ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.1980.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1980/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) S. L., a 2) A. L., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 29.296,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 9 C 288/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. února 2005, č.j. 12 Co 538/2004-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně k rukám advokáta, na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.355,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 6. 2004, č.j. 9 C 288/2003-58, zamítl žalobu o 29.296,10 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce se domáhal na žalovaných zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2002 v částce 11.693,50, nedoplatku nájemného vzniklého jeho zvýšením za leden až červen 2003 v částce 8.098,40 Kč a nedoplatku záloh na služby za květen a červen 2003 v částce 9.504,20 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se stal dne 21. 10. 2002 vlastníkem domu, v němž se nachází byt, jehož nájemkyní je první žalovaná, a že druhý žalovaný v tomto bytě bydlí s první žalovanou, která je jeho manželkou. Dále měl za prokázané, že naposledy bylo nájemné (včetně záloh za služby) řádně zvýšeno evidenčním listem platným od října 2002, a to na částku 4.697,- Kč, přičemž žalovaná poštovními poukázkami doložila, že za žalované období od ledna do června 2003 jí dluh nevznikl, neboť měsíčně hradila částku 4.772,- Kč. Soud prvního stupně nevyhověl žalobě ani v části týkající se dluhu na službách za rok 2002, protože žalobce prokazatelně předložil dvě vyúčtování a neprokázal doručení vyúčtování znějícího na částku 16.082,- Kč žalované ani vyřízení reklamace vyúčtování znějícího na částku 11.693,- Kč nejpozději během řízení. Závěrem pak soud prvního stupně konstatoval, že posléze uvedené vyúčtování nebylo ani dostatečně určité, neboť z něj nevyplývaly všechny podstatné skutečnosti.
Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 2. 2005, č.j. 12 Co 538/2004-109, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé; jinak jej ve výroku o nákladech řízení změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu žalobce neoprávněně vyúčtoval služby za celý rok 2002, ač se stal vlastníkem domu až 21. 10. 2002, a tomu odpovídající vyúčtování žalované dosud nepředložil. Ve vztahu k vyúčtování nájemného a nákladů za služby za období roku 2003 odvolací soud uzavřel, že v částce 8.098,40 Kč nebyla žaloba důvodná, neboť naposledy bylo nájemné podle jeho názoru platně zvýšeno na částku 4.275,- Kč měsíčně, která byla uhrazena. Pokud šlo o vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu za období roku 2003, které žalobce požadoval zaplatit v částce 9.504,20 Kč, jeho nesprávnost spatřovali v tom, že v bytě nadále bydleli pouze tři příslušníci domácnosti a jejich starší syn již v bytě nebydlel. Protože žalobce nepředložil důkaz o doručení vyúčtování služeb za období roku 2003, ani důkaz o způsobu, jakým vyřídil jeho reklamaci, považoval soud prvního stupně uplatněnou žalobu správně za předčasnou. V posouzení vyúčtování „které žalobce učinil předmětem tohoto řízení“ se tedy odvolací soud (jak uvedl v odůvodnění) ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně.
Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadá v jeho potvrzujícím výroku žalobce dovoláním, aniž uvádí z čeho dovozuje jeho přípustnost, a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Napadené rozhodnutí je podle dovolatele nepřezkoumatelné, protože z něj nevyplývá, které skutečnosti má soud z jakých důkazů za prokázané. Navíc bylo povinností soudu prvního stupně, pokud se domníval, že žalobce nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, vyzvat jej ve smyslu §118 odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil návrhy na dokazování. Odvolací soud si podle dovolatele odporuje, když nejdříve uzavírá, že žalobce mohl požadovat úhradu vyúčtování služeb za rok 2002 výhradně od doby, kdy se stal vlastníkem domu (tj. od 21. 10. 2002), a následně uvádí, že se ztotožňuje s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatel též nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že vyúčtování služeb dosud nenabylo splatnosti a že žalobce neprokázal vyřízení jeho reklamace. Podle žalobce bylo vyúčtování za rok 2002 žalovaným doručeno opakovaně (v červnu a září 2003), a proto ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně bylo vyúčtování splatné, neboť podle §154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení a soud má toliko přezkoumat, zda je vyúčtování správné a případnou oprávněnost námitek směřujících proti němu. Z odůvodnění navíc nevyplývá, které skutečnosti z vyúčtování má soud za neurčité s následkem neplatnosti. Dále soudy obou stupňů „mylně“ považují vyúčtování znějící na částku 11.693,50 Kč a jeho přílohu o položce za teplo za dvě odlišná vyúčtování. Podle dovolatele může žalobce požadovat vyúčtování i za dobu, kdy ještě nebyl vlastníkem domu, obzvláště za situace, kdy uzavřel s právním předchůdcem dohodu o tom, že vyúčtování za celý kalendářní rok provede nový vlastník. Dále žalobce uvádí, že se nedomáhal zvýšení nájemného podle již zrušené vyhlášky č. 176/1993 Sb., ale pouze zvýšení koeficientu s odkazem na výměr Ministerstva financí (§10 zákona č. 526/1990 Sb.). Žalobce však nepožaduje, jak je chybně uvedeno v napadeném rozhodnutí, vyúčtování služeb za rok 2003, nýbrž částky odpovídající měsíčním zálohám z důvodu zvýšení počtu osob užívajících byt ze tří na čtyři, neboť je v rozporu s dobrými mravy, aby žalobce jako pronajímatel nesl tíži vyšších plateb odváděných dodavatelům služeb ve srovnání s přijatými zálohami. S uvedenou námitkou se však nevypořádává ani soud prvního stupně, stejně jako s důkazem, v němž žalovaná vlastnoručně potvrdila užívání bytu čtyřmi osobami, a z tohoto titulu (nikoli tedy jednostranně) se pak žalobce domáhá i zvýšení záloh na služby za rok 2003. Dovolatel se proto domnívá, že závěry odvolacího soudu o nesplatnosti a nevyřízení reklamace se vztahují k vyúčtování za rok 2002 a nikoli k zálohám za rok 2003. Napadené rozhodnutí je z těchto důvodů nepřezkoumatelné. Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle vyjádření žalovaných není dovolání přípustné, neboť zpochybňuje především procesní postup soudů a jejich skutkový závěr. Zásadní právní význam spatřuje dovolatel jednak v posouzení otázky, zda žalovaný mohl po 1. 1. 2003 jednostranně navyšovat nájemné, jednak v tom, zda je oprávněn požadovat náhradu nákladů za služby i za období, kdy nebyl vlastníkem domu. Podle žalovaných se totiž řešením první z uvedených otázek Nejvyšší soud již opakovaně zabýval a řešení druhé otázky je podle §680 obč. zák. natolik jednoznačné, že ani jejím prostřednictvím nelze dovodit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II bodem 3 zákona č. 59/2005 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o.s.ř.).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 o.s.ř.
Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství se přitom nepřihlíží.
V posuzované věci dovolatel napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto (v neobchodní věci) o nárocích na zaplacení částky 11.693,50 Kč (vyúčtování služeb za rok 2002), částky 8.098,40 Kč (nedoplatek nájemného za leden až červen 2003), a částky 9.504,20 Kč (nedoplatek záloh na služby za květen až červen 2003). Přípustnost dovolání je třeba s přihlédnutím k tomu, že jde o tři samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, posuzovat ohledně každého jednotlivého nároku zvlášť, bez ohledu na to, zda byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 1/2000, pod poř. č. 9, nebo usnesení ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 26 Cdo 955/2003). Jelikož ani jeden z uvedených samostatných nároků nepřesahuje limitní částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vzhledem k §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. vyloučena. Okolnost, že souhrn jednotlivých plnění uvedenou částku přesahuje, nemá na učiněný závěr žádný vliv.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 2, §146 odst. 3 a §137 o.s.ř. a zavázal dovolatele k náhradě nákladů dovolacího řízení žalovaným. Tyto náklady spočívají v odměně advokáta v částce 8.900,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů), snížené dvakrát o 50% podle §15 a §18 odst. 1 citované vyhlášky a zvýšené o 20% podle §17 odst. 2 citované vyhlášky, v částce 2 x 75,- Kč paušální náhrady výdajů (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a v částce 535,80 Kč (19 % DPH), celkem 3.355,80 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. června 2006
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu