ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2539.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2539/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně L. E., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 48/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2004, č. j. 26 Co 470/2004-190, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost odstranit skleníky, které postavil bez právního důvodu a bez stavebního povolení na jejím pozemku, a to v části o výměře 1m2, zasahující do jejího pozemku, jehož výměra činí 3 268 m2.
Soud prvního stupně zamítl žalobu, „podle které je žalovaný povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku odstranit části stavby tří skleníků, které v severovýchodním rohu parcely pp. č. 375/20 v katastrálním území D. přesahují do parcely pp. č. 375/4 v k. ú. D., zapsané u Katastrálního úřadu v N.“, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. prosince 2004, č. j. 26 Co 470/2004-190, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Soudy obou stupňů se shodly, že by bylo neúčelné řešit vztahy mezi účastníky řízení odstraněním části skleníků s ohledem na malý přesah neoprávněných staveb do pozemku žalobkyně. Jedná se o výměru 1 m2, když pozemek žalobkyně je zasažen v šíři 10 cm a to pouze v části průběhu hranice. Jde o přesah podezdívkou, nikoliv vlastní konstrukcí skleníků. Nepatrný rozsah neoprávněného zásahu a porovnání hospodářské újmy vzniklé odstraněním skleníků a možnosti jiného využití dosud zastavěné části pozemku vedly soudy k negativnímu závěru o možnosti odstranění části skleníku. Zřízení věcného břemene ve prospěch žalovaného k 1 m2 pozemku ve vlastnictví žalobkyně ve smyslu §135c odst. 3 ObčZ by bylo neúčelné, nehospodárné, technicky neproveditelné a bylo by v rozporu s dobrými mravy. Tento rozpor soudy spatřují v nepatrné míře zásahu stavby do sousedního pozemku, dále ve skutečnosti, že pozemek žalobkyně, který má výměru 3 268 m2, je zasažen v rozsahu jen l m2 a dále, že žalovaný stavěl skleníky v dobré víře v době, kdy hranice pozemků nebyla přesně známa a pozemek žalobkyně náležel jejímu právnímu předchůdci, který proti stavbě nevznesl žádné námitky. Odvolací soud navíc konstatoval, že znalcem zjištěný délkový přesah 10 cm je nižší, než základní střední chyba přípustná při měření pro účely katastru nemovitostí (14 cm).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, které s poukazem na §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) odůvodňuje tím, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Připomíná, že se původně domáhala odstranění stavby zasahující do jejího pozemku, později odstranění části této stavby, resp. části podezdívky, jako opatření šetrného, hospodárného a proveditelného s minimálními náklady. Nebylo jí vyhověno, a to ani tehdy, kdy se domáhala, aby bylo ve prospěch žalovaného zřízeno věcné břemeno – právo umístění části stavby – podezdívky na jejím pozemku. Žalobu podávala proto, že hodlala na hranicích pozemků vystavět hradební zeď. Stavbu skleníků žalovaný provedl bez stavebního povolení a tato stavba brání zřízení zmíněné zdi. Žalobu podala po neúspěšném mimosoudním jednání a poté, co ji žalovaný hrubým způsobem napadl. To je patrno z videozáznamu, který zachycuje agresivní jednání žalovaného. Návrh na provedení důkazu obsahem videozáznamu ale soud prvního stupně zamítl. Z něj by bylo možno dovodit, že nelze shledat podmínky pro postup podle §3 odst. 1 ObčZ ve prospěch žalovaného. V tom, že nebyl proveden zmíněný důkaz, spatřuje dovolatelka vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. S podrobným odkazem na rozhodné skutkové okolnosti věci zdůrazňuje, že nejsou podmínky pro výjimečnou aplikaci uvedeného zákonného ustanovení ve prospěch žalovaného jako původce nepovolených staveb včetně jeho postoje k věci a jeho jednání vůči ní. Za nesprávný považuje postup soudu, pokud bagatelizoval výměru pozemku, na jaké došlo k průniku stavby. Intenzitu zásahu nelze odvozovat od srovnávání velikosti výměr sousedních parcel, ale od následků, které zásah představuje, když žalobkyni nejde o výměru 1 m2, ale o průběh linie hradební zdi. Pokud žalobkyně navrhovala, aby bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch žalovaného spočívající s právu umístit podezdívku na jejím pozemku, dala tím najevo, že je ochotna strpět část stavby na svém pozemku a soud mohl poměry uspořádat v intencích §135c odst. 3 ObčZ. Jestliže soud její návrh neakceptoval, pak nesouhlasí s tím, jak posoudil proveditelnost, hospodárnost a účelnost zřízení věcného břemene. Z její strany nejde o šikanózní výkon práva. Otázku nesprávného právního posouzení věci tedy žalobkyně spatřuje v nesprávné aplikaci §3 ObčZ. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí v intencích §135c ObčZ.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno mimo jiné na tom, že není nepochybné, že část předmětného skleníku se nachází na pozemku žalobkyně. Odvolací soud při posouzení věci vyšel totiž mimo jiné z toho, že znalcem zjištěný délkový přesah 10 cm je nižší, než základní střední chyba přípustná při měření pro účely katastru nemovitostí (14 cm), a plošný zásad pozemku žalobkyně o výměře 1m2 je několikanásobně nižší než povolená mezní odchylka pro výpočet plošné výměry a že měření, které mělo zjistit, že část skleníku leží na pozemku žalované, nebylo přesné. Z toho se podle dovolacího soudu nutně podává závěr, obsažený implicitně v rozsudku odvolacího soudu, že nelze postavit najisto, že část skleníku do vlastnického práva žalobkyně zasahuje. Již tato skutečnost by byla důvodem pro zamítnutí žaloby, neboť pro kvalifikaci stavby jako neoprávněné je třeba postavit najisto, že jde opravdu o stavbu na cizím pozemku (ke které stavebník neměl oprávnění). Za této situace jsou ovšem další námitky uvedené v dovolání nevýznamné. Navíc není-li dovolání přípustné pro řešení otázky zásadního významu, nelze se zabývat ani tvrzenými vadami řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud jej podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2006
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu