ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2991.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2991/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. Z., proti žalované A. Ch., o náhradu škody, vedené u Okresní soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 707/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2005, č. j. 38 Co 286/2003-205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 15. 5. 2003, č. j. 7 C 707/2000-184, zamítl žalobu na zaplacení částky 10.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu škody vzniklé v důsledku neoprávněně provedené přístavby na domě žalované je neopodstatněný, neboť žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal splnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 odst. 1 obč. zák.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 2. 2005, č. j. 38 Co 286/2003-205, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu potvrdil, výrok o náhradě nákladů ve vztahu mezi účastníky změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání, v němž dovozuje jeho přípustnost s ohledem na výši žalované škody, která z uplatněné částky 10.000,- Kč postupem času narůstá a za tři roky od podání žaloby dosahuje již více než 20.000,- Kč. Dovolatel se neztotožňuje rovněž se závěry soudů obou stupňů o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř. a pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o.s.ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 10.000,- Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Na tom nic nemění ani tvrzení dovolatele, že škoda postupně narůstá (nyní až nad částku 20.000,- Kč); žalobce totiž v tomto směru žalobu nerozšířil a pro posouzení přípustnosti dovolání je tak rozhodující, že předmětem řízení, o němž rozhodoval odvolací soud, zůstala částka 10.000,- Kč. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání není přípustné ani proti výroku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky.
Ačkoli výrok o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je obsažen v rozsudku, má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), proto je třeba přípustnost dovolání proti němu posuzovat podle ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede, za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) je tedy pokládán nárok uplatněný žalobou (§79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998). V daném případě „věcí samou“ byl tedy požadavek na zaplacení částky 10.000,- Kč.
Dovolání v uvedeném rozsahu není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Dovolání žalobce tedy směřuje i v tomto rozsahu proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu