ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.1560.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 1560/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce statutárního města B., zastoupeného advokátkou, proti žalované A. P., o zaplacení částky 20.420,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 72/2004, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2006, č. j. 13 Co 301/2005-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem pro uznání ze dne 18. dubna 2005, č. j. 17 C 72/2004-24, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku „částku 20.420,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile z částky 20.420,- Kč za každý i započatý den prodlení od 6. 7. 2003 do 29. 3. 2004 ve výši 7.464,- Kč a poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile dlužné částky 20.420,- Kč za každý i započatý den prodlení od 30. 3. 2004 do zaplacení“ (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
Proti citovanému rozsudku, konkrétně jeho výroku I., pokud jím bylo žalované uloženo zaplatit poplatek z prodlení z žalované částky, podala žalovaná odvolání. V průběhu odvolacího řízení pak vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná uhradila veškeré dlužné platby.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 27. ledna 2006, č. j. 13 Co 301/2005-37, citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku I., pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci poplatek z prodlení, zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.).
Žalovaná – nezastoupena advokátem – dne 27. dubna 2006 soudu prvního stupně doručila podání, které lze podle jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) považovat za dovolání proti nákladovému výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu. Z důvodů v něm uvedených vyjádřila nesouhlas s uloženou povinností zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Pro posouzení přípustnosti dovolání, jehož rozsahem je dovolací soud ve smyslu §242 odst. 1 a odst. 3 věty první o.s.ř. vázán, je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení (a to nejen v tomto případě, nýbrž i v případě, kdy je součástí výrokové části rozsudku) má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení (§167 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s §211 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadený nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. V posuzovaném případě bylo věcí samou zaplacení částky 20.420,- Kč s příslušenstvím.
Přípustnost dovolání však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 o.s.ř.). Přitom vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Z řečeného vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Ostatně ke stejnému právnímu závěru dospěl dovolací soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud bez jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace. Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatelka nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. července 2006
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu