ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2726.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2726/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátem, o vydání věci nebo zaplacení 15. 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 172/2001-31, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. září 2004, č. j. 47 Co 275/2002-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.762,50,- Kč k rukám advokáta, a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 6. 2002, č. j. 21 C 172/2001-31, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení elektropanelu GLM 5 HPE nebo úhrady částky 15. 000,- Kč s 11% úrokem z prodlení od 11.7.2001, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 9. 2004, č. j. 47 Co 275/2002-50, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž namítá, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy. Uvádí, že pro žalovaného prováděl opravu kotle v několika etapách, tyto jednotlivé činnosti tvořily jeden opravárenský úkon a nelze tedy celý průběh opravy rozdělovat na jednotlivé úkony, jak to činí odvolací soud. Oprava nebyla dokončena, proto žalovaný nebyl oprávněn disponovat s vymontovanou součástkou, kterou vyhodil, a žalobce ji byl pak nucen koupit. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání není důvodné, soudy obou stupňů rozhodly věcně správně a námitky uvedené v dovolání jsou právně nevýznamné. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je částka 15. 000,- Kč, což je částka nižší než limit 20. 000,- Kč pro přípustnost dovolání, je dovolání žalobce pochybné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci elektropanel GLM 5 HPE nebo uhradit mu částku 15. 000,- Kč s 11% úrokem z prodlení od 11.7.2004, zamítnuta. Předmětem řízení před odvolacím soudem tak byl občanskoprávní nárok žalobce proti žalovanému ve výši 15.000,- Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 1.687,50,- Kč (odměna z částky určené podle §2 a §3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vypočítaná podle ust. §10 odst. 3 a §3 odst. 1 bod 5. vyhlášky a snížená na polovinu podle §14 odst. 1 a poté podle §18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč. Žalovanému tak vznikly náklady v celkové výši 1.762,50,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2006
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu