ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.1434.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 1434/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně městské části P., zastoupené advokátem, proti žalované H. O., o zaplacení částky 32.546,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 50/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2005, č. j. 64 Co 114/2005-105, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. října 2004, č. j. 21 C 50/2004-52, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 29.371,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení, žalobu co do částky 3.175,- Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání obou účastnic řízení Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. června 2005, č. j. 64 Co 114/2005-105, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku o věci samé, změnil jej v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Rozsudek odvolacího soudu byl žalované doručen dne 22. července 2005. Žalovaná – nezastoupena advokátem – dne 21. září 2005 podala k poštovní přepravě a dne 22. září 2005 soudu prvního stupně doručila podání označené jako „dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze z 2. 6. 2005, č. j. 64 Co 114/2005“, které lze podle jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) považovat za dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu. Z důvodů v něm uvedených vyjádřila nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu (a potažmo i s rozsudkem soudu prvního stupně).
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 2. června 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy. Ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a, anebo v §21b (o.s.ř.), která má právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle §26a (o.s.ř.), jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v §26a odst. 3 (o.s.ř.), která má právnické vzdělání (§241 odst. 3 o.s.ř.). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v §241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř., advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3 (o.s.ř.), která má právnické vzdělání (§241 odst. 4 o.s.ř.).
Povinné advokátní zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele (v daném případě fyzické osoby, která podle obsahu spisu nemá právnické vzdělání), jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno o dovolání věcně rozhodnout. Podle §104 odst. 2 o.s.ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Protože dovolatelka nebyla zastoupena advokátem a z obsahu spisu nevyplývalo, že by sama měla právnické vzdělání, byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. října 2005, č. j. 21 C 50/2004-140, vyzvána, aby si ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení zvolila pro podání dovolání v této věci zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Současně byla poučena, že dovolací řízení bude zastaveno, nepředloží-li v poskytnuté lhůtě plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání. Dostalo se jí rovněž poučení, že pro účely podání dovolání může u soudu prvního stupně požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů, má-li za to, že jsou u ní splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, popř. že může požádat Českou advokátní komoru, aby jí advokáta určila. Usnesení s výzvou bylo dovolatelce doručeno dne 21. října 2005 náhradním způsobem (uložením na poště ve smyslu ustanovení §46 odst. 6 o.s.ř.); osobně si jej vyzvedla dne 1. listopadu 2005. Na zmíněné usnesení reagovala opět pouze vlastním podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14. listopadu 2005, v němž ohledně advokátního zastoupení v dovolacím řízení uvedla, že má „důvodné obavy, že by soudem přidělený advokát byl jen formální záležitostí a ne pro ni potřebnou oporou“, a že když jejímu podání „porozuměly soudy I. a II. stupně, bude srozumitelné i pro Nejvyšší soud“.
Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř. ve spojení s ustanovením §241 odst. 4 o.s.ř. nebyla přes opatření provedené soudem prvního stupně do dnešního dne splněna. Nejvyšší soud proto dovolací řízení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by měla jinak právo proti žalované, která procesně zavinila zastavení dovolacího řízení (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta první a §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2006
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu