ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.1127.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 1127/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně D. Ž., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. J. Ch., o 181.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 85/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2005, č. j. 29 Co 307/2005-53, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2005, č. j. 29 Co 307/2005-53, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. února 2005, č. j. 10 C 85/2004-41, a řízení bylo zastaveno, se zamítá.
II. Jinak se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 3. 2. 2005, č. j. 10 C 85/2004-41, zamítl žalobu s návrhem, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 181.200,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok není důvodný.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 10. 2005, č. j. 29 Co 307/2005-53, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 47.820,- Kč. Při jednání před odvolacím soudem dne 6. 10. 2005 vzala totiž žalobkyně žalobu zpět, s čímž žalovaný souhlasil, a s ohledem na důvody, pro něž se rozhodla pro zpětvzetí, navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů za řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzení věci [(§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.)]. Poukazuje na nepřesnosti v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a zejména nesouhlasí s výrokem o její povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítá, že nezavinila, že řízení muselo být zastaveno, a navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud shledal dovolání do výroku rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o zastavení řízení přípustným podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jež stanoví, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Vzhledem k tomu, že vady obligatorně posuzované (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají, mohla být správnost výroku odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o zastavení řízení přezkoumána toliko z důvodů uplatněných v dovolání. Dovolatelka však proti tomuto výroku žádné konkrétní výhrady, jimiž by zpochybnila jeho správnost, nevznesla; její námitky v podstatě směřují pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení. Proto bylo dovolání v tomto rozsahu zamítnuto (§243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř.).
Dovolání, pokud směřuje proti výroku, jímž jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, není přípustné. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má povahu usnesení, a to i v případě, že je součástí rozsudku (§167 odst. 1 o. s. ř.). Proto přípustnost dovolání proti němu lze zvažovat výlučně z hlediska přípustnosti dovolání proti usnesení, jež je upravena v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.. Přípustnost podle §237 o. s. ř. dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání.
Protože dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné, dovolací soud je v tomto rozsahu podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2006
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu