ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2202.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 2202/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. J. G., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Vězeňské službě České republiky, zastoupené advokátem, o 254.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 62/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. března 2006, č.j. 8 Co 56/2006 – 262, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 25.481,- Kč, splatných do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 254.500,- Kč s příslušenstvím a tvrdil, že v období od 1.10.1994 do 22.12.1995 nemohl v důsledku stavební činností žalované jako vlastník a promajímatel splnit své povinnosti ze smlouvy o nájmu garáží, postavených na pozemcích parc.č. 1416/2 a č. 1416/3 v katastrálním území K. – M., a ze smlouvy o nájmu automobilu Ford Cortina a odevzdat nájemcům předmět nájmu. Nájemci od smluv o nájmu garáží i automobilu odstoupili a žalobci tak ušlo dohodnuté nájemné.
Poté co předcházející rozhodnutí ve věci samé zrušil odvolací soud, Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 31.10.2005, č.j. 17 C 62/99 – 245, žalobu zamítl se závěrem, že žalobce jednak neprokázal příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalované (neprokázal zánik nájemních vztahů a měl se proto domáhat plnění ze smluv po nájemcích), jednak sám zavinil, že smlouva o nájmu garáží nemohla být plněna, neboť nesplnil svůj závazek garáže vyklidit do 1.10.1994 a předat je nájemci.
Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 2.903,- Kč s příslušenstvím, jinak jej změnil a uložil žalované zaplatit žalobci 251.597,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud zcela převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, avšak jinak posoudil existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Podle odvolacího soudu žalobce neměl povinnost nejprve uplatnit svá práva vůči nájemcům; nájemní smlouvy nemohly být splněny právě proto, že žalobce neměl přístup ke garážím. Žalovaná proto odpovídá žalobci za škodu podle ustanovení §420 obč. zák., jelikož v rozhodném období mu bránila v užívání garáží a znemožnila tak i odevzdání automobilu nájemci. Je proto podle §442 odst. 1 obč. zák. povinna – jak uzavřel odvolací soud – nahradit žalobci ušlý zisk, a to 104.500,- Kč za nájem automobilu (za jedenáct měsíců nájemné ve výši 9.500,- Kč) a 147.097,- Kč za nájem garáží.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem [ dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř.], jež spatřuje v nesprávném posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody. Jestliže právo nájmu garáží vzniklo 1.10.1994 a k tomuto dni nebyl žalobce sám schopen odevzdat nájemcům ani vyklizené garáže, ani pronajatý automobil v jedné z nich umístěný, pak právě tato okolnost byla příčinou „nerealizace nájmu“ a jednání žalované k níž již mohlo jen přistoupit, aniž samo způsobilo škodlivý následek. Žalobce také, jak se uvádí v dovolání, nevyvíjel po dobu, na kterou byl dohodnut nájem automobilu, dostatečné úsilí k tomu, aby i ve spolupráci se žalovanou mohl garáže vyklidit. Proto není dána ani příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody z titulu ušlého zisku – nájemného za pronajatý automobil.
Žalobce navrhnul zamítnutí podaného dovolání, zdůrazňuje zejména, že jedinou příčinou vzniku škody bylo protiprávní jednání žalované, která mu bránila v užívání garáží, ačkoliv jí žádala, aby jeho vlastnická práva byla respektována.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm.a) o.s.ř. a bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. napadený rozsudek bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněno.
Nejvyšší soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná v dovolání neuplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.; dovolací soud je proto povinen ze skutkových zjištění a skutkových závěrů odvolacího soudu vycházet a jejich prostřednictvím prověřit správnost právního posouzení věci.
Odvolací soud měl za správná skutková zjištění soudu prvního stupně a převzal i zjištění ze žalobcova dopisu ze dne 25.11.1994, který žalované doručil Městský úřad v K., v němž žalobce oznámil, že mu byl znemožněn přístup do jeho garáží; v návaznosti na tento dopis byl ve stavebním deníku (stavba Justičního areálu K.) záznam, že zhotovitel stavby není schopen zachovat přístup pro žalobce ke garážím. Skutkový závěr soudu prvního stupně i soudu odvolacího, jímž je Nejvyšší soud vázán, zní, že žalobce v rozhodném období neměl přístup ke svým garážím, proto, že buď byla před vjezdem vyhloubena jáma anebo uskladněn stavební materiál,popřípadě vjezdu bránila těžká stavební technika.
Se zřetelem k tomuto skutkovému závěru odvolací soud správně a logicky dovodil, že žalobce prokázal příčinnou souvislost mezi porušením právních povinností žalovanou a vznikem škody právě z toho důvodu, že mu byl znemožněn přístup ke garážím a nemohl proto „realizovat“ ani smlouvu o nájmu garáží ani odevzdat nájemci automobil umístěný v jedné z garáží.
Právní závěr odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů občanskoprávní odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobci je proto správný a obstojí prověřen námitkou dovolatelky, že žalobcova neschopnost předat garáže vyklizené k datu 1.10.1994 byla prvotní příčinou toho, že pronajaté věci nebyly předány nájemcům k užívání. Odvolací soud považoval za právně nevýznamné zda žalobce se s nájemcem garáží dohodl na jejich pozdějším předání než ke dni 1.10.1994, kdy sám ještě garáže nebyl schopen vyklidit. Třebaže odvolací soud tento svůj závěr blíže neodůvodnil, jde o závěr správný, jestliže bylo současně zřejmé, že ani po tomto datu - objektivně vzato - žalobce nemohl nájemci odevzdat předmět nájmu již jen z příčin na straně žalované a tento stav trval až do zániku žalobcova vlastnického práva ke garážím.
Jelikož dovolatelce se nepodařilo prostřednictvím námitek v dovolání obsažených zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, je napadený rozsudek odvolacího soudu správný a Nejvyšší soud dovolání zamítl podle §243b odst. 2 o.s.ř.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně advokáta ve výši 21.340,- Kč (srov. §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 19/2001 Sb. a č. 110/2004 Sb.) a v paušální náhradě výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb. a č. 68/2003 Sb), tedy celkem s DPH ve výši 19% 25.481,- Kč. Protože dovolání žalované bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Jaroslav Bureš, v. r.
předseda senátu