ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.3189.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 3189/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyň: a) V. Š., zastoupené advokátem, a b) Ing. V. N., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) J. P., a 2) M. P., o zdržení se provádění prací, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 557/2001, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2005, č. j. 38 Co 161/2003-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyň rozsudkem ze dne 21. dubna 2005, č. j. 38 Co 161/2003-111, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 6. ledna 2003, č. j. 4 C 557/2001-69, kterým byl zamítnut „návrh žalobkyň, na základě kterého jsou žalovaní povinni se zdržet prací spojených se stavbou kůlny na pozemku parcela č. 4143/229 v katastrálním území N. L. u V. nad M., okres H., a to konkrétně vyzdění štítové zdi z nehořlavého materiálu a prací směřujících k opatření stropu předmětné kůlny protipožárním sádrokartonem“ a kterým bylo dále rozhodnuto, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení a účastníky poučil, že dovolání proti jeho rozsudku „je možno podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně“ a že „dovolání je přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam - §237 odst. 3 o. s. ř.“
Proti rozsudku odvolacího soudu, který byl právnímu zástupci žalobkyně a) doručen 1. 8. 2005, podala tato žalobkyně 19. 9. 2005 osobně u soudu prvního stupně neodůvodněné dovolání s žádostí o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení a o prominutí povinnosti uhradit soudní poplatek z dovolání. Uvedla, že odůvodnění podaného dovolání „bude doloženo právním zástupcem určeným soudem“.
Soud prvního stupně usnesením z 31. 1. 2006, č. j. 4 C 557/2001-129, které nabylo právní moci 1. 3. 2006, ustanovil právním zástupcem žalobkyně a) pro dovolací řízení advokáta JUDr. J. A. (dále „advokát“) a usnesením z 11. 4. 2006, č. j. 4 C 557/2001-136, přiznal žalobkyni a) osvobození od soudního poplatku z dovolání. Podáním s datem 8. 3. 2006, předaným poště k doručení soudu prvního stupně 9. 3. 2006, advokát doplnil dovolání žalobkyně a) z 19. 9. 2005. Pokud jde o přípustnost dovolání odkázal na §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) s tím, že rozhodnutí v této věci má zásadní právní význam „při posuzování povinností žalovaných zdržet se prací spojených se stavbou kůlny......konkrétně vyzdění štítové zdi z nehořlavého materiálu a prací směřujících k opatření stropu předmětné kůlny protipožárním kartonem“. Ohledně určení rozsahu dovolání uvedl, že „směřuje v plném rozsahu proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, a to v jeho výrokové části čl. I.“. Pokud jde o dovolací důvody uvedl, že „žalobkyně se neztotožňuje se zjištěním skutkového stavu a neztotožňuje se taktéž s právním hodnocením zjištěného skutkového stavu“, a dále, že „krajský soud, který ve věci rozhodoval, rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci“. K tomuto dovolání připojil přípis žalobkyně a) s jejím subjektivním obecným popisem vzájemných vztahů účastníků v souvislosti s užíváním sousedících staveb včetně okolností povolení stavby kůlny žalovaných a s námitkou, že žalobkyním nedal okresní, ani krajský soud „prostor k bližšímu vyjádření“.
Soud prvního stupně poté usnesením z 15. 6. 2006, č. j. 4 C 557/2001-142, které bylo advokátovi doručeno 20. 6. 2006, jej vyzval ke konkretizaci dovolacích důvodů „ve lhůtě 15-ti dnů od doručení tohoto usnesení“. Advokát se pak přípisem doručeným soudu prvního stupně 30. 6. 2006 domáhal prodloužení lhůty k doplnění důvodů dovolání do konce srpna 2006 vzhledem ke své dlouhodobé dovolené; na toto podání soud prvního stupně nereagoval. V „doplnění dovolání“ označeném datem 1. 9. 2006, doručeným soudu prvního stupně 7. 9. 2006, advokát uvedl, že „konkrétním důvodem dovolání je skutečnost, že soudy I. a II. stupně nedostatečným způsobem posoudily hlavní důkaz žaloby, kterým bylo stanovisko stavebního úřadu ve V. N. V.“.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle §240 odst. 1, věty první OSŘ účastník řízení může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2, věty první OSŘ zmeškání lhůty uvedené v odst. 1 nelze prominout. Podle §241a odst. 1 OSŘ musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 OSŘ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání. Podle §241b odst. 3 OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 OSŘ, běží tato lhůta až po uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Podle §241c odst. 1 a §43 odst. 2 OSŘ opožděně podané dovolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.
Nejvyšší soud s přihlédnutím ke shora uvedenému shrnul, že k zastupování žalobkyně a) v dovolacím řízení soud prvního stupně ustanovil advokáta a jeho rozhodnutí o tom nabylo právní moci 1. 3. 2006, takže dvouměsíční lhůta k podání řádného dovolání skončila 2. 5. 2006. Advokát soudu prvního stupně sice doručil jím sepsané dovolání 9. 3. 2006, tedy v dvouměsíční dovolací lhůtě, v dovolání ale nebyly uvedeny konkrétní dovolací důvody, a tyto důvody nebyly doplněny ani do konce dvouměsíční dovolací lhůty. Dovolací důvody nebyly ostatně advokátem podrobně specifikovány ani ve lhůtě 15 dnů, stanovené mu usnesením soudu prvního stupně z 15. 6. 2006, č. j. 4 C 557/2001-142. V daném případě, kdy jde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, lze uplatnit jen dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ, tedy, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka, resp. advokát dovolací důvod specifikoval tak, že se neztotožňuje se zjištěním skutkového stavu, že se neztotožňuje s právním hodnocením skutkového stavu a že odvolací soud rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci. V této souvislosti nutno konstatovat, že neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ v případě, že odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí. I kdyby byla taková skutková zjištění nesprávná, nejde o vadu řízení a nápravy se lze domáhat jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 OSŘ, který v daném případě nepřichází v úvahu; mezi vady řízení nesprávné hodnocení důkazů nepatří. Nesprávným právním posouzením věci podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Uplatnila-li dovolatelka tento dovolací důvod, bylo její povinností jej v dovolání vylíčit tak, aby nevznikaly pochybnosti o tom, jaký důvod byl uplatněn. Uplatněný dovolací důvod posuzuje soud nejen podle toho, jak byl označen, ale především podle jeho obsahu. Pouhá citace textu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) OSŘ není řádným uplatněním dovolacího důvodu.
Dovolání nutno tedy považovat za vadné podání, neboť neobsahuje údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. O chybějící náležitosti mohlo být dovolání doplněno jen do uplynutí dovolací lhůty, která je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání staly neodstranitelnými. Dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání, ostatně rovněž nekonkrétnímu, provedenému k výzvě soudu prvního stupně, proto nemohl z úřední povinnosti přihlížet.
Nejvyšší soud proto dovolání, takto nezpůsobilé k zahájení dovolacího řízení, podle §243b odst. 5 a §218a OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2006
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu