ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.293.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 293/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně M. D., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Českému úřadu z. a k., o náhradu škody ve výši 666.667,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 112/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 5. 2004, č. j. 40 Co 1323/2003 – 289, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2003, č.j. 17 C 112/96-261, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody. Žalobkyně se domáhala její náhrady vůči České republice, tvrdíc, že nesprávným úředním postupem tehdejšího Střediska geodézie v O., k němuž došlo v dubnu 1991, byl zmařen její restituční nárok na vydání nemovitostí, které stát odňal jejímu zemřelému otci. Ačkoliv označila lokalitu, kde se tyto nemovitosti měly nalézat, přesto jí pracovníci geodézie neposkytli údaje postačující k tomu, aby mohla zjistit, které nemovitosti její zemřelý otec vlastnil.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, nebyl totiž prokázán nesprávný úřední postup ani příčinná souvislost mezi postupem pracovníka Střediska geodézie v O., který žalobkyni správně odkázal na tehdejší státní notářství, a vznikem škody.
Žalobkyně podala dovolání proti citovanému pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, z jehož obsahu se podává, že přípustnost dovolání žalobkyně spatřuje v zásadním významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, jmenovitě v posouzení, zda pověření pracovníci geodézie byli podle tehdy platných předpisů povinni poskytnout žadatelům informace i o těch nemovitostech, které označili jinak než údaji dle evidence nemovitostí. Právní posouzení věci odvolacím soudem je podle dovolatelky nesprávné, neboť bylo povinností příslušného pracovníka geodézie poskytnout jí odpovídající informace, protože ona sama nemovitosti dostatečně identifikovala. Za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, považuje to, že dlouhá doba celého řízení zhoršila její možnost unést důkazní břemeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Se zřetelem k tomu lze zkoumat přípustnost dovolání jen z hledisek uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., popřípadě podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., z nichž dovozuje přípustnost i ona sama.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání v dané věci nemůže být přípustné, neboť vydání citovaného rozsudku okresního soudu žádný jeho jiný dřívější rozsudek nepředcházel. Platí tedy, že dovolání žalobkyně může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolací soud přitom může shledat dovolání přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, a tedy ani pro posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. proto nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Totéž platí ohledně vad řízení, které jinak zakládají dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Žalobkyně sice v dovolání uvádí, že „rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím zásadního právního významu“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že napadá právní posouzení věci odvolacím soudem, jen jde-li o rozsah právních (informačních) povinností pracovníků bývalé geodézie, převážně však nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází.
Rozhodnutí odvolacího soudu je totiž založeno na skutkovém závěru, že žalobkyně byla schopna identifikovat nemovitosti pouze označením lokality, v níž se měly nacházet. Dovolatelka ovšem buduje své právní závěry o rozsahu povinností příslušného pracovníka geodézie na odlišném skutkovém základu, neboť tvrdí, že byla schopna nemovitosti identifikovat za pomoci mapy tak, že jí bylo možno požadované údaje poskytnout. Podstatou jejích námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil (zejména zda žalobkyně dostatečně identifikovala nemovitosti), a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatelky pro posouzení věci významné.
Tyto námitky ovšem nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nýbrž dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.; dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat nemůže. Stejný závěr, jak výše uvedeno, se týká i vytýkané vady řízení.
Na právním posouzení věci odvolacím soudem, které dovolatelka kritizuje, ovšem rozhodnutí odvolacího soudu ve skutečnosti převážně nespočívá. Ten totiž uzavřel, že pracovník Střediska geodézie, který se žalobkyní jednal, svou informační povinnost splnil (v tom je přirozeně zahrnut závěr, že ji měl) a to tím, že žalobkyni odkázal na tehdejší státní notářství a na údaje z pozemkové knihy.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst.5 věty prvé, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2006
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu