ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2360.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2360/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobkyně Mgr. K. Š., proti žalovanému označenému jako Okresní úřad ve F.-M., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 9/2001, o dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2005, č. j. 8 Co 46/2005-355, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2005, č. j. 8 Co 46/2005-355, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 2004, č. j. 14 C 9/2001-333, se zrušují.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 26. 9. 2000 se žalobkyně domáhá vůči jí označenému žalovanému, tj. Okresnímu úřadu ve Frýdku-Místku, náhrady škody, způsobené nezletilému J. Š. po dobu pobytu v Dětském domově, v celkové částce 36.000,- Kč, resp. 60.000,- Kč.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 24. 9. 2004, č. j. 14 C 9/2001-333, rozhodl podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř., že dále bude jednat na straně žalované s Českou republikou, za niž bude před soudem vystupovat Městský úřad ve F.-M., se sídlem ve F.-M. Své rozhodnutí opřel o závěr, že okresní úřady byly s účinností od 1. 1. 2003 zrušeny na základě zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů; jelikož z podání žalobkyně vyplynulo, že chce na straně žalovaného jako osobu odpovědnou za vznik škody označit opatrovníka, jenž zastupoval nezletilé dítě v opatrovnických věcech, dospěl soud prvního stupně k závěru, že ve smyslu ustanovení §21a odst. 1 písm b) o. s. ř. je příslušnou organizační složkou státu městský úřad obce s rozšířenou působností, který v důsledku zrušení okresních úřadů zastává funkci opatrovníka ve věcech sociálně právní ochrany dětí, tj. Městský úřad ve F.-M.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 1. 2005, č. j. 8 Co 46/2005-355, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že v řízení bude nadále jednáno na straně žalované s Českou republikou, za niž bude před soudem vystupovat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále též jen „Úřad“). Odvolací soud při aplikaci ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. nesouhlasil s určením Městského úřadu ve F.-M. jako příslušné organizační složky státu a dovodil, že v souladu s ustanovením čl. CXVII., bodu 14 věty druhé zákona č. 320/2002 Sb., je příslušným k plnění úkolů spojených s odpovědností za závazky České republiky, vzniklé z dosavadní činnosti okresních úřadů, anebo s touto činností související, Úřad, a to ke dni zrušení okresních úřadů, tj. k 1. 1. 2003 (viz. čl. CXVII., bod 1 zákona č. 320/2002 Sb.)
Proti tomuto usnesení podal Úřad dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že ze všech podání vyplývá, že žalobkyně požaduje náhradu škody vzniklou v souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem Okresního úřadu ve F.-M. na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (případně zákona č. 58/1969 Sb.). V této souvislosti dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že posoudil otázku pasivní legitimace České republiky zastoupené Úřadem pouze na základě ustanovení čl. CXVII., bodu 14, zákona č. 320/2002 Sb., aniž by vzal v úvahu ustanovení §5 písm. d) a §8 písm. a) zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, která vylučují působnost Úřadu ve věcech náhrady škody způsobené nesprávným výkonem veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb. (případně zákona č. 58/1969 Sb.). Tyto závazky státu vzniklé z odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup orgánu státu vyplývají podle názoru Úřadu z veřejnoprávní činnosti státu – ze správní činnosti okresních úřadů, za něž Úřad nemůže nést odpovědnost v smyslu č. CXVII. pod bodem 14 zákona, jelikož podle ustálené praxe přecházejí na Úřad pouze pohledávky a závazky z běžně činnosti okresních úřadů spojené se zajišťováním jejich provozu, anebo vzniklé v souvislosti s hospodařením s dalšími částmi státního majetku, s nímž byly okresní úřady oprávněny hospodařit.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., je opodstatněné.
Podle §107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Z obsahu tohoto procesního ustanovení vyplývá, že pouze v případě, ztratí-li účastník řízení způsobilost být účastníkem řízení poté, co již bylo ve věci zahájeno řízení, soud podle povahy věci usnesením rozhodne, zda bude pokračováno v řízení s jeho právním nástupcem podle hmotného práva. V dané věci šlo o posouzení procesního postavení okresního úřadu, který byl v září 2000 označen za účastníka řízení.
Podle ustanovení §3 odst. 1 zák. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, jsou organizačními složkami státu (dále jen \"organizační složka\") ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu. Podle ustanovení §3 odst. 2 téhož zákona není organizační složka právnickou osobou. Tím není dotčena její působnost nebo výkon předmětu činnosti podle zvláštních právních předpisů a její jednání v těchto případech je jednáním státu.
Podle §51 odst. 1 části věty první před středníkem tohoto zákona státní rozpočtové organizace zřízené zvláštním právním předpisem (včetně ministerstev a jiných správních úřadů a orgánů státu, hospodařících s rozpočtovými prostředky) nebo zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady, jakož i Úřad pro ochranu osobních údajů, Úřad pro zahraniční styky a informace a státní organizace Správa úložišť radioaktivních odpadů, které ve vztahu k majetku (§8) dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření nebo prozatímní správu podle dosavadních předpisů, jsou počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona organizačními složkami (§3).
Okresní úřady byly zřízeny zákonem č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících. V §2 tohoto zákona jsou definovány jako správní úřady, které vykonávají státní správu ve svých územních obvodech a kterým může zákon svěřit výkon státní správy i v jiných územních obvodech (srov. též čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky). Podle ustanovení §18 odst. 2 písm. d) obč. zák. pak byly považovány současně za právnické osoby, způsobilé být účastníkem občanského soudního řízení (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 1998, sp. zn. Cpjn 68/97, publikované pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Podle ustanovení §51 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. se od účinnosti tohoto zákona (od 1. 1. 2001) okresní úřady staly organizačními složkami státu, které již neměly postavení právnické osoby, pokud vystupovaly v jiných právních vztazích. Na jejich místo ze zákona vstoupila Česká republika s tím, že byly-li vedeny soudní spory proti příslušným okresním úřadům, mohly po účinnosti zákona č. 219/2000 Sb. jen jednat za stát (Českou republiku) jako jeho příslušná organizační složka.
Dnem účinnosti zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, čl. CXVII., bod 1., tj. k 31. 12. 2002 byly okresní úřady zrušeny, čímž došlo pouze k zániku organizační složky státu, která za stát jednala; stát (Česká republika) je tak i nadále způsobilým subjektem v soudních sporech, v nichž za stát jednaly okresní úřady, a zrušení okresních úřadů tudíž nepředstavuje zánik způsobilosti účastníka řízení.
Z uvedeného vyplývá, že podmínka zániku způsobilosti okresního úřadu být účastníkem řízení ke dni 31. 12. 2002, tj. ke dni zrušení okresních úřadů, splněna není; ostatně v této době již okresní úřad být účastníkem řízení nemohl. Okresní úřady sice na základě shora citovaného zákona k uvedenému datu zanikly, v té době však šlo již pouze o zánik organizační složky státu (viz. §3 odst. 1 a 2 zák. č. 219/2000 Sb.), jehož způsobilosti být účastníkem řízení se samozřejmě tato změna nedotkla. Postup podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. se tak zde neuplatní; soud musí pouze zjistit, která z organizačních složek státu je podle zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, příslušná vystupovat za stát v konkrétním sporu, a začne s ní jednat ve smyslu ustanovení §21a odst. 1 o. s. ř., aniž by o tom rozhodoval zvláštním rozhodnutím.
Vzhledem k tomu, že za dané situace nebyl důvod rozhodovat usnesením o tom, s kým bude v řízení nadále jednáno, dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.), a protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu