ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.1627.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 1627/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátem, proti žalované K., p., a. s., o 167.773,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 40/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2006, č. j. 20 Co 27/2006-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 10. 2005, č. j. 27 C 40/2002-40, zamítl žalobu na zaplacení částky 167.773,- Kč s 10% úrokem od 28. 6. 2000 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2006, č. j. 20 Co 27/2006-57, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil dle §142 odst. 1 o. s. ř. výkladem a contrario, §224 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšné žalované ani v odvolacím řízení náklady nevznikly.
Proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení podal žalobce dovolání. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí, případně tento výrok změnil přiznáním plných nákladů zastoupení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá výrok odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání, pokud směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má povahu usnesení, a to i v případě, že je součástí rozsudku (§167 odst. 1 o. s. ř.). Proto přípustnost dovolání proti němu lze zvažovat výlučně z hlediska přípustnosti dovolání proti usnesení, jež je upravena v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř. Přípustnost podle §237 o. s. ř. dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není založena ani ustanoveními
§238, §238a a §239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání.
Protože dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2006
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu