ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.296.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 296/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně M. V., proti žalovanému M. V., zastoupenému advokátkou, o zrušení společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 7 C 271/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2004, č.j. 5 Co 1655/2004-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 4. 2004, č.j. 7 C 271/2003-47, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu o velikosti 3+1 s příslušenstvím v VI. podlaží domu čp. 643 ve V. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil žalobkyni výlučnou nájemkyní bytu a žalovanému uložil byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 9. 2004, č.j. 5 Co 1655/2004-63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že v dané věci jsou splněny předpoklady pro zrušení práva společného nájmu bytu podle §705 odst. 1 obč.zák., neboť účastníci, společní nájemci předmětného bytu, se po rozvodu manželství nedohodli o dalším užívání bytu. Při určení žalobkyně výlučnou nájemkyní bytu přihlédly zejména ke stanovisku pronajímatele (který se vyjádřil v její prospěch) a k zájmu nezletilého syna účastníků, který byl sice svěřen do společné péče obou účastníků, avšak fakticky o něj pečuje žalobkyně. Dále zohlednily hledisko účelného využití bytu (okolnost, že s žalobkyní budou byt užívat zletilé dcery a nezletilý vnuk účastníků) a zabývaly se i zdravotním stavem žalovaného. V této souvislosti dovodily, že vzhledem ke kvalitě předmětného bytu, který není bytem bezbariérovým, jaký by žalovaný vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřeboval, bude pro něho vhodnější, aby takovýto byt získal jako byt náhradní (takováto možnost mu byla pronajímatelem nabídnuta). Odvolací soud dále obsáhle zdůvodnil, že řízení nebylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a vypořádal se s odvolací námitkou žalovaného, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí ve věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že jej podává podle ust. §236 odst. 1, §237 odst. 1 písm. c) a §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Opakuje námitky obsažené v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, poukazuje na to, že se jako účastník řízení nemohl účastnit jednání před soudem prvního stupně, v důsledku čehož nemohl uplatnit skutečnosti a důkazy týkající se stavební dispozice předmětného bytu a možnosti jeho užívání žalovaným za pomoci invalidního vozíku. Dovozuje, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že soudy obou stupňů nerespektovaly zejména §101 odst. 3 o.s.ř. a odňaly mu právo na spravedlivý proces. Dovolatel má za to, že posouzení této otázky má obecnější přesah a může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů a že by proto dovolání mělo být shledáno přípustným. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 10. září 2004, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb., (dále opět jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
V projednávané věci dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jiný dovolací důvod neuplatňuje a z obsahu dovolání nevyplývá. Dovolatel tu však přehlíží, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., nezakládají. Ostatně odvolací soud se s námitkami dovolatele vypořádal a v tomto směru lze odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči žalovanému.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. února 2006
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu