádí, v čem by měla spočívat zásadní právní otázka, pro jejíž řešení by dovolání mělo být připuštěno, a dovolací soud takovou otázku v napadeném rozhodnutí nenalézá. Jak bylo uvedeno shora, nelze dovolání připustit pro řešení skutkových otázek (v dané věci podíl účastníků na nabytí a údržbě společných věcí) a ani pro jiné otázky týkající se postupu soudu při dokazování a hodnocení důkazů; dovolací soud je tak při zvažování přípustnosti dovolání vázán zjištěným skutkovým stavem. Zhodnocení toho, zda na základě zjištěného skutkového stavu manželé zasloužili o nabytí a udržení společného majetku stejnou měrou je pak věcí individuálního posouzení daného případu; toto hodnocení v dané věci není zjevně nepřiměřené a nečiní z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí. Otázku platnosti dohody o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu dovolatelka uplatňuje až v dodatku k dovolání, podaném po uplynutí dovolací lhůty, a proto k ní dovolací soud nemohl přihlédnout. Lze dodat, že tuto námitku neuplatnila žalovaná ani v odvolání, a proto se jí odvolací soud nezabýval.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud jej podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2006
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu