ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.996.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 996/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně České republiky – České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, proti žalovanému J. J., zastoupenému advokátkou, o 40.180,- Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 2/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2004, č.j. 1 Co 127/2004 – 67, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2004, č. j. 1 Co 127/2004 – 67 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2004, č. j. 36 C 2/2004 – 50, ve výroku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 25.372,- Kč; v zamítavém výroku ohledně částky 14.808,-Kč zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
Ve sporu o vrácení dávek peněžité pomoci v mateřství, která měla být podle žalobkyně neoprávněně vyplacena zaměstnankyni žalovaného P. J., došel odvolací soud k závěru, že rozhodným obdobím vyměřovacího základu byl měsíc leden 2002; do tohoto základu proto nelze zpětně započítat pojistné odvedené z platu, který na základě tzv. opravného dokladu z 8. 7. 2002 žalovaný tzv. doplatil své zaměstnankyni až v červenci 2002. Šlo o doplatek ve výši rozdílu mezi platem vyplaceným v lednu ve výši 5.660,- Kč a platem ve 15.000,- Kč měsíčně, na který měl podle žalovaného P. J. skutečně vzniknout nárok.
Odvolací soud odkázal na text ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, podle něhož je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, kalendářní měsíc, pokud se dále nestanoví jinak. Odtud dovodil, že dodatečně doplacený plat mohlo být započten jen do vyměřovacího základu za měsíc červenec, nikoliv zpětně. Zápočtem na měsíc leden byl nesprávně zvýšen základ pro výpočet peněžité pomoci v mateřství vyplácené P. J.; odvolací soud proto, odkazuje na povinnost žalovaného podle ustanovení §19 odst. 3 ve spojení s ustanovením §35 zákona č. 582/1991 Sb., v tehdy platném znění, shledal věcně správným rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkami neoprávněně vyplacenými a výší peněžité pomoci v mateřství, na kterou P. J. nárok vznikl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež má za přípustné podle §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. pro zásadní význam rozhodnutí po právní stránce. Otázka, která činí rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce významným podle dovolatele zní, zda rozhodným obdobím podle ustanovení (dále jen „zákon“), z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, či kalendářní měsíc, ve kterém se pojistné platí.
Třebaže dovolatel výslovně uplatnil pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., vytýká soudu prvního stupně (a odvolacímu soudu, který pro nesprávné právní posouzení věci neumožnil tuto vadu napravit), že jej řádně nepoučil podle §119a o. s. ř. (míněno je ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř.) o povinnosti důkazní. To mělo za následek, že nemohl navrhnout všechny potřebné důkazy a prokázat, že P. J. plat ve výši 15.000,- Kč vyplácel již od 1. 10. 2001, a že proto soud prvního stupně neměl podklad pro závěr, že odměna byla zaměstnankyni přiznána dodatečně ze spekulativních důvodů.
Odvolací soud však – jak se uvádí v dovolání – vyřešil otázku vyměřovacího základu v rozporu s ustanovením §6 odst. 1 zákona, tedy v rozporu se zásadou, že rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, nikoli kalendářní měsíc ve kterém bylo pojistné placeno. Proto byl správný postup žalovaného, který předal žalobkyni opravný doklad o vyměřovacích základech a pojistné za měsíc leden 2002 doplatil, neboť částka doplacená P. J. v červenci 2002, ze které také doplatil pojistné, byla za práci v lednu 2002, nikoliv za červenec 2002.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř) a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné a také důvodné.
Odvolací soud v dané věci potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, přičemž jiné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nepředcházelo. Dovolání žalovaného by proto mohlo být přípustné jedině za předpokladu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel zcela přesně označil právní otázku, která podle něj činí rozhodnutí odvolacího soudu právně významným; touto otázkou je výklad ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném k 1. lednu 2002 (dále jen „zákon“), tedy zda rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ pro výši pojistného (§4 zákona) , je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí či kalendářní měsíc ve kterém se pojistné platí.
Protože předmětem sporu je výše nároku na dávky peněžité pomoci v mateřství, jež byly zaměstnankyni žalovaného P. J. vypláceny od 4. 5. 2002 do 15. 11. 2002, přičemž spor se odvíjí od výše pojistného za leden 2002, je rozhodným právní stav k 1. lednu 2002.
Podle ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném k 1. lednu 2002, rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.
Odvolací soud založil své právní posouzení věci na textu citovaného ustanovení §6 odst. 1 zákona, které – ve srovnáním se stavem účinným k 1. 1. 2002 – blíže nevymezuje rozhodný kalendářní měsíc. V návaznosti na to pak došel k závěru, že platby uskutečněné na základě opravného dokladu z července 2002, nemohly být zpětně započteny do vyměřovacího základu za měsíc leden 2002.
Uvedené právní posouzení věci není správné, neboť pomíjí výslovnou zásadu, na které je úprava v zákoně založena, totiž že rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí (pokud zákon nestanoví jinak). Jestliže tedy žalovaný na základě tzv. opravného dokladu o vyměřovacím základě a pojistném za svou zaměstnankyni doplatil pojistné ve správné výši za měsíc leden (odpovídající platu 15.000,- Kč), pak měl být vyměřovací základ za měsíc leden zjištěn s přihlédnutím k platu, jež měl P. J. náležet za měsíc leden 2002, byť jí byl vyplacen až v měsíci červenci.
Uvedené samozřejmě platí za předpokladu, že žalovaný prokáže, že jeho zaměstnankyni skutečně – z hlediska pracovněprávního - vznikl nárok na plat za měsíc leden 2002 ve výši, z níž pak bylo vypočteno a doplaceno pojistné. V této souvislosti Nejvyšší soud uzavírá, že vytýkanou vadou řízení před soudem prvního stupně netrpí, neboť jak plyne z protokolu o jednání konaném dne 23. února 2004, žalovaný byl soudem prvního stupně řádně poučen podle §118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení, že P. J. pobírala plat v tvrzené výši.
Závěr Nejvyššího soudu, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a spočívá na otázce s níž žalovaný spojil přípustnost podaného dovolání, s sebou nese posouzení žalobcova dovolání jako přípustného podle §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. a také důvodného [§241a odst. 2 písm.b) o. s. ř.], neboť odvolací soud založil své rozhodnutí na právním posouzení opačném a proto nesprávném.
Rozsudek odvolacího soudu tedy není rozhodnutím správným a Nejvyšší soud ho zrušil podle §243b odst.2 o. s. ř. a věc mu byla vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je závazný (§226 odst. 1 a §243c odst. 1 o. s. ř).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu