ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2022.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 2022/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Z. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 47/2005, k dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. 35 Co 439/2005-36, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. 35 Co 439/2005-36, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2005, č. j. 26 C 47/2005-15, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 25. 5. 2005, č. j. 26 C 47/2005-15, odmítl podání žalobce – žalobu ze dne 16. 3. 2004, ve znění doplňku ze dne 20. 4. 2005, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně postupoval dle §43 odst. 2 o. s. ř., když shledal podání žalobce ze dne 16. 3. 2004 neúplným, neboť neobsahuje všechny stanovené náležitosti řádné žaloby ve smyslu §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., zejména specifikaci požadované škody. Soud prvního stupně vyzval žalobce k odstranění vad podání usnesením ze dne 14. 3. 2005, č. j. 26 C 47/2005-12, které mu bylo doručeno dne 15. 4. 2005. Žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne 20. 4. 2005 (a zasláním svazku listin), ve kterém však vytýkané vady dle názoru soudu prvního stupně neodstranil, neboť neuvedl rozhodující skutečnosti a neoznačil dostatečně důkazy, ze kterých by bylo možno dovodit, čeho přesně se domáhá.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2005, č. j. 35 Co 439/2005-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který správně ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobce k odstranění vad podání, a to dostatečně konkrétní a pro žalobce natolik srozumitelnou výzvou, aby byl schopen na ni řádným způsobem reagovat. Za situace, kdy žalobce své podání řádně ani přes výzvu nedoplnil, shledal odvolací soud odmítnutí žaloby soudem prvního stupně za důvodné, neboť podání ani po jeho doplnění vyjádřením žalobce ze dne 20. 4. 2005 neozřejmuje, co konkrétně představuje škodu, jejíž náhrady se žalobce domáhá.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že v žalobě a doplňujícím podání nejenže podrobně vylíčil skutkový stav věci, ale poukázal i na důkazy, které navrhl k provedení. Z věcného hlediska je zřejmé, že stěžejním důvodem pro žalobu je uplatnění nároku na náhradu škody, která vznikla žalobci pochybením státu, resp. jemu přičitatelným rozhodnutím soudu. Žalobce tak dle svého názoru jasně a nepochybně konstatoval, v čem spatřuje porušení svého práva a v čem spočívá žalobou uplatněný nárok na náhradu škody. Namítá, že nebyly objektivně dány podmínky pro to, aby mohl soud prvního stupně uplatnit postup podle §43 odst. 1 o. s. ř. Oproti tomu mohl meritorně rozhodnout, neboť žalobce v potřebném rozsahu vylíčil veškeré rozhodné skutečnosti. Nebylo tedy nezbytně nutné žalobu odmítat a byl dán procesní prostor, aby se o žalobě meritorně jednalo a byly doplňovány další rozhodné skutečnosti a důkazy. Zdůrazňuje také, že výzva soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2005 byla velmi obecná a soud ve vztahu k již známému obsahu žaloby neuvedl přesně, jaké konkrétní důkazy a ve vazbě k čemu mají být předloženy, jaká tvrzení mají být prokazována a v čem konkrétně soud shledává neurčitost žaloby. Dovolatel v neposlední řadě namítá, že soud měl vzít v potaz nedostatek jeho právního vzdělání a od samého počátku mu ustanovit pro řízení zástupce z řad advokátů, neboť to vyžadovala ochrana jeho zájmů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ust. §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. §79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí se údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod č. 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, roč. 2002, pod č. 209); povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně.
Podle ustanovení §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
K odstranění vad podání byl žalobce vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2005, č. j. 26 C 47/2005-12. Na tuto výzvu žalobce reagoval a ve svém podání ze dne 20. 4. 2005 mj. specifikoval žalovanou částku 5000,- Kč jako odhad nákladů na pořízení kopií, na poštovné a na odměny právníkům vynaložené při uplatňování svých práv, zatímco ohledně částky 142.560,- Kč odkázal na jím předložené listinné důkazy. I když doplnění žaloby v zásadě odpovídá požadavkům uvedeným ve výzvě k doplnění podání ze dne 14. 3. 2005, nelze je považovat za dostatečné, neboť žaloba, aby byla projednatelná, stále neobsahuje skutková tvrzení, z nichž by bylo možné spolehlivě dovodit, o jakou majetkovou újmu se vlastně jedná a co konkrétně má být žalobci nahrazeno s tím, že prostým odkazem na soubor přiložených listin nelze mít jeho povinnost vylíčit v žalobě rozhodující skutečnosti za splněnou. Pokud však neshledal doplnění žaloby za dostatečně konkrétní soud prvního stupně, měl žalobce (s ohledem na nejednoznačnost předchozí výzvy) ve vztahu k již známému obsahu žaloby vyzvat k jejímu novému doplnění s přesnou specifikací toho, v čem je spatřována neurčitost žaloby a jakým způsobem má žalobce předmětné vady odstranit, zejména čeho přesně se mají doplněná skutková tvrzení týkat a jaké konkrétní důkazy mají být předloženy.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu správné není; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu