ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.3073.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 3073/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně O., a. s., proti žalovanému M. P., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 86/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2004, č. j. 11 Co 515/2004-37, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. září 2004, č. j. 11 Co 515/2004-37, potvrdil rozsudek ze dne 26. dubna 2004, č. j. 28 C 86/2004-23, jímž Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu „bytu č. 9, I. kategorie, o velikosti 1+2 s příslušenstvím, v domě čp. 1521 na ulici H. v K., kterou dal žalobce žalovanému“, určil, že nájemní poměr mezi žalobcem a žalovaným skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit po skončení nájemního poměru do patnácti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému doručen dne 15. listopadu 2004. Žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 13. ledna 2005 soudu prvního stupně doručil podání označené jako „dovolání“, které lze podle jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) považovat za dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu. Z důvodů v něm uvedených vyjádřil nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu (a potažmo i s rozsudkem soudu prvního stupně).
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. září 2004, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), že však nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy. Ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a, anebo v §21b (o.s.ř.), která má právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle §26a (o.s.ř.), jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v §26a odst. 3 (o.s.ř.), která má právnické vzdělání (§241 odst. 3 o.s.ř.). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v §241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř., advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3 (o.s.ř.), která má právnické vzdělání (§241 odst. 4 o.s.ř.).
Povinné advokátní zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele (v daném případě fyzické osoby, která nemá právnické vzdělání), jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno o dovolání věcně rozhodnout. Podle §104 odst. 2 o.s.ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Požadavek povinného zastoupení není naplněn jen tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta nebo notáře nebo že je mu soudem na jeho žádost takový zástupce ustanoven. Součástí povinného zastoupení je ve smyslu §241 odst. 4 o.s.ř. též to, že dovolání musí být tímto zástupcem sepsáno. Zvolí-li si dovolatel advokáta nebo je mu ustanoven až poté, co sám podal dovolání, je nezbytné ke splnění požadavku nuceného zastoupení vyplývajícího z ustanovení §241 odst. 4 o.s.ř., aby takový zmocněnec dovolatele již učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním, popř. aby sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje; nestane-li se tak, nebylo požadavku povinného zastoupení vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné pod č. 64 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení ze dne 1. října 2003, sp. zn. 26 Cdo 332/2003).
V projednávané věci z obsahu spisu mimo jiné vyplývá, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. ledna 2005, č. j. 28 C 86/2004-41, byl žalovaný vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil advokáta a aby jeho prostřednictvím podal jím sepsané dovolání, a byl poučen, že nevyhoví-li výzvě ve lhůtě patnácti dnů od doručení, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesením ze dne 11. srpna 2005, č. j. 28 C 86/2004-51, které nabylo právní moci dne 2. září 2005, byl žalovanému na jeho žádost ustanoven pro dovolací řízení zástupcem advokát. Usnesením ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 28 C 86/2004-56, soud prvního stupně žalovaného prostřednictvím jeho ustanoveného zástupce vyzval, aby ve lhůtě do čtrnácti dnů od doručení výzvy dovolání žalovaného řádně doplnil a opravil; současně jej poučil, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě opraveno a doplněno, dovolací soud je odmítne. Usnesení bylo dne 30. listopadu 2005 doručeno ustanovenému advokátu. Ustanovený zástupce žalovaného soudu prvního stupně mimo jiné sdělil, že dovolání nepodával, že jeho klient nemá v úmyslu předchozí podání jakkoli doplňovat a že bez jeho souhlasu „není oprávněn a schopen vzít dovolání zpět“.
V posuzovaném případě tedy podal žalovaný dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by sám měl právnické vzdělání. Žalovanému ustanovený advokát neučinil úkon, jímž by se s dovoláním podaným samotným účastníkem ztotožnil, nebo toto dovolání doplnil či nahradil vlastním podáním.
Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř. ve spojení s §241 odst. 4 o.s.ř. (ve smyslu výše uvedeném) nebyla dosud splněna. Nejvyšší soud proto dovolací řízení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by měla jinak právo proti žalovanému, který procesně zavinil zastavení dovolacího řízení (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta první a §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2006
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r. předseda senátu