ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2786.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 2786/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Ing. K. B., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) RNDr. B. Š. a 2) Mgr. P. Š., zastoupeným advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 492/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2004, č. j. 21 Co 32/2004-114, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2004, č. j. 21 Co 32/2004-114, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. října 2003, č. j. 15 C 492/2001-98, nahradil souhlas žalovaných „se stavbou kruhového bazénu o průměru 4,2 m, specifikovaného technickou zprávou ze dne 14. 6. 2001, vypracovanou J. F., umístěného u domu v P., T. 13/440 na parc. č. 212 v k. ú. K., obec m. P., zapsané na LV č. 379 pro k. ú. K., vedeném Katastrálním úřadem P.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice tohoto řízení jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitostí, zapsaných u Katastrálního úřadu P. na LV č. 379 pro kat. území K. a obec m. P., a to domu č. p. 440 na parc. č. 211/1, parc. č. 211/1 – zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 211/2 – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 212 – zahrada, žalobkyně v rozsahu 2/5, žalovaná 1) v rozsahu 1/5 a žalovaná 2) v rozsahu 2/5. Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl na základě darovací smlouvy ze 7. 5. 1996 od svého manžela a žalovaná 2) na základě darovací smlouvy z 15. 4. 1996 od žalované 1) a Ing. J. Š. Stavba bazénu byla zahájena v březnu 1996 spolu s dalšími udržovacími pracemi na domě, jejichž provádění původní spoluvlastníci ohlásili stavebnímu úřadu MČ P. O vydání stavebního povolení ke stavbě bazénu nepožádali. Náklady spojené se stavbou bazénu uhradila žalobkyně. V roce 1996 a 1997 žalované přispěly žalobkyni na úhradu nákladů spojených s užíváním bazénu. Žádost o dodatečné vydání stavebního povolení ke stavbě bazénu podala žalobkyně 14. 6. 2001. Žalovaná 1) odboru výstavby ÚMČ P. sdělila, že souhlas se stavbou bazénu neudělila a že ani dodatečně se stavbou nesouhlasí. ÚMČ P. rozhodnutím z 13. 11. 2001 ve věci předmětného bazénu řízení přerušil a žalobkyni odkázal na řízení u soudu. Ze znaleckého posudku Ing. M. z února 1984 zjistil, že v domě č. p. 440 stoupající kapilární zemní vlhkost zasahuje do místností v přízemí. Ze znaleckého posudku Ing. B., CSc., zjistil, že 13. 1. 2003 došlo k poškození vodovodního rozvodu ve II. podlaží tohoto domu, v důsledku čehož došlo k poškození malby a vnitřní omítky stropů stěn v I. nadzemním podlaží. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že předmětný bazén byl postaven se souhlasem všech spoluvlastníků pozemku, ale bez stavebního povolení, a že žalované vyslovily nesouhlas s jeho stavbou teprve v rámci řízení o vydání dodatečného stavebního povolení. Příčinou vlhkosti v domě č. p. 440 nebyl bazén. Žalobě vyhověl podle §139 odst. 3 ObčZ s tím, že stavba bazénu je důležitou změnou, byla finančně náročná, přispěla ke zhodnocení domu i zahrady a že jako samostatná právní věc může být ve vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků nebo ve spoluvlastnictví dalších spoluvlastníků.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 4. května 2004, č. j. 21 Co 32/2004-114, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu o nahrazení souhlasu žalovaných se stavbou bazénu na pozemku parc. č. 212 v kat. území K., obec m. P., zapsaném u Katastrálního úřadu P. na LV č. 379 pro kat. území K., a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že ustanovení §139 odst. 3 ObčZ upravuje ochranu menšinových spoluvlastníků proti rozhodnutí většinových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. V daném případě chybí základní předpoklad pro použití tohoto ustanovení, neboť v tomto případě jde o rozhodnutí menšinového spoluvlastníka, se kterým většinoví spoluvlastníci nesouhlasí. Nesouhlas většinových spoluvlastníků nelze nahradit postupem podle §139 odst. 2, případně odst. 3 ObčZ.