ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.3137.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 3137/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce C. H., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. B., zastoupenému advokátem, o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 202/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31.8.2005, č. j. 12 Co 720/2005-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč k rukám jeho právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 31.8.2005, č.j. 12 Co 720/2005-18, potvrdil výrok I. a II. usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 23.6.2005, č.j. 12 C 202/2005-12, kterým tento soud zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 10 C 26/2001 a zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění usnesení zejména uvedl, že usnesení soudu prvního stupně přezkoumal v napadených částech, včetně řízení, které mu předcházelo (ust. §206, §212 o.s.ř.). Ztotožnil se s postupem soudu prvního stupně, který se v prvé řadě zabýval tím, zda byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu ust. §228 a následujících o.s.ř. V daném případě pak dle odvolacího soudu ze spisu Okresního soudu v Přerově vyplynulo, že ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 22.5.2001, č.j. 10 C 26/2001-65, který nabyl právní moci dne 13.6.2001. Žalovaný podal návrh na povolení obnovy řízení dne 21.4.2005, tedy po uplynutí objektivní lhůty k podání žaloby, která činí tři roky a běží od právní moci napadeného rozhodnutí (§233 o.s.ř.). Jelikož po uplynutí této lhůty je žaloba opožděná, a to i kdyby v této době subjektivní lhůta ještě běžela, odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který žalobu žalovaného z tohoto důvodu, bez nařízení jednání, zamítl.
Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Dovoláním ze dne 16.11.2005, podaným na poště téhož dne a doručeným soudu prvního stupně dne 18.11.2005, žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod podřadil ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
V dovolání žalovaný nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. Dále zejména uvedl, že z usnesení soudů obou stupňů je zřejmé, že se tyto dopodrobna nezabývaly obsahem jeho žaloby na obnovu řízení a rovněž se nezabývaly důvodem podání této žaloby. Soud prvního stupně při projednávání věci vedené pod sp.zn. 10 C 26/2001 porušil ustanovení §114a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť jej neseznámil s obsahem žaloby, a dále porušil ustanovení §115 odst. 2 o.s.ř., neboť jej nepředvolal k jednání soudu. Místo toho mu soud prvního stupně ustanovil opatrovníka, aniž by si ověřil jeho bydliště u žalobce a aniž by použil ustanovení §109 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a řízení přerušil. Dle dovolatele měl soud prvního stupně spojit věc projednávanou pod sp.zn. 10 C 26/2001 s věcí vedenou pod sp.zn. 19 E 958/2001, neboť tyto spolu skutkově souvisí a týkají se týchž účastníků. Odvolací soud dle dovolatele rovněž pochybil, když při svém rozhodování neaplikoval ustanovení §205a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nezabýval se důkazy, které uvedl jednak v žalobě a jednak ve svém odvolání. Nepovažuje za správný ani závěr soudů obou stupňů o tom, že žaloba na obnovu řízení měla být podána do 13.6.2004, neboť žalobu na obnovu řízení podal dne 20.4.2005, když předtím dne 8.4.2002 v rámci svého odvolání proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 24.1.2002, č.j. 19 E 958/2001-9, napadl i rozsudek téhož soudu ze dne 22.5.2001, č.j. 10 C 26/2001-65, přičemž o tomto odvolání ze dne 8.4.2002, doplněném jeho podáním ze dne 10.4.2002 a 12.3.2003, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31.10.2003, č.j. 40 Co 1173/2003-45, takže při použití ustanovení §112 odst. 2 o.s.ř. lze dle dovolatele lhůtu pro podání žaloby na obnovu řízení uznat za dodrženou a obnovu řízení povolit. Dovolatel je dále toho názoru, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22.5.2001, č.j. 10 C 26/2001-65, nemohl nabýt právní moci dne 13.6.2001, jak tvrdí soudy obou stupňů, neboť tento rozsudek mu nebyl soudem nikdy doručen a on si jej osobně převzal teprve dne 6.5.2002. Objektivní lhůta proto byla dodržena a dodržena byla i lhůta subjektivní, neboť o důvodu obnovy řízení se dověděl až z dopisu České správy sociálního zabezpečení v P. ze dne 21.2.2005, z něhož zjistil, kolik již žalobci zaplatil v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí a kolik ještě bude platit. Soudy obou stupňů porušily jeho právo na spravedlivý proces, protože se dostatečně nevypořádaly s jeho argumenty svědčícími pro obnovu řízení, zejména pokud jde o porušení dobrých mravů. Žalobu žalobce ze dne 17.1.2000 o zaplacení 45.463,- Kč s příslušenstvím považuje za naplňující formální znaky trestného činu podvodu a za hranicí mravnosti, neboť žalobce jako věřitel mu neposkytl v době plnění součinnost potřebnou pro splnění dluhu. Do dnešního dne mu bylo v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí sraženo ze starobního důchodu celkem 86.473,- Kč a v konečné podobě by mu mělo být sraženo cca 96.500,- Kč. Dle dovolatele je zřejmé, že s přihlédnutím k tomu, že je mu 70 let a je starobní důchodce, který prodělal operaci plic, v současné době je pohybově omezen (ZTP), žije sám a že u žalobce 26 let pracoval, není možné dojít k závěru, že nejde o porušení dobrých mravů, které opravňují obnovu procesu. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání zejména uvedl, že nesouhlasí s dovolacím důvodem, který uplatnil žalovaný. Soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když žalovanému ustanovil opatrovníka a nevyužil možnost přerušit řízení. Dle žalobce je spravedlivé od žalovaného požadovat, aby si na příslušném poštovním úřadě zajistil zasílání písemností na adresu, na níž se zdržoval. Rovněž uvedl, že věc vedená u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 10 C 26/2001 nabyla právní moci dne 13.6.2001 a soud prvního stupně neměl důvod spojit pravomocně rozhodnutou věc s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 19 E 958/2001. Rovněž procesní vady, které uvedl žalovaný, nejsou akceptovatelné. Rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 22.5.2001, č.j. 10 C 26/2001-65, byl doručen řádně ustanovenému opatrovníkovi žalovaného, právní moci nabyl dne 13.6.2001 a dodatečné převzetí rozsudku žalovaným dne 6.5.2002 je bez právního významu. Žalobce nepovažuje za pravdivé tvrzení žalovaného, že až z dopisu od ČSSZ zjistil, kolik žalobci již zaplatil a kolik mu ještě bude muset platit, neboť v každém měsíci, v němž nezaplatil žalobci za bydlení, si musel být vědom toho, že mu vzniká dluh na nájemném, úhradách spojených s užíváním bytu a na poplatku z prodlení, a při každé výplatě starobního důchodu si musel být vědom, kolik mu z vyměřeného starobního důchodu nebylo vyplaceno. Nesouhlasí ani s tvrzením žalovaného, že mu neposkytl součinnost pro splnění dluhu. Žalovaný tuto skutečnost spatřuje dle žalobce v tom, že mu v roce 2000 neposkytl součinnost údajným neprovedením vyúčtování nájemného a zálohových plateb za služby za období od 1.1.1999 do 27.7.1999. Žalovaný byl ovšem povinen platit mu nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu i v roce 1999 pravidelně každý měsíc, nikoli tedy až po uplynutí roku 1999 po přezkoumání vyúčtování, jak se žalovaný nesprávně domnívá. Žalobce dále uvedl, že vyúčtování za období od 1.1.1999 do 27.7.1999 provedl dne 12.4.2000 a zaslal je na adresu dovolatele, na níž byl přihlášen k trvalému pobytu. Tvrzení žalovaného o tom, že žalobce se dopustil svým jednáním trestného činu podvodu, nepovažuje za správné, když ani Policie České republiky v jeho jednání žádný trestný čin nespatřuje. Je pravdou, že žalovaný pracoval u žalobce do roku 1996, kdy odešel do starobního důchodu, ale i poté si přivydělával, netrpěl tedy hmotnou nouzí, a přesto za bydlení neplatil. Problémy s placením nájemného měl i v době, kdy nebyl starý a nemocný. Nájemní vztah žalovaného skončil dne 30.4.1999 uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty. Žalovaný dne 27.7.1999 formou oboustranně podepsaného protokolu předal byt žalobci a žalobce téhož dne na naléhání žalovaného uzavřel s jeho družkou nájemní smlouvu a byt jí předal. Za období od 28.7.1999 nájemné a zálohy spojené s užíváním bytu platila žalobci družka žalovaného. Podle účetní evidence činil dluh žalovaného ke dni 27.7.1999 bez příslušenství částku 34.888,- Kč. Na základě vyúčtování zálohových plateb ze dne 12.4.2000 za služby spojené s užíváním bytu za období od 1.1.1999 do 27.7.1999, které ale nebyly žalovaným placeny, byl zjištěn fiktivní „přeplatek“ na těchto zálohových platbách ve výši 547,- Kč, což byl důvod k tomu, že žalobce omezil o tuto částku ve výši 547,- Kč svoji žalobu ve věci týchž účastníků vedené u Okresního soudu v Přerově vedenou pod sp.zn. 10 C 26/2001. Lze proto dle žalobce dojít k závěru, že opravdu došlo k porušení dobrých mravů, ovšem ne na jeho straně, ale na straně žalovaného. Takové porušení dobrých mravů ovšem dle žalobce obnovu procesu neopravňuje. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 a 4 o.s.ř.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238 odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 ve spojení s §238 odst. 2 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Protože ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na nichž napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na povolení obnovy řízení, spočívá na zjištění, že Okresní soud v Přerově rozhodl v právní věci o zaplacení 45.463,- Kč s přísl. rozsudkem ze dne 22.5.2001, čj. 10 C 26/2001-65, a tento rozsudek nabyl právní moci 13.6.2001. Odvolací soud s ohledem na to, že žalovaný podal návrh na povolení obnovy řízení v uvedené věci dne 21.4.2005, dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podle ust. §233 odst. 1 o.s.ř. podána opožděně.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelem uplatněné námitky, že soud prvního stupně porušil ust. §114a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a ust. §115 odst. 2 o.s.ř., a že nepoužil ust. §109 odst. 2 písm. a/ a §112 odst. 2 o.s.ř., směřují proti postupu soudu v řízení vedeném pod sp.zn. 10 C 26/2001, v němž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé (o zaplacení částky 45.463,- Kč), a proto nemohou vymezovat žádnou otázku zásadního právního významu, kterou by odvolací soud řešil v dovoláním napadeném rozhodnutí.
Pokud dovolatel dále podle obsahu dovolání napadá skutečnost, že mu v řízení o věci samé byl usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 28.12.2000, čj. Ro 225/2000-52, ustanoven opatrovník podle ust. §29 odst. 2 o.s.ř., nemůže ani tato námitka založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť nejde o právní otázku, kterou by odvolací soud řešil v dovoláním napadeném rozhodnutí.
Tato námitka souvisí s další námitkou dovolatele, a to, že rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 22.5.2001, čj. 10 C 26/2001-65 (rozhodnutí ve věci samé), nemohl nabýt právní moci dne 13.6.2001, neboť tento rozsudek převzal 6.5.2002, a pokud žalobu na obnovu řízení podal dne 20.4.2005, stalo se tak v objektivní tříleté promlčecí době.
Z uvedeného je patrné, že dovolatel přehlíží, že mu byl ustanoven opatrovník podle ust. §29 odst. 2 o.s.ř. v tehdy platném znění, jemuž bylo rozhodnutí Okresního soudu v Přerově ze dne 22.5.2001, čj. 10 C 26/2001-65, doručeno a které poté nabylo právní moci 13.6.2001 a za této situace je rozhodný okamžik doručení rozhodnutí opatrovníkovi. Dále je zřejmé, že tato námitka směřuje nejprve proti skutkovému zjištění odvolacího soudu (popř. soudu prvního stupně), kdy předmětné rozhodnutí ve věci samé bylo doručeno opatrovníkovi dovolatele, resp. kdy poté nabylo právní moci, a následně proti právnímu posouzení tohoto zjištění, tj. zda podmínka nezbytná pro povolení obnovy řízení (podání žaloby na obnovu řízení v tříleté lhůtě dle ust. §233 odst. 2 o.s.ř.), byla dodržena či nikoliv. Námitka směřující proti skutkovým zjištěním však nemůže založit přípustnost, dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Pokud dovolatel dále namítal, že se oba soudy dostatečně nevypořádaly s argumenty žalovaného, svědčícími pro obnovu řízení, pokud jde o porušení dobrých mravů, nelze otázku, zda určitý výkon práva je s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu v rozporu s dobrými mravy, pokládat za otázku zásadního právního významu, proto ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání žalovaného jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. tak, že dovolatel, který po procesní stránce zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalobci na odměně advokáta částku 1.125,- Kč (§2 odst. 1, §10 odst. 1 a 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a paušální částku hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. dubna 2006
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu