ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.215.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 215/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalované H. B., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp.zn. 20 C 159/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. září 2004, č.j. 10 Co 502/2004-135, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.975,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 4. 2004, č.j. 20 C 159/2003-103 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 26. 11. 2003, č.j. 20 C 159/2003-69, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2004, č.j. 10 Co 71/2004-86, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 6 v P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 9. 2004, č.j. 10 Co 502/2004-135, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že je naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč.zák., opírající se o neplacení nájemného, uplatněný ve výpovědi žalobce (vlastníka domu, v němž se předmětný byt nachází), neboť žalovaná (nájemkyně bytu) nezaplatila ke dni dání (doručení) výpovědi (15. 5. 2003) nájemné a úhradu za služby spojené s užívání bytu za dobu delší než tři měsíce (za deset měsíců v období od ledna roku 2002 do dubna roku 2003) a celková výše dluhu činila 34.016,70 Kč. Odvolací soud rovněž přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že v dané věci není výkon práva žalobce dát žalované výpověď z nájmu bytu v souladu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč.zák.); vyšel přitom ze zjištění, že žalovaná uhradila dluh v plné výši ihned po doručení žaloby (dne 20. 5. 2003) a nadále řádně platí nájemné a zálohy na služby, že v době, kdy nájemné (úhradu za služby) neplatila, byla v rozvodovém řízení (rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne 19. 9. 2002) a pracovala na poloviční úvazek s průměrným příjmem 4.303,- Kč měsíčně, a to z důvodu péče o nezletilého syna P., narozeného 22. 7. 1994, jehož zdravotní (psychický) stav se vyznačuje zvýšenou úzkostlivostí, vyžaduje trpělivý a citlivý přístup a změna prostředí a školy by měla negativní dopad na jeho psychiku, že otec nezletilého se dle dohody rodičů (schválené soudem) zavázal na jeho výživu přispívat po rozvodu měsíčně částkou 1.500,- Kč, že žalovaná pobírala od března 2003 peněžitou pomoc v mateřství a že se jí 2. 5. 2003 narodil druhý syn L., jehož otcem je V. K., který se žalovanou v bytě bydlí od dubna 2003. Odvolací soud uzavřel, že při zamítnutí žaloby za použití §3 odst. 1 obč.zák. vycházel z toho, že žalovaná dlužné nájemné uhradila, jakož i z okolností, které ji k neplacení nájemného vedly, tj. krize v jejím manželství, která se promítla i do zdravotního stavu nezletilého P., což ovlivnilo i její výdělkové možnosti, další problémový vztah, který navázala, a narození druhého dítěte v květnu 2003; za nejvýznamnější považoval odvolací soud to, že si žalovaná dostatečně neuvědomila následky svého jednání, dluh neprodleně uhradila a žádného dalšího porušení povinností nájemce se nedopustila, jakož i rodinné a osobní poměry dětí, zejména nezletilého P., které by se bez svého zavinění ocitly v situaci, jež by měla na jejich další vývoj nepříznivý vliv. Zdůraznil přitom, že v případě opětovného porušení povinností žalovanou se může žalobce znovu domáhat přivolení k výpovědi z nájmu bytu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a v němž uplatnil dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Naplnění prvního z uplatněných dovolacích důvodů spatřuje dovolatel v „neúplném provedení dokazování“ a v tom, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy. Na nesprávnost právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. usuzuje dovolatel z toho, že soudy nesprávně zhodnotily míru porušení povinností ze strany žalované, která neplatila nájemné po dobu deseti měsíců, a míru, v jaké svým jednáním zasáhla do práv žalobce, zejména do práva vlastnického. V této souvislosti dále odvolacímu soudu vytýká nesprávnost jeho výkladu ustanovení §711 odst. 1 písm. d) obč.zák. vyjádřeného v jeho zrušujícím usnesení. Žalobce dále vyjadřuje přesvědčení, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, neboť nebyla prokázána celá řada tvrzení žalované, o která pak soudy opřely svůj závěr, že žalobě nelze vyhovět pro rozpor s dobrými mravy. Dovolatel má za to, že soud prvního stupně ve svém v pořadí prvním, vyhovujícím rozsudku zcela správně posoudil danou věc, přičemž se zabýval i dobrými mravy v souvislosti s bytovou náhradou pro žalovanou, a že odvolací soud vyjádřil ve svém zrušujícím usnesení nesprávný právní názor na možnost zamítnutí žaloby podle §3 odst. 1 obč.zák. Poukazuje na to, že žalovaná porušila zásadním způsobem své povinnosti nájemce a citelně zasáhla do vlastnických práv žalobce a namítá, že si svoji finanční situaci zapříčinila výlučně sama, když pracovala na poloviční úvazek a souhlasila s výživném na syna P. toliko ve výši 1.500,- Kč. Dovozuje, že žalovaná se vzdala možnosti vyššího výdělku, vyššího výživného a sociálních dávek, neprokázala, že její částečný pracovní úvazek byl oprávněný, neboť lékařská zpráva nedokazuje, že by její syn nebyl schopen celodenního pobytu ve školce nebo ve školní družině, a že mohla situaci s dítětem řešit za pomoci jeho otce nebo prarodičů; finanční situace žalované tedy nebyla způsobena důvody, které lze pochopit nebo které nezavinila, tedy důvody, které by např. byly způsobeny zdravotním stavem někoho z rodiny. K nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu dovolatel dále uvádí, že žalovaná neprokázala, že neplatila nájemné a zálohy na služby z důvodu své špatné finanční situace, že v době rozhodování odvolacího soudu byla její finanční situace stejná, ne-li horší, než v době, kdy nájemné (zálohy na služby) neplatila, a proto mohla platit nájemné i v průběhu roku 2002 a počátkem roku 2003. Podle názoru dovolatele nebylo provedeno dostatečné dokazování v otázce psychického stavu nezletilého P., ani ohledně současné finanční situace žalované. Vyjadřuje dále názor, že jednání žalované bylo svévolné, nezodpovědné a že její sociální situace nemůže být přičítána k jeho tíži; pokud jí pak rodiče přispěli na úhradu dluhu, mohla je o pomoc požádat již v době, kdy podle svého tvrzení neměla dostatek finančních prostředků. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalším řízení.
Žalovaná se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnila se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci soudy obou stupňů, namítla, že žalobce nenavrhl provedení důkazů, jichž se dovolává, obsáhle popisovala svoji osobní i finanční situaci v době, kdy nájemné neplatila, a vyvracela tvrzení dovolatele; poukázala též na to, že uhradila spolu s dlužným nájemným též poplatek z prodlení ve výši 15.541,- Kč, čímž zhojila poškozená práva žalobce. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 16. září 2004, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb., (dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolatel výslovně uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že soud neprovedl jím navrhované důkazy. Z ustanovení §120 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a že o tom, který z navržených důkazů bude proveden, rozhoduje soud. Ve věcech vyjmenovaných v §120 odst. 2 o.s.ř., mezi něž patří i řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány. Z citovaných ustanovení vyplývá, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy; z navržených důkazů neprovede ty, jež jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutečností, jež jsou potřebné ke zjištění skutečností významných pro právní posouzení věci. Uvedené platí i v řízeních vyjmenovaných v §120 odst. 2 o.s.ř. Z toho pak zároveň vyplývá, že nelze úspěšně uplatnit dovolací námitku, že nebyly provedeny všechny důkazy, které byly navrhovány.
Dovolatel dále uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), lze úspěšně namítat, pouze pokud soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů a přednesů nevyplynuly ani jinak nevyšly během řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které naopak v řízení prokázány byly, případně je-li v hodnocení důkazů logický rozpor.
Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – shledal, že skutková zjištění odvolacího soudu o sociální situaci žalované v rozhodné době jsou podložena důkazy, které byly v řízení provedeny, a že vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly; přitom neopomenul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a jím zjištěný skutkový stav věci (včetně učiněného skutkového závěru, že důvodem neplacení nájemného byla tíživá sociální situace žalované) je výsledkem logického postupu při hodnocení důkazů podle zásad uvedených v ustanovení §132 o.s.ř. (ve spojení s §211 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že v dané věci nelze napadenému rozsudku úspěšně vytýkat pochybení ve zjišťování skutkového stavu věci.
O nesprávné právní posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pokud jde o právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč.zák., je třeba poukázat na to, že soudní praxe (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1706/97, uveřejněné pod č. 43 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999) je ustálena v názoru, že skutečnost, že nájemce uhradil po doručení výpovědi dlužné nájemné, může mít význam při posouzení toho, zda přivolení k výpovědi z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy. V rozsudku ze dne 21. 4. 1998, sp.zn. 26 Cdo 471/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 8/1998, str. 425, pak Nejvyšší soud rovněž dovodil, že nezaplatil-li nájemce bytu nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce (§711 odst. 1 písm. d/ obč.zák.) výlučně z důvodu objektivně existující tíživé sociální situace a byla mu proto dána výpověď z nájmu bytu, avšak v době soudního řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu dlužné nájemné uhradí a nadále nájemné řádně platí, není vyloučeno posoudit jednání pronajímatele, který nadále na výpovědi trvá, jako výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Objektivní existence tíživé sociální situace a příčinná souvislost této situace s neplacením nájemného však musí být postaveny najisto.
Ustálená soudní praxe nezaznamenala odklon ani od názoru, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit (zejména v případě, kdy se účastník řízení tohoto ustanovení výslovně dovolává) po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje nájemce (zde může jít např. o rodinné a sociální poměry vyklizovaného apod.), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se přivolení k výpovědi z nájmu bytu domáhá (pronajímatele) – srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp.zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněného pod č. 62 v časopise Soudní judikatura č.8/1997. Takovými rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po pronajímateli spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se přivolení k výpovědi) dočasně odepřena. Ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. tedy je obecným ustanovením hmotněprávní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního občanského práva je v konkrétním případě v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, požadovanou ochranu odepřít.
Z obsahu spisu a z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud soulad výkonu práva žalobce s dobrými mravy posuzoval podle shora uvedených hledisek, zejména s přihlédnutím k příčinám neplacení nájemného a k tomu, že bylo žalovanou v plné výši (včetně poplatku z prodlení) uhrazeno; posléze uvedená okolnost je pak významná i se zřetelem k oprávněným zájmům žalobce jako pronajímatele. Dovolací soud proto neshledal pochybení v aplikaci ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. odvolacím soudem. Vzhledem k tomu, že předmětem dovolacího přezkumu v dané věci je právní názor odvolacího soudu vyjádřený v napadeném rozsudku, nezabýval se dovolací soud námitkami směřujícími proti zrušujícímu usnesení odvolacího soudu.
Protože dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř., a žalované byla s ohledem na výsledek dovolacího řízení přiznána náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.900,-Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrad hotových výdajů, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Při stanovení výše odměny nebylo přihlédnuto k dani z přidané hodnoty, neboť nebylo doloženo příslušné potvrzení o registraci právního zástupce žalované.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. dubna 2006
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu