ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2565.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 2565/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně MUDr. M. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. M. P., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 232/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2004, č. j. 12 Co 690/2003-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. dubna 2004, č. j. 12 Co 690/2003-133, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 25. února 2003, č. j. 4 C 232/97-116, ve znění opravného usnesení ze dne 3. listopadu 2003, č. j. 4 C 232/97-129, kterým bylo rozhodnuto, že z věcí, které měli účastníci v bezpodílovém spoluvlastnictví se přikazuje do vlastnictví žalobkyně televize zn. T., rok nákupu 1993, v hodnotě 20 000,- Kč (výrok I.), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 274 250,- Kč ve lhůtě jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a rozhodnuto o znalečném, soudním poplatku a nákladech řízení (výroky III. – VII.). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně z 15. 8. 1994, sp. zn. 13 C 146/94, který nabyl právní moci 18. 11. 1994. K vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“), které rozvodem manželství zaniklo, dohodou účastníků nedošlo a návrh na jeho vypořádání soudem podala žalobkyně 18. 11. 1997. Za trvání manželství účastníci pořídili ze společných prostředků televizor T., který je v držení žalobkyně, osobní automobil Mazda 121, za trvání manželství užívaný oběma účastníky, a akcie společnosti L. B. a. s. Účastníci se shodli na ceně televizoru T. 20 000,- Kč. Automobil Mazda 121, pořízený za 300 000,- Kč, žalovaný po rozvodu prodal za 80 000 - 90 000,- Kč, které si ponechal. Podle znaleckého posudku činila jeho cena podle stavu ke dni rozvodu manželství částku 157 500,- Kč. Akcie společnosti L. B. a. s. žalovaný prodal smlouvou o úplatném převodu cenných papírů z 31. 5. 2000 za jednu Kč. Z této smlouvy vyplývá, že předmětem převodu bylo 51 kusů cenných papírů č. 561-600 (á Kč 10 000,-) a 850-860 (á Kč 1 000,-), jejichž nominální hodnota byla 411 000,- Kč. Společnost L. B. a. s. je v obchodním rejstříku dosud zapsána a drží akcie v hodnotě přesahující tuto částku. Ze sdělení Burzy cenných papírů Praha z 5. 6. 2001 vyplývá, že předmětné akcie nebyly přijaty k burzovnímu obchodu a z tohoto důvodu burza nevyhlásila k 18. 11. 1994 ani jejich kurz.Vzhledem k absenci finančních výkazů společnosti L. B., a. s., předmětných veřejně neobchodovatelných akcií, určil znalec I. S. cenu těchto veřejně neobchodovatelných akcií podle §2 odst. 3 písm. d) zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ke dni 18. 11. 1994 ve výši nominální hodnoty částkou 411 000,- Kč. Odvolací soud považoval za správné vypořádání BSM, k němuž soud prvního stupně dospěl ve smyslu §149 a §150 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. Ten vycházel z toho, že při rovnosti podílů účastníků, když žalované byl přikázán televizor T. v ceně 20 000,- Kč a žalovaný prodal po rozvodu automobil a akcie, jejichž cena činila ke dni rozvodu 157 500,- Kč (automobil) a 411 000,- Kč (akcie), je třeba vypořádat celkem částku 588 500,- Kč. Z toho připadá na každého z účastníků podíl 294 250,- Kč, žalobkyni se dostává věcí v hodnotě 20 000,- Kč, a proto je žalovaný povinen zaplatit jí na vyrovnání podílů částku 274 250,- Kč. K námitce žalovaného, který zpochybnil postup znalce při stanovení ceny akcií, protože znalec neměl k dispozici účetnictví akciové společnosti, která byla už v době rozvodu manželství účastníků předlužena, a cena akcií nemohla činit částku 411 000,- Kč, odvolací soud uvedl, že jde o nové skutečnosti, které žalovaný neuvedl před soudem prvního stupně, ač byl řádně poučen ve smyslu §119a OSŘ. Tyto námitky nepovažoval odvolací soud proto za způsobilý odvolací důvod, neboť na ně nedopadá žádná z výjimek uvedených v §205a odst. l OSŘ. Podle odvolacího soudu žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke znaleckému posudku. Nedostavil se ani k žádnému jednání soudu prvního stupně, kde byly tyto otázky řešeny a kde mohl navrhovat další důkazy, tvrdit rozhodné skutečnosti, uvádět námitky proti závěrům znaleckého posudku, požadovat výslech znalce apod.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Poukazuje na to, že již v odvolání namítal, že mu byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. V den jednání soudu prvního stupně, kdy byl k ceně akcií vyslechnut znalec, byl žalovaný zablokován v koloně vozidel na dálnici. Tuto skutečnost telefonicky oznámil soudu a žádal o odročení jednání. Soud prvního stupně však jeho žádosti nevyhověl, znalce vyslechl a ve věci rozhodl. Žalovanému tak byla odňata možnost klást otázky znalci a na základě jeho odpovědí případně navrhnout další důkazy. Závěr znalce, že se mu nepodařilo získat účetnictví společnosti, a proto je cena akcií totožná s nominální hodnotou, je „logický i právní nesmysl“. Proto žalovaný nesouhlasí ani s tím, že v odvolání uváděl nové skutečnosti. Novou skutečností ani důkazem není ani to, že každá společnost podává daňové přiznání v místě sídla, ze kterého je patrné v jakém ekonomickém stavu se společnost nachází, a že u akciové společnosti je povinný audit a auditorská firma tyto zprávy uchovává. Je také běžné, že znalec vyžaduje