ECLI:CZ:NS:2006:22.ND.28.2006.1
sp. zn. 22 Nd 28/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátkou, proti žalované Nemocnici N., příspěvkové organizaci, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 226/2005, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nebo Okresnímu soudu v Plzni, takto:
Projednání věci sp. zn. 12 C 226/2005 Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ani Okresnímu soudu v Plzni.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou, jehož příslušnost k projednání a rozhodnutí v této věci vyplývá z §84 a §85 odst. 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), předložil Nejvyššímu soudu České republiky spis k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu (§12 odst. 2, 3 OSŘ). Žalobkyně navrhla, aby byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nebo Okresnímu soudu v Plzni. Uvedla, že nemá „důvod o pochybnosti podjatosti, ale s ohledem na otázku jiných okolností závislých na důvodu vhodnosti, poukazuje na objektivnost, která může dát vzniknout otázce, zda soudci Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou mohou využívat péče nemocnice a tudíž se tímto stát v daném případě neobjektivní“. Konstatovala, že z hlediska předmětu řízení jde o náhradu škody „následkem nesprávného postupu Nemocnice N.“ a že péči této nemocnice mohou využívat i soudci Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou.
Žalovaná s návrhem žalobkyně na přikázání věci jinému soudu vyjádřila nesouhlas, když důvody uplatněné žalobkyní shledala irelevantními. Uvedla, že není důvod domnívat se, že u jiného soudu bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Delegace věci k soudu v místě sídla právní zástupkyně žalobkyně není důvodem pro postup podle §12 odst. 2 OSŘ. Navrhla, aby věc z důvodů uváděných žalobkyní nebyla přikázána k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Podle §12 odst. 2 OSŘ věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána též z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky důvody k postupu podle zmíněného zákonného ustanovení v daném případě neshledal. Typickým předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je existence okolností, jež umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci. Žalobkyně ve svém návrhu neakcentuje ani hospodárnost, ani rychlost řízení, naznačuje toliko pochybnost o objektivitě soudce místně příslušného soudu s abstraktní úvahou o jeho závislosti na žalované při případném poskytování zdravotní péče. Nutno mít na zřeteli, že obecná příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace věci jinému osudu je toliko výjimkou z této zásady. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu podle §12 odst. 2 OSŘ, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, došlo by k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2006
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu