ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.888.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 888/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce L. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) F. K., a 2) Z. K., zastoupeným advokátem, o určení práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 255/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 56 Co 340/2004-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. května 2004, č. j. 16 C 255/2003-43, zamítl žalobu „na určení, že žalobce je oprávněným z věcného břemene na pozemku číslo parc. 79/9 v katastrálním území B., ve prospěch stavby evidenční číslo 102 na stavební parcele číslo par. 162 v katastrálním území B., spočívajícího v odvádění odpadních vod z chaty evidenční číslo 102, postavené na stavební parcele číslo 162 v katastrálním území B., přes pozemek číslo parc. 79/9, do septiku na pozemku číslo parcelní 79/9 v katastrálním území B., ve spoluvlastnictví žalovaných“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobce je vlastníkem shora uvedeného chatového domku napojeného kanalizací na biologický septik žalovaných umístěný na jejich pozemku; právo svádět odpadní vody do tohoto septiku opíral žalobce o věcné břemeno, které měl vydržet. Domek postavili právní předchůdci žalobce na základě stavebního povolení z roku 1974 a s napojením na septik souhlasil právní předchůdce žalovaných. Právní předchůdci žalobce i sám žalobce sváděli odpadní vodu z domku do septiku od dostavby domku až do roku 2002, kdy žalovaní kanalizační přípojku přerušili. Soud prvního stupně však neshledal předpoklady pro vydržení práva, když tu nebylo nic, co by objektivně založilo žalobcovu dobrou víru ohledně existence věcného práva.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 56 Co 340/2004-116, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Připomíná, že ačkoliv soud prvního stupně v řízení o návrhu na vydání předběžného opatření žalovaným uložil povinnost obnovit kanalizační přípojku, kterou předtím přerušili, v dalším řízení pod vlivem odvolacího soudu žalobu zamítl s tím, že ač odkanalizování chaty do septiku na pozemku žalovaných existovalo, neměl tento stav žádný právní podklad, když jako závazek sjednán nebyl a jako věcné právo nebyl zapsán v katastru nemovitostí, a dále, že žalobce neprokázal svoji dobrou víru. Odvolací soud poté konstatoval, že mezi žalobcem a žalovanými, resp. jejich právním předchůdcem existoval vztah obligační, který nebyl způsobilý věcné právo založit, když pro závěr, že je někdo oprávněným držitelem práva odpovídajícího věcnému břemeni je rozhodující, že držitel je v dobré víře o tom, že vykonává právě toto věcné právo. Dovolatel za paradox považuje skutečnost, že chatu získal do vlastnictví na základě kupní smlouvy a dále na základě dražební vyhlášky vydané tamním okresním soudem ve věci vedené pod sp. zn. 21 E 22/97, když předmětem dražby byl spoluvlastnický podíl chaty, napojené na elektrosíť, vodovod a kanalizací na předmětný septik. Takto mu soud přiznal vlastnické právo k nemovitosti včetně práva na zaústění kanalizace do septiku nacházejícího se na sousedním pozemku, aniž by zjistil závazkový charakter právního vztahu a jeho nepřevoditelnost na jiného nabyvatele. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že jde o závazkový vztah. Připomíná okolnosti vzniku stavby chaty a její kolaudace stavebním úřadem, kdy bylo konstatováno, že byly splněny všechny podmínky stavebního řízení. Za situace, že bylo vyhověno všem podmínkám vyplývajícím ze stavebního řízení dovozuje, že on i jeho právní předchůdci byli v oprávněné dobré víře, že zde existuje právo odpovídající věcnému břemeni, na čemž nic nemění ani skutečnost, že podle dřívější právní úpravy nebyla tato práva zapisována v katastru nemovitostí nebo v jiné podobné evidenci. Z důkazů jež soudu předložil vyplývá, že chatu získal do vlastnictví jednak na základě kupní smlouvy, jednak na základě rozhodnutí soudu a že součástí této nemovitosti je i kanalizační přípojka, takže stav, který dnes existuje ohledně předmětu řízení vznikl za aktivní účasti soudu. Shrnuje, že zamítnutím žaloby soud zasáhl do ústavně zaručeného práva žalobce a „posvětil“ protiprávní stav založený jednáním žalovaných. Od svých právních předchůdců převzal doklady z nichž plyne, že stavba chaty byla řádně povolena, kolaudována, LSD J. výslovně souhlasila s napojením kanalizace do jejího septiku a uzavírá, že podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 929/2001 občanskoprávní vztah nemůže existovat v rozporu s normami veřejného práva. V daném případě nemůže jít o závazkový vztah, ale může se jednat pouze o věcné právo. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Žalobce uplatňuje přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Problematikou vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu se dovolací soud opakovaně zabýval. Ze znění zákona je třeba dovodit, že jako podmínka vydržení nepostačuje subjektivní přesvědčení držitele o tom, že věc nebo právo mu náleží, ale je třeba, aby držitel byl v dobré víře „se zřetelem ke všem okolnostem“. Tuto podmínku vykládá publikovaná judikatura tak, že posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§130 odst. 1 ObčZ), nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1178/96, publikovaný v Právních rozhledech č. 11/1997, s. 587). Otázka existence dobré víry se posuzuje z hlediska objektivního, tedy podle toho, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, publikovaný pod č. C 551 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 6).
V dané věci nebyla existence věcného břemene, resp. titulu pro jeho vznik, zmíněna v žádné z listin, na jejichž základě žalobce získal vlastnictví nemovitosti; jeho omyl ohledně existence věcného břemene tedy soudy posoudily v souladu s judikaturou dovolacího soudu jako neomluvitelný.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud jej podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2006
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu