ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.1831.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 1831/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce statutárního města K., zastoupeného advokátkou, proti žalované R. D., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 41/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2006, č.j. 42 Co 409/2005-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 9. 1. 2006, č.j. 42 Co 409/2005-45, zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku ze dne 4. 4. 2005, č.j. 28 C 41/2005-28, jímž jí Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) uložil povinnost, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidila byt č. 3 o velikosti kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím, v domě č.p. 1252 v K. – N. M., a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 9. 1. 2006, totiž vyplynulo, že žalovaná ještě před zahájením jednání uvedla, že své odvolání bere v plném rozsahu zpět.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, v němž uvádí, že nikdy nechtěla, aby odvolací řízení bylo zastaveno, pouze jako osoba práva neznalá nesprávně porozuměla poučení odvolacího soudu, což dokládá její žádost o ustanovení advokáta, o které však nebylo rozhodnuto a v tomto také spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. V dalším dovolatelka uplatňuje námitky relevantní z hlediska správnosti právního posouzení otázky vyklizení shora uvedeného bytu.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o zastavení odvolacího řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž odvolací soud zastavil odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání účastníkem řízení, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalovaná podáním nepřípustného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, žalobci prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. července 2006
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu