ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.881.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 881/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně městské části P. proti žalovaným 1) M. M. a 2) B. M., o zaplacení částky 3.272,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 273/97, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2001, č. j. 12 Co 293/2001-153, takto:
I. Řízení o dovolání druhé žalované se zastavuje.
II. V poměru mezi žalobkyní a druhou žalovanou nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. prosince 2000, č. j. 13 C 273/97-124, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 3.272,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení, zamítl žalobu na zaplacení tam specifikovaného poplatku z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. října 2001, č. j. 12 Co 293/2001-153, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Žalovaní (nezastoupeni advokátem) doručili (první žalovaný dne 21. prosince 2001 a druhá žalovaná dne 28. prosince 2001) soudu prvního stupně podání, která lze – s přihlédnutím k jejich obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) – považovat za dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu. V podání druhé žalované je obsažen nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a zdůrazněno, že tímto rozhodnutím „došlo k popření právní subjektivity její osoby“; druhá žalovaná požádala „o zrušení rozsudku sp. zn. 12 Co 293/2001-153“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) řešil nejprve otázku, zda o dovolání (druhé žalované) má rozhodnout podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle občanského soudního řádu, ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 11. prosince 2000. Odvolací soud sice o odvolání žalovaných proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 3. října 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.” (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná; v tomto případě musí být dovolání advokátem (zaměstnancem či členem s právnickým vzděláním) rovněž sepsáno (§241 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání věcně rozhodnout.
V dané věci podali žalovaní dovolání, aniž byli při tomto úkonu zastoupeni advokátem, a přitom nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by měli právnické vzdělání. Soud prvního stupně je proto usnesením ze dne 17. ledna 2002, č. j. 13 C 273/97-168, mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení „doplnili návrh na dovolání dokladem o právnickém vzdělání M. M. a B. M. nebo plnou mocí udělenou žalovanými advokátovi, který dovolání ze dne 20.12.2001 a 23.12.2001 sepsal; zvolí-li si žalovaní advokáta až poté, co sami podali dovolání, aby zvolený advokát již učiněné podání nahradil podáním vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Současně je poučil, že nedoplní-li podání ve stanovené lhůtě o potřebné náležitosti, dovolací soud řízení zastaví. V reakci na citované usnesení si první žalovaný zvolil pro účely dovolacího řízení advokáta, jemuž udělil plnou moc k zastupovaní v dovolacím řízení; prostřednictvím zvoleného advokáta podal rovněž řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Druhé žalované bylo citované usnesení doručeno dne 7. února 2002. Na zmíněné usnesení reagovala pouze dalšími vlastnoručně sepsanými podáními, avšak do současné doby zvláštní podmínku dovolacího řízení v podobě povinného advokátního zastoupení nesplnila.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. nebyl přes výzvu soudu prvního stupně u druhé žalované odstraněn, dovolací soud podle §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. řízení o dovolání druhé žalované zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení v poměru mezi žalobkyní a druhou žalovanou je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první o.s.ř. a skutečností, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči dovolatelce (která nese procesní zavinění na tom, že dovolací řízení muselo být zastaveno) právo. V poměru mezi žalobkyní a prvním žalovaným bude o nákladech dovolacího řízení rozhodnuto v rozhodnutí o dovolání prvního žalovaného.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. června 2006
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu