ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2559.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 2559/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. J. P., proti žalované L. S., zastoupené advokátem, o vypořádání členského podílu v družstvu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 270/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2006, č. j. 38 Co 46/2006-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. října 2005, č. j. 33 C 270/2003-28, zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 650 000,- Kč, a žalobci uložil, aby žalované na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 49 355,- Kč.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 4. dubna 2006 změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobci uložil, aby žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně zaplatil částku 24 766,50 Kč, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §167 odst. 1 OSŘ nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, dále v §238, §238a a §239 odst. 2 písm b) OSŘ.
Přípustnost dovolání v daném případě nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238, §238a a §239 odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K tomu srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, C 2458, sešit 28.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. František Balák, v.r.
předseda senátu