ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.644.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 644/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce JUDr. J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované JUDr. H. S., o zaplacení 1.812.086,-Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 79/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004, č. j. 23Co 278/2004 – 72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. března 2004, č. j. 26 C 79/2002 – 56, kterým byla zamítnuta žaloba o náhradu škody ve výši 1.812.086,- Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná mu škodu způsobila jako advokátka nekvalifikovaným právním zastoupením v soudním sporu; uvedenou částku byl totiž žalobce zavázán zaplatit žalobkyním rozsudkem soudu prvního stupně ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 420/94, proti němuž žalovaná nepodala odvolání. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že není dána příčinná souvislost mezi škodou a tím, že žalovaná nepodala odvolání, neboť - i kdyby tak učinila - věc nemohla skončit jinak, než potvrzením rozsudku soudu prvního stupně.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, z jehož obsahu se podává, že přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Napadené rozhodnutí má podle dovolatele po právní stránce zásadní význam, neboť proti sobě zde stojí jednak „princip odpovědnosti advokáta za škodu podle zákona o advokacii proti principu odpovědnosti za škodu,jak je řešena občanským zákoníkem“. Jestliže oba soudy konstatovaly, že došlo k porušení povinnosti žalované podle příkazní smlouvy (žalovaná nepodala odvolání), pak jejich úvaha o tom, že ke škodě by došlo i jinak, tedy i kdyby odvolání bylo řádně podáno, je ryze spekulativní. Kdyby totiž bylo vedeno odvolací řízení, mohlo dojít k jinému hodnocení důkazů odvolacím soudem a o nároku, který proti němu žalobkyně uplatnily, mohlo být podle dovolatele rozhodnuto jinak. Jednáním žalované mu bylo znemožněno domáhat se práva stanoveným způsobem a bylo tak porušen i čl. 82 Ústavy.
Dovolání v této věci není přípustné.
Jelikož odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jemuž jiné dřívější rozhodnutí nepředcházelo, může být dovolání přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jedině za předpokladu, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); proto platí, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., vše za předpokladu, že na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.
V dané věci odvolací soud posoudil otázku možné odpovědnosti žalované advokátky za škodu zcela v souladu s ustálenou soudní praxí, jejíž závěry jsou vyjádřeny v rozhodnutí publikovaném pod pořadovým číslem 13 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1986. Ani následný vývoj právní úpravy advokacie, resp. občanskoprávní odpovědnosti za škodu ničeho nezměnil na předpokladech, že posoudit vznik škody na straně zastoupeného nutně přepokládá vyřešit jako předběžnou otázku, zda by mohl být v soudním sporu, z něhož je škoda dovozována, úspěšný a zda může být dána příčinná souvislost mezi jednáním (opomenutím) advokáta a vznikem škody, jako další předpoklad odpovědnosti za škodu. Závěr o existenci příčinné souvislosti mezi opomenutím advokáta (nepodáním opravného prostředku) a vznikem škody bylo možné přijmout jen za předpokladu, že by v odvolacím řízení odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu stanoviska, které ve věci žalobce ( tehdy v postavení žalovaného) uplatňoval.
Právě z těchto právních závěrů odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně vycházel a uzavřel, že žalobce by mohl být se svým nárokem v této věci úspěšný, jedině kdyby žaloba ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 420/94 byla proti němu byla zamítnuta, což v řízení – jak výslovně zdůraznil odvolací soud - doloženo nebylo. Ostatně – a to především – dovolatel ani tento závěr soudů obou stupňů nezpochybňuje, maje za právně významnou již samu okolnost, že advokátka nepostupovala v souladu se smlouvou o zastoupení.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu je ve svém právním posouzení výrazem ustálené soudní praxe, platí, že nemá po právní stránce zásadní význam; Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s.ř., aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst.5 věty prvé, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 věty prvé o.s.ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu