ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1022.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1022/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelky L. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24.11.2003, sp.zn. 57 Co 472/2003, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 81 C 117/2003 (žalobkyně Libuše Janšová proti žalovanému O. Z., o určení vlastnictví), takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 24.3.2003 u Okresního soudu v Ostravě podání, které označila jako „žalobu na určení vlastnictví“; v tomto podání uváděla svůj názor, „aby soud zjistil vlastníka pastevního družstva H., které si převedl do vlastnictví“ Ing. O. Z.
K výzvě o odstranění vad podání žalobkyně z 24.3.2003, učiněné usnesením Okresního soudu v Ostravě z 20.6.2003, čj. 81 C 117/2003-2, žalobkyně v podání z 1.7.2003 označila účastníky řízení, uvedla, že je v této právní věci žalobkyní a žalovaným je Ing. O. Z. Po skutkové stránce žalobkyně uváděla, že pastevní družstvo H., okres O., o jehož pozemky tu jde, není majetkem Pozemkového fondu, ale vlastníkem tu je Obec H. a tento obecní majetek se nestal oprