ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.2994.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 2994/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města Ú. n. L., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. J., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 14 C 353/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. února 2005, č.j. 11 Co 734/2004-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 2. 2005, č. j. 11 Co 734/2004-54, zastavil (v důsledku zpětvzetí odvolání) řízení o odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 8. 6. 2004, č.j. 14 C 353/2003-41, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalované a původně též žalovaného Z. J. k bytu č. 3, I. kategorie, o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v domě č.p. 182 v Ú. n. L., určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční, žalovaným uložil byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší, zamítl návrh na vyklizení osob, které s žalovanými bydlí, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Řízení proti původně též žalovanému Z. J. (manželovi žalované), který zemřel dne 27. 8. 2004, bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 8. 2005, č.j. 14 C 353/2003-67.
V podání ze dne 20. 5. 2005, adresovaném Vrchnímu soudu v Praze (a jemu doručeném dne 24. 5. 2005), označeném jako „Odvolání“, žalovaná (nezastoupena advokátem) uvedla, že se odvolává proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem vydanému dne 28. února 2005 pod sp.zn. 11 Co 734/2004 a žádá o znovuprojednání tohoto řízení. Uvedené podání lze – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) – považovat za dovolání proti shora označenému usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm, b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl. Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatelka nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243 odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2006
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu