ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.465.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 465/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně O. T., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) B. V., a 2) A. V., zastoupeným advokátem, o nahrazení projevu vůle žalovaných, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 102/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2003, č. j. 18 Co 314/2002-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. dubna 2001, č. j. 23 C 102/2000-45, uložil žalovaným „se žalobkyní uzavřít následující kupní smlouvu: Žalovaný B. V. a žalovaná A. V., prodávají ze svého společného jmění manželů ideální jednu třetinu nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P., zapsaných a (správně „na“) listu vlastnictví č. 1730 a to dům čp. 435 zbudovaný na pozemku č. parcely 674 a pozemek č. parcely 674 zastavěná plocha o výměře 276 m2 se všemi součástmi a příslušenstvím za kupní cenu ve výši 200.000,- Kč žalobkyni O. T., která shora uvedené nemovitosti kupuje do svého výlučného vlastnictví. Žalobkyně O. T. je povinna zaplatit kupní cenu ve výši 200.000,- Kč žalovaným B. a A. V. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je spoluvlastnicí předmětných nemovitostí. Další spoluvlastnicí nemovitostí byla její sestra E. S., která, aniž respektovala předkupní právo žalobkyně, svůj spoluvlastnický podíl v roce 1998 prodala žalovaným za kupní cenu 200 000,- Kč. Soud podle §140 odst. 1, §605 a §603 odst. 3 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) uzavřel, že žalobkyně, jejíž předkupní právo bylo porušeno, se oprávněně domáhá, aby projev vůle žalovaných, kteří odmítají převést nemovitost na ni podle jejího předkupního práva, byl nahrazen soudním rozhodnutím.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 21. března 2003, č. j. 18 Co 314/2002-116, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „s tím, že předmětné nemovitosti se nacházejí v katastrálním území H.“. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Připomínají svoji bulharskou národnost, stáří, zdravotní indispozice a nervozitu z konfliktní situace, na což soudy obou stupňů přiměřeně nereagovaly a neumožnili jim tak řádnou obranu. Zdůrazňují, že předmětné nemovitosti získali do vlastnictví v dobré víře, poměrně dlouho je vlastnili, do nemovitostí vložili své životní úspory a považovali je za svoji životní jistotu. Spor vyvolaly žalobkyně a její sestra E. S., přičemž u ní lze dovozovat nekalé praktiky, protože uskutečnila prodej nemovitostí bez respektování předkupního práva své sestry. Tak získala od dovolatelů peněžní obnos a měla být proto volána k odpovědnosti. Žalovaní se v podstatě stali oběťmi těchto praktik. Pokud bylo rozhodnuto, že jsou povinni uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu s tím, že ta zaplatí žalovaným obnos 200 000,-Kč, pak nemůže jít o kupní cenu. Tato částka pouze kopíruje obnos z roku 1998 a nynější stanovení kupní ceny není objektivní, neboť nejde o formu náhrady škody, ale o úhradu reálné tržní ceny nemovitostí. Ta má v P. stále stoupající trend a předmětný díl nemovitosti má tudíž nyní podstatně vyšší cenu než v roce 1998. Dodávají, že jejich spoluvlastnictví bylo zapsáno v příslušném katastru nemovitostí a neslo tudíž znaky řádně nabytého vlastnictví, požívajícího ochrany z titulu zákona, Ústavy České republiky a mezinárodních právních závazků. Uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu odpovídá povinnosti vzdát se po mnoha letech svého vlastnictví, navíc za určenou cenu, což je přinejmenším porušením práva, konkrétně §123 a §124 ObčZ a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uzavírají, že sporné nemovitosti legálně nabyli, nyní o ně mají být připraveni, ač do nich vložili celoživotní úspory. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukazuje na §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a namítá, že jde o dovolání nepřípustné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaných odmítl.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci přichází do úvahy jedině přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Danou věc soudy po právní stránce posoudily shodně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 831/2000, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, č. C 578 sv. 7, kde se uvádí: „Obecná právní úprava předkupního práva, tj. ustanovení §602 a násl. ObčZ, se použije nejen v případech smluvního předkupního práva, nýbrž podpůrně i všude tam, kde zákonem stanovené předkupní právo neobsahuje zvláštní (specifickou) úpravu, tj. i pro případy zákonného předkupního práva podílových spoluvlastníků podle §140 ObčZ. Předkupní právo podílových spoluvlastníků je založeno přímo zákonem a jako takové má věcnou povahu. Předkupní právo, které má věcněprávní povahu, působí i vůči třetím osobám. Jestliže povinná osoba (jeden z podílových spoluvlastníků) věc zcizí bez toho, že by ji nabídla oprávněnému (dalšímu podílovému spoluvlastníku), nemá to za následek absolutní neplatnost smlouvy, na jejímž základě nabyvatel věc získal, ale oprávněný má možnost dovolat se relativní neplatnosti této smlouvy (§40a ObčZ) anebo se domáhat na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníku), aby mu věc nabídl ke koupi podle §603 odst. 3 ObčZ ... Na základě výzvy oprávněného vzniká nabyvateli právní povinnost nabídnout oprávněnému věc ke koupi za podmínek, za kterých mu měla věc původně nabídnout povinná osoba (§605, 606 ObčZ). Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný domáhat u soudu, aby jeho projev vůle v tomto směru byl nahrazen soudním rozhodnutím vydaným podle §161 odst. 3 OSŘ.“ Lze jen dodat, že při koupi spoluvlastnického podílu je na kupujícím, aby vyvinul náležitou obezřetnost ve vztahu k zákonnému předkupnímu právu ostatních spoluvlastníků.
Tvrzené nedostatky v postupu soudů v souvislosti s věkem, národností a zdravotním stavem žalovaných by bylo možno za současné právní úpravy uplatnit žalobou pro zmatečnost (viz §229 odst. 3 OSŘ), nemohou však být důvodem pro připuštění dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud jej podle
§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl. Dovolací soud nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§150 OSŘ) a to vzhledem k důvodům, které vedly i odvolací soud k tomu, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení; v dané věci totiž spor nebyl vyvolán jednáním žalovaných.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2006
JUDr. Jiří Spáčil, v.r.
předseda senátu