Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.01.2006, sp. zn. 25 Cdo 2842/2005 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2842.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2842.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2842/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce K. F., proti žalované České republice, „zastoupené“ Okresním soudem v Olomouci, ul. Svobody, o odškodnění za průtahy v řízení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 Nc 110/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. července 2005, č. j. 12 Co 647/2005-14, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 6. 2005, č. j. 23 Nc 110/2005-8, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 7. 2005, č. j. 12 Co 647/2005-14, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že je osobou nemajetnou a že důchod, který on a jeho manželka pobírá, je pod hranici bídy, je vážně nemocen, nemovitosti, které vlastní, jsou zchátralé a jejich hodnota je zanedbatelná, stejně jako jeho příjmy z pachtovného a nájemného. Dále uvádí, že je ze zákona rehabilitovaný, na odškodnění čeká už deset a třináct let, na ochranu svého práva na odškodnění, které má podle čl. 3, čl. 6 a čl. 36 Listiny, by měl být kvalifikovaně hájen přiděleným advokátem a měly by mu být prominuty poplatky. Názor, že může platit advokáta a bránit své právo na odškodnění, považuje za nemravné. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( §235h odst. 1 věta druhá). Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2. Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2). Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2). Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a). V posuzovaném případě není přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. dána, neboť usnesením odvolacího soudu, které dovolatel napadá, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žádost o ustanovení zástupce, a napadené rozhodnutí tedy není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998). „Věcí samou“ však není návrh účastníka na ustanovení zástupce. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech taxativně vyjmenovaných v uvedených ustanoveních, a vzhledem k tomu, že nejde o žádný z případů upravených v ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., nelze ani z tohoto ustanovení dovodit přípustnost dovolání žalobce. Dovolání žalobce tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. S ohledem na ust. §241b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř. nebylo třeba se zabývat tím, že dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. ledna 2006 JUDr. Marta Škárová, v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/24/2006
Spisová značka:25 Cdo 2842/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2842.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 předpisu č. 99/1963Sb.
§239 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21