ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.377.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 377/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce B. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému K. T., spol. s r.o., zastoupenému advokátem, o zaplacení 96.240,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 164/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2004, č.j. 20 Co 334/2004 - 130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 4. 2004, č. j. 13 C 164/2003 – 105, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradu škody na zdraví částku 96.240,- Kč s příslušenstvím a žaloba byla zamítnuta v části uplatněného příslušenství. Odvolací soud zcela převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, tedy, že žalovaný odpovídá žalobci za škodu vzniklou následkem úrazu, který žalobce utrpěl na provozovně žalovaného; okolnost, že se tak stalo v důsledku jednání jiného podnikatele, neumožňuje odpovědnostní vztah posuzovat podle obchodního zákoníku. Ten totiž podle odvolacího soudu upravuje pouze odpovědnost za škodu způsobenou porušením závazku v obchodních vztazích a za škodu způsobenou porušením povinností stanovených přímo obchodním zákoníkem (§373 násl. a §757 obch. zák.).
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje se zřetelem k ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a o.s.ř. Zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spatřuje ve vyloučení odpovědnosti podle obchodního zákoníku. Žalobci vznikla škoda v souvislosti s jeho závazkovým vztahem ze smlouvy o dílo, takže bylo na místě posoudit odpovědnostní vztah podle §261 odst. 1 a §373 obch. zák. Žalobce totiž bez souhlasu žalovaného opustil prostor, kde měl plnit svůj závazek a pomáhal plnit závazek jiné osoby. Žalovaný své povinnosti neporušil, neboť škoda vznikla při činnosti jiné osoby v prostorách žalovaného. Žalovaný uplatňuje – poukazem na uvedené nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem – jednak dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jednak vytýká odvolacímu soudu vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř./. Odvolací soud podle dovolatele nesprávně odmítl zabývat se námitkou spoluzavinění žalobce na způsobené škodě maje za to, že je založena na nepřípustně uplatněných nových skutečnostech, ačkoliv ve smyslu závěrů vyslovených v R 27/79, popř. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. 25 Cdo 2407/98, je soud vždy povinen zabývat otázkou spoluzavinění poškozeného bez zřetele na návrhy účastníků.
Dovolání není přípustné.
Odvolací soud v dané věci potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, přičemž jiné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nepředcházelo. Dovolání žalovaného by proto mohlo být přípustné jedině za předpokladu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam /§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř./.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolací soud přitom může shledat dovolání přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má; skutková zjištění, která odvolacímu soudu byla východiskem pro právní posouzení věci jsou pro dovolací soud závazná.
Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a tedy ani pro posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Ostatně odvolací soud neshledal námitku spoluzavinění důvodnou nikoliv pro to, že by ji měl - obecně - za právně nevýznamnou, nýbrž proto, že žalovaný, ač řádně poučen podle §119a odst. 1 o.s.ř., před soudem prvního stupně vůbec netvrdil skutečnosti, které by takové právní posouzení umožňovaly a v řízení ani takové skutečnosti jinak nevyšly najevo.
Rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nečiní právně významným to, že odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně - neposoudil odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou žalobci podle ustanovení §373 obch. zák. Soudy správně dovodily, že obecnou úpravou náhrady škody v obchodním zákoníku je úprava konstruovaná jako následek porušení smluvních povinností. Proto je povinnost k náhradě škody spojena s porušením povinnosti ze závazkového vztahu (§373 obch. zák.), a proto také obchodní zákoník v ustanovení §757 uvedenou úpravu obdobně vztahuje také na odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených obchodním zákoníkem. Těmi je třeba rozumět takové povinnosti stanovené obchodním zákoníkem, které nejsou obsahem závazkového vztahu. Povinnost k náhradě škody vzniká při splnění zákonem stanovených podmínek; z ustanovení §373 obch. zák. vyplývá, že těmito podmínkami jsou vznik škody, porušení povinnosti ze závazkového vztahu a příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením závazkové povinnosti.
Odvolací soud vyšel při svém právním posouzení věci ze zjištění, že k úrazu žalobce došlo v provozovně žalovaného pro něhož pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná jako zámečník na základě smlouvy o dílo. K úrazu žalobce došlo tak, že byl poraněn bednou, se kterou manipuloval jiný podnikatel, který ve stejném postavení jako žalobce pracoval na výrobcích žalovaného. Právní závěr odvolacího soudu, že za těchto okolností nelze dovodit, že škoda vznikla porušením závazkové povinnosti, kterou měl žalobce podle obchodní smlouvy vůči žalovanému, těmto zjištěním odpovídá. Jestliže poté došel odvolací soud k závěru, že odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou žalobci se neřídí právní úpravou v obchodním zákoníku, jde o právní posouzení věci, které nečiní rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. tudíž dovolání přípustné být nemůže a Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst.5 věty prvé, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 věty prvé o.s.ř., neboť žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senát