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá oporu v provedeném dokazování. Namítá, že nynější spoluvlastnický stav je odlišný od stavu v době zahájení stavby bazénu, kdy spoluvlastníky nemovitostí byli JUDr. R. B., RNDr. B. Š. a Ing. J. Š., kteří všichni se stavbou souhlasili. Právní závěr soudů obou stupňů, že žalobkyně jako menšinová spoluvlastnice byla přehlasována většinovým spoluvlastníkem, není správný. S ohledem na výzvu stavebního úřadu, týkající se dodatečného stavebního povolení stavby bazénu, spoluvlastnice o něm hlasovaly znovu a záporně hlasovala toliko žalovaná 1). Žalovaná 2) se hlasování zdržela. Dále poukázala na obsah darovací smlouvy, kterou nabyla spoluvlastnický podíl žalovaná 2), z níž vyplývá, že součástí převodu byl i tento bazén, který byl v době sepisu darovací smlouvy již rozestavěn. Pokud žalovaná 1) nyní nesouhlasí se stavbou bazénu, s níž šest let souhlasila, odporuje její jednání dobrým mravům. V tomto řízení nejde o žalobu na určení ve smyslu §80 písm. c) OSŘ, kdy by bylo třeba prokazovat naléhavý právní zájem na určení, ale o žalobu jinou v důsledku odkázání žalobkyně na soudní řízení rozhodnutím stavebního úřadu. Nahrazení souhlasu spoluvlastníka soudem je podle žalobkyně jediný institut, který ji chrání před rozhodnutím o odstranění stavby. Správný není ani závěr odvolacího soudu, že žalované nemohou užívat pozemek zastavěný bazénem, neboť žalované ze své vlastní vůle se převážně zdržují a bydlí jinde, žalovaná 2) trvale žije v Německu a žila tam již v rozhodné době. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalované se ztotožnily s rozhodnutím odvolacího soudu, které je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČSR z 30. 11. 1987, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 27, ročník 1989, podle kterého „podíloví spoluvlastníci se mohou dohodnout o změně podstaty společné věci, a to i dodatečně; nesouhlas spoluvlastníka tu však nelze nahradit rozhodnutím soudu“. Dále odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 30. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1470/2002, publikovaný v Právních rozhledech č. 10, ročník 2003,v jehož odůvodnění se mj. uvádí, „že ani za použití §139 odst. 2 ObčZ nelze nutit podílového spoluvlastníka, aby souhlasil s vytvořením další věci, jež by měla být v jeho spoluvlastnictví“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §242 odst. 3 OSŘ je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a§229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle §211 OSŘ pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Podle §157 odst. 2 OSŘ není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uveden, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.
Pro právní posouzení dané věci je určující skutkové zjištění, zda předmětný bazén byl žalobkyní postaven se souhlasem tehdejších spoluvlastníků pozemku, tj. JUDr. R. B., Ing. J. Š. a RNDr. B. Š., či nikoli. Pokud žalobkyně bazén postavila s jejich souhlasem, pak by skutečnost, že žalované jako současné většinové spoluvlastnice pozemku nyní s jeho existencí nesouhlasí a v rámci řízení o dodatečné povolení stavby bazénu odmítají udělit souhlas s jeho stavbou, byla nerozhodná.
Odvolací soud při rozhodování vyšel toliko ze současného stavu a skutkového zjištění, že žalované jako většinové spoluvlastnice se stavbou bazénu nesouhlasí. Zcela pominul tvrzení žalobkyně a skutkové zjištění soudu prvního stupně, že dřívější spoluvlastníci pozemku včetně žalované 1) se stavbou bazénu souhlasili a obě žalované také jej po určitou dobu užívaly. V odůvodnění rozsudku se o nich vůbec nezmínil a nijak se s nimi nevypořádal, stejně tak jako se skutečností a možností žalovaných později odvolat původně udělený souhlas se stavbou. Z hlediska §157 odst. 2 OSŘ je proto rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný. Jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ].
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než aby napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 a 2 OSŘ), aniž by se zabýval dalšími výslovně uplatněnými dovolacími důvody. Zabývat se správností právního posouzení věci odvolacím soudem při neúplném či nesprávném skutkovém zjištění by v daném případně nebylo namístě.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2006
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu