ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2149.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 2149/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně ing. H. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému D. s. J. 1154 – 1157, o 1.000.000,-Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 259/1997, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2005, č.j. 54 Co 443, 444/2005 - 146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1.000.000,-Kč, tvrdíc, že žalovaný jí způsobil škodu tím, že protiprávním jednáním jí znemožnil účastnit se privatizace domu č.p. 1155 v P., B. a posléze se stát vlastnicí bytu v tomto domě, který užívala; výše škody odpovídá hodnotě bytu.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14.4.2005, č.j. 38C 259/97 – 123, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 15.7.2005, č.j. 38 C 259/97 – 132, žalobu zamítl se závěrem, že žalobkyně z vlastního rozhodnutí nepodala přihlášku za členku žalovaného družstva a proto jí ani členství vzniknout nemohlo; okolnost, že z vlastní vůle této možnosti nevyužila nelze klást k tíži žalovaného, který žalobkyni učinil stejnou nabídku jako ostatním nájemcům bytů v domech č.p. 1154 –1157 v P., B.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. listopadu 2005, č.j. 54 Co 443, 444/2005 - 146, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, shledav správným jeho závěr, že žalovaný se nedopustil žádného protiprávního jednání či úmyslného jednání v rozporu s dobrými mravy; ze zřetelem k tomu měl odvolací soud za správné, že se soud prvního stupně nezabýval zkoumáním zbývajících předpokladů občanskoprávní odpovědnosti, tedy existencí škody a příčinné souvislosti mezi nimi. Odvolací soud zdůraznil, že žalobkyně ze své svobodné vůle do družstva nevstoupila poté, kdy pro sebe budoucí členství vyhodnotila jako zdroj problémů a případných škod, a proto se rozhodla nevyužít ani opakované nabídky žalovaného ke vstupu do družstva.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, dovozujíc jeho přípustnost pro zásadní význam rozsudku po právní stránce [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.], neboť rozhodnutí odvolacího soudu řeší čtyři právní otázky, jež v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny dosud nejsou. Jmenovitě jde o otázky, zda družstvo je způsobilé k protiprávnímu jednání v období před zápisem do obchodního rejstříku, zda se může dopustit úmyslného jednání proti dobrým mravům, zda úmyslné jednání fyzických osob proti dobrým mravům je přičitatelné i právnické osobě a zda za takové lze považovat i jednání směřující k tomu, aby fyzická osoba byla odrazena od toho, aby učinila právní úkon ( podání přihlášky). Žalobkyně, vedle dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., vytýká rozsudku odvolacího soudu vady řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., které měly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud totiž zamítl důkazní návrhy žalobkyně k prokázání tvrzení, že byla odrazena od podání přihlášky do bytového družstva.
Dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), avšak proti rozhodnutí, proti němuž přípustné není.
Jelikož odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jemuž jiné dřívější rozhodnutí nepředcházelo, může být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jedině za předpokladu, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá. Již odtud plyne, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm a) o.s.ř., kterým jak soudu prvního stupně, tak odvolacímu soudu vytýká vady řízení, je proto důvodem nezpůsobilým; k námitkám v něm uplatněným Nejvyšší soud proto při zkoumání přípustnosti dovolání přihlédnout nemůže.
Současně je Nejvyšší soud povinen vycházet ze skutkových zjištění a skutkových závěrů, na něž odvolací soud aplikoval právo.
Do posouzení přípustnosti dovolání v dané věci se tato zákonná východiska promítají potud, že Nejvyšší soud je vázán (ve smyslu, že je povinen z něj vycházet) skutkovým závěrem odvolacího soudu (a také soudu prvního stupně), že žalovaný se choval ke všem nájemcům bytů v domě (a tedy i žalobkyni), kteří se nestali zakládajícími členy družstva, vstřícně, a znovu je oslovil nabídkou vstupu do družstva. Právní závěr, na tomto závěru skutkovém zcela závislý, totiž že se zřetelem k tomu se žalovaný nedopustil protiprávního jednání, ani jednání v rozporu s dobrými mravy, a navazující závěr, že žalobkyně se ze své svobodné vůle rozhodla nevyužít nabídky ke vstupu do družstva, je logický a zcela odpovídající a proto nečiní rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce významným.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tudíž dovolání přípustné být nemůže a Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. Jelikož dovolání přípustné není, nemohl Nejvyšší soud ani přihlédnout k uplatněným vadám řízení (§242 odst. 23 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Jaroslav Bureš, v. r.
předseda senátu