ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2984.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 2984/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) P. K., a b) V. P., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Z. M., za účasti J. N., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, zastoupeného advokátkou, o určení neexistence věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod. sp. zn. 21 C 58/2003, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2006, č. j. 35 Co 46/2006-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. září 2005, č. j. 21 C 58/2003-115, určil, že „na domě čp. 46 v P., postaveném na pozemku parc. č. 1786, zapsaném v katastru nemovitostí na LV 1545, vedeném Katastrálním úřadem P. pro k. ú. V., obec P., nevázne věcné břemeno dle §28d zákona č. 42/1992 Sb., ve znění zákonného opatření č. 297/1992 Sb., které by se vztahovalo k ateliéru, kolaudovaném kolaudačním rozhodnutím vydaným Obvodním úřadem Městské části P., odbor výstavby, č. j. 2349/98-Vá ze dne 26. 1. 2000 a v současné době užívanému panem J. N., v pravé části domu (z pohledu při vchodu do domu) v šestém nadzemním podlaží předmětného domu“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. dubna 2006, č. j. 35 Co 46/2006-150, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že náklady činí částku 38.525,- Kč, jinak jej potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal vedlejší účastník včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. l písm. c) OSŘ a které odůvodňuje podle podle §241a odst. 1 písm. a) a b) a §241a odst. 3 OSŘ. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání vyjádřili tak, že vedlejší účastník opakuje stejné argumenty jako v nalézacím řízení, které nemohou obstát. Navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.
Žalovaný v podání z 16. 10. 2006 označeném jako vyjádření k dovolání uvedl, že na výzvu soudu prvního stupně vyjadřuje se k dovolání vedlejšího účastníka tak, že s ním plně souhlasí a po obsahové stránce se s ním ztotožňuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 OSŘ se nejprve zabýval otázkou, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou.
Podle §240 odst.1 věty první OSŘ účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §93 odst. 3 OSŘ v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Pravidlo uvedené v §93 odst. 3 OSŘ, že vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, kterého v řízení podporuje, se uplatní v průběhu (během) občanského soudního řízení. Na oprávnění vedlejšího účastníka podat opravné prostředky §93 odst. 3 OSŘ nedopadá; možnost vedlejšího účastníka podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně proto upravuje §203 odst. 1 OSŘ a oprávnění podat žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost řeší §231 odst. 1 OSŘ. Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví, že by vedlejší účastník mohl podat též dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, byl v soudní praxi přijat (za pomoci argumentu e silentio legis) a nadále je přijímán jako správný závěr (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, které bylo uveřejněno pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004), podle kterého vedlejší účastník není (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001) osobou oprávněnou k podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není vedlejší účastník oprávněn (subjektivně legitimován), Nejvyšší soud České republiky jeho dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) OSŘ odmítl. Pro úplnost dovolací soud dodává, že podání žalovaného z 16. 10. 2006 je i podle obsahu (§41 odst. 2 OSŘ) jen vyjádřením k dovolání žalovaného; nejde tedy o dovolání účastníka, o němž by měl dovolací soud rozhodovat.
Dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto a proto mu vznikla povinnost nahradit ostatním účastníkům účelně vynaložené náklady, které jim v dovolacím řízení vznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Za účelně vynaložený náklad však nelze považovat odměnu advokátky za vyjádření k dovolání, v kterém nebylo navrhováno odmítnutí dovolání podaného neoprávněnou osobou. Žalovanému náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2006
JUDr. Marie Rezková, v.r.
předsedkyně senátu