součinnost účastníků řízení, pokud sám není schopen zajistit si příslušné doklady. Žalovaný až do doby, než mu byl doručen znalecký posudek, nemohl vědět, že se znalec neobrátil ani na finanční úřad za účelem zjištění ekonomického stavu akciové společnosti z daňových přiznání. Za této situace měl žalovaný pouze dvě možnosti, a to navrhnout vypracování nového znaleckého posudku nebo výslech znalce, na jehož základě by mohl zpochybnit dosavadní závěry a navrhnout vypracování dodatku znaleckého posudku. Zvolil druhou možnost, když netušil, že se z objektivních důvodů nebude moci jednání soudu prvního stupně zúčastnit. Nic z toho, co žalovaný uvádí, nebylo novou skutečností ani novým důkazem, ale povinností znalce. Žalovaný nesouhlasí ani s vypořádáním osobního automobilu Mazda 121. Žalobkyně mohla požadovat vyrovnání v rámci podílu na podnikání žalovaného jako advokáta, tj. podílet se nejen na aktivech, ale i pasivech. Z důvodů nesprávného právního posouzení věci a vady, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žalovaný navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde tedy tehdy, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci, pokud tato otázka není řešena jednotně v rozhodovací praxi vyšších soudů nebo ve stanovisku Nejvyššího soudu České republiky anebo v rozhodnutí nižšího soudu, které bylo za účelem sjednocení judikatury publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí. Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí (viz rozhodnutí publikované pod C 23/svazek 1 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor rozhodnutí“). Jak vyplývá z tohoto ustanovení je dovolání přípustné jen pro řešení otázek právních [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod C 1164, svazek 16].
Pro daný případ to znamená, že dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, že automobil Mazda byl pořízen v průběhu trvání manželství účastníků a nesloužil jen výlučně k výkonu povolání žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. listopadu 2000, sp. zn. 22 Cdo 2470/2000, publikovaném v Soudních rozhledech č. 2, ročník 2001, zaujal názor, že „předpokladem vyloučení věci z bezpodílového spoluvlastnictví manželů z důvodu, že podle své povahy slouží výkonu povolání jen jednoho z manželů, je také to, že současně neslouží i druhému z manželů“. K tomu mimo jiné v odůvodnění uvedl: „aby věc byla z tohoto důvodu vyloučena z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, musí splňovat podmínku, že jde o věc, která má a může sloužit výlučně výkonu povolání jen jednoho z manželů a která zároveň (po jejím pořízení k tomuto účelu) skutečně slouží výlučně jen jednomu z manželů“. V pozdějším rozhodnutí Nejvyšší soud ČR k téže problematice v rozsudku ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1439/2000, publikovaném v Souboru rozhodnutí pod C 708, zaujal názor, že “pro úvahu o vyloučení věci z bezpodílového spoluvlastnictví manželů z důvodu, že podle své povahy slouží výkonu povolání jen jednoho z manželů (§143 ObčZ ve znění před novelou č. 91/1998 Sb.) není rozhodující, zda byla určena pro výkon povolání jen jednoho z manželů, ale to k čemu v souladu s vůlí obou účastníků skutečně sloužila a zda nesloužila i druhému z manželů.“ Z toho vyplývá, že pokud byl do BSM účastníků zahrnut i osobní automobil Mazda je rozsudek odvolacího soudu v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není ani v rozporu s hmotným právem. Vypořádání této věci proto přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nezakládá.
Žalovaný také v dovolání namítal vadu, spočívající v tom, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem tím, že se nemohl účastnit výslechu znalce a zpochybnit tak závěry znaleckého posudku ohledně hodnoty akcií L. B., a. s. Jde o vadu, pro kterou lze podle §229 odst. 3 OSŘ napadat pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu žalobou pro zmatečnost (§228 OSŘ a násl.). Dovolací soud však přihlíží k takové vadě, stejně jako k dalším vadám zakládajícím zmatečnost řízení, uvedeným v §229 odst. l a §229 odst. 2 písm. a) a b) OSŘ, jen v případě přípustného dovolání /§242 odst. 3 OSŘ/. Další námitka žalovaného, že odvolací soud postupoval nesprávně, když považoval skutečnost uváděnou žalovaným o předlužení společnosti L. B. a. s. za novou ve smyslu podle §205a odst. 1 OSŘ, je podle obsahu námitkou vady řízení, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí [§241a odst. l písm. a) OSŘ]. Přitom platí, že takovou vadou se může dovolací soud zabývat jen v případě, že dovolání proti napadenému rozhodnutí (jeho části či výroku), které je nebo může být takovou vadou dotčeno, je přípustné. Přípustnost dovolání ohledně vypořádání předmětných akcií však podle §237 odst. l písm. c) OSŘ založena nebyla a opodstatněností této námitky se tak dovolací soud nemohl zabývat.
Z uvedených důvodů bylo nepřípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítnuto [§243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ ].
Vzhledem k výsledku dovolacího řízení by žalobkyni podle §243b odst. 5 a §146 odst. 3 OSŘ náležela náhrada nákladů tohoto řízení, ty jí však nevznikly. Proto nebyla náhrada nákladů dovolacího řízení žádnému z účastníků přiznána.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2006
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu