ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.1854.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1854/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce Bytového družstva v O, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) L. V., a 2) A. V., zastoupeným advokátkou, o stanovení povinnosti nájemce umožnit provedení oprav, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 19 C 15/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2005, č.j. 11 Co 42/2005-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,-Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č.j. 19 C 15/2004-45, rozhodl, že „žalovaní jsou povinni zpřístupnit žalobcem písemně pověřeným osobám jednotku, byt č. 738/5 v domě čp. 738, katastrální území L., obec O., O., jehož jsou žalovaní nájemci s právem společného nájmu bytu manželů a těmto osobám umožnit provedení zaměření lodžie jednotky, bytu č. 738/5, provedení montáže zasklení lodžie, provedení dokončovacích prací zasklení lodžie, dokončení opravy meziokenní výplně ze strany lodžie, provedení odstranění případných kolaudačních závad zasklení lodžie nebo reklamačních vad zasklení lodžie, a to v pracovních dnech v době od 8.00 do 15.00 hod. s tím, že písemná výzva k zpřístupnění bytu bude doručena žalovaným nejméně 3 dny přede dnem požadovaného vstupu, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 3. 2005, č.j. 11 Co 42/2005-62, rozhodl, že rozsudek se v napadené části odstavce I. výroku mění tak, že „žalovaní jsou povinni zpřístupnit žalobci a jím pověřeným osobám jednotku, byt č. 738/5 v domě čp. 738, katastrální území L., obec O., O. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“), jehož jsou žalovaní nájemci s právem společného nájmu bytu manželů a umožnit jim provedení zaměření lodžie jednotky, bytu č. 738/5, provedení montáže zasklení lodžie, provedení dokončovacích prací zasklení lodžie, dokončení opravy meziokenní výplně ze strany lodžie, provedení odstranění případných kolaudačních závad zasklení lodžie nebo reklamačních vad zasklení lodžie, a to v pracovních dnech v době od 8.00 do 15.00 hod. s tím, že žalobce oznámí žalovaným termín a hodinu zpřístupnění bytu nejméně 3 dny předem“; jinak rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. výroku potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – vzal z provedených důkazů za prokázáno, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že dne 8. 11. 1982 uzavřeli žalovaní dohodu o užívání předmětného bytu, že jsou společnými členy žalujícího družstva (dále též jen „družstvo“), že dle stanov žalobce je nejvyšším orgánem samosprávy členská schůze, že dle zápisu z členské schůze konané dne 17. 5. 2002, na níž nebylo přijato (v důsledku chování žalovaných) žádné usnesení, byli členové družstva (včetně žalovaných) seznámeni s podmínkami hypoteční smlouvy na zateplení domu a zasklení lodžií, že převážná většina členů družstva vyjádřila na listině datované 29. 5. 2002 souhlas s úvěrem a s výší splátek zahrnutých do nájmu, že na členské schůzi konané dne 24. 1. 2003 byl projednán konkrétní obsah prací spojených se zateplením domu a zasklením lodžií a rozpočet s pracemi spojený, že dle obsahu listiny datované dne 13. 2. 2003 vyslovila většina členů družstva souhlas s předpokládanými úpravami, že dne 6. 6. 2002 představenstvo družstva rozhodlo o jejich schválení a realizaci, že dne 10. 3. 2003 Městský úřad v O., odbor výstavby vydal stavební povolení na stavbu zateplení předmětného domu a zasklení lodžií, že rozhodnutím téhož orgánu ze dne 3. 2. 2003 bylo (ve smyslu ustanovení §87 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů) žalobci uloženo provést na svůj náklad na stavbě čp. 738 v O. stavební úpravy lodžií včetně ocelových dělících stěn, a že v označeném rozhodnutí bylo konkrétně uvedeno, jakým postupem mají být tyto úpravy provedeny. Rovněž tak vzal za prokázáno, že žalovaní bránili žalobci (pracovníkům jím sjednané firmy) provedení prací, které nelze provést bez přístupu na lodžii, jež je součástí předmětného bytu, že v důsledku nezpřístupnění bytu žalovanými nebylo zasklení jejich lodžie provedeno, ačkoliv ve všech ostatních bytech v předmětném domě se tak stalo, a že neprovedení této stavby má za následek zatékání do lodžie ve spodním bytě č. 1. Odvolací soud zdůraznil, že provedení stavebních úprav bylo žalobci uloženo rozhodnutím označeného správního orgánu, a přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žaloba je důvodná, neboť podle čl. 41 stanov žalobce a ustanovení §695 obč.zák. je nájemce povinen umožnit pronajímateli provedení stavebních úprav prováděných na příkaz příslušného orgánu státní správy (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 659/2001). Poukázal