ECLI:CZ:NS:2006:25.ND.176.2006.1
sp. zn. 25 Nd 176/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. V. V., proti žalované České republice – Městskému státnímu zastupitelství v P., zastoupené advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 3/2006, o návrhu žalobce na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 3/2006, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze vede řízení o návrhu žalobce na ochranu osobnosti v souvislosti s tvrzenou diskriminací v průběhu jeho zaměstnání ve funkci právního čekatele.
Spis byl předložen Nejvyššímu soudu České republiky Vrchním soudem v Praze s návrhem žalobce na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci k projednání a rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2005, č. j. 37 C 64/2003-698.
Návrh na delegaci vhodnou odůvodnil žalobce tím, že v případě, že nebude vyhověno jeho námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, měl by o přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci rozhodnout Nejvyšší soud z důvodu vhodnosti. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Co 3/2006-795, byl žalobce vyzván k doplnění důvodů vhodnosti přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Žalobce tak ve stanovené lhůtě neučinil.
Žalovaná vyjádřila nesouhlas s přikázáním věci jinému soudu z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Současně je třeba přihlížet k tomu, že příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě příslušnost podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §10 odst. 2 o. s. ř.), je základní zásadou, a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000). Případná podezření účastníků o podjatosti soudců nelze řešit postupem podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvody, pro které žalobce navrhl přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci, neshledává Nejvyšší soud České republiky opodstatněnými pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř., neboť přikázáním věci tomuto soudu by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u soudu místně a funkčně příslušného k projednání odvolání v této věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2006
JUDr. Jaroslav Bureš, v. r.
předseda senátu