též na to, že členové družstva byli se stavebními pracemi dostatečně seznámeni. Pokud jde o úpravu výroku rozsudku, odůvodnil ji tím, že žalobní petit byl upřesněn tak, aby byl materiálně vykonatelný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a namítli v něm, že rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně) „vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a dále z vyvození nesprávného právního závěru“. Uvádějí, že právní otázkou, s níž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, je otázka, „zda provedení zateplovacích prací a zasklení lodžií bylo členskou schůzí samosprávy řádně projednáno a schváleno“. Dovolatelé vyjadřují přesvědčení, že stanovy družstva vyžadují, aby o takové akci, jakou byly stavební úpravy prováděné na předmětném domě, rozhodla členská schůze, což se v dané věci nestalo, zpochybňují existenci souhlasu ostatních členů družstva s těmito stavebními úpravami a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v důsledku jejich chování nebylo členskou schůzí přijato schvalovací usnesení ohledně prováděných stavebních úprav. Svůj nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu opírají též o námitku, že rozhodnutí správního orgánu o nařízení stavebních prací žalobci nehovoří o takové šíři prací, které byly žalobcem ve skutečnosti provedeny, jakož i o námitku, že stavební práce započaly před tím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci. Rovněž tak namítají, že lodžie je součástí bytu a úpravy na ní se mohou dít toliko se souhlasem nájemce bytu. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém dovolacím vyjádření namítl, že soud nemůže v daném řízení přezkoumávat správnost postupu družstva ohledně schválení stavebních úprav na předmětném domě, a že rozhodná je toliko otázka, zda byli žalovaní povinni zpřístupnit byt a umožnit provedení těchto úprav. Protože jde o otázku judikaturou běžně řešenou, nemůže jít o otázku zásadního významu a dovolání by mělo být zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. a), b) a c) o.s.ř.
V dané věci byl sice výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé označen jako měnící, nicméně z porovnání jeho obsahu s obsahem výroku rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jde o formulační úpravu jím ukládané povinnosti, nikoliv o změnu rozhodnutí ve věci samé. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tedy nepřichází v úvahu.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozují dovolatelé.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci dovolatelé označují za otázku zásadního právního významu otázku, „zda provedení zateplovacích prací a zasklení lodžií bylo členskou schůzí samosprávy řádně projednáno a schváleno“. Nehledě na to, že uvedená otázka míří proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací a obsahově jde tak o uplatnění (v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována dle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nepřípustného) dovolacího důvodu podle §237 odst. 3 o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, na posouzení této otázky napadané rozhodnutí nespočívá.
Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, je jeho právní posouzení uplatněného nároku založeno v prvé řadě na závěru, že bylo-li provedení stavebních úprav na předmětném domě žalobci uloženo příslušným orgánem státní správy, jsou žalovaní povinni mu jejich provedení umožnit. Uvedený právní závěr je v souladu s výkladem ustanovení §695 odst. 1 obč.zák. provedeným dovolacím soudem (srov. odvolacím soudem citovaný rozsudek ze dne 21. 12. 2002, sp.zn. 26 Cdo 659/2001 a rozsudek ze dne 18. 9. 2003, sp.zn. 21 Cdo 170/2002, uveřejněné pod C 1563 a C 2167 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 22 a 27).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže založit ani námitka týkající se chování žalovaných na členské schůzi a rovněž tak ani námitka poukazující na nesoulad obsahu rozhodnutí stavebního úřadu a žalobcem provedených prací, resp. doby jejich provedení, neboť jde taktéž o námitky proti skutkovým zjištěním (§241a odst. 3 o.s.ř.). Pokud pak dovolatelé namítají, že lodžie je součástí předmětného bytu a stavební úpravy na ní mohou být povedeny jen s jejich souhlasem, je třeba poukázat na to, že ustanovení §695 odst. 1 obč.zák. hovoří výslovně o stavebních úpravách bytu, tj. i prostor s ním souvisejících, jako je např. právě lodžie.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaných podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalované k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,-Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. října 2006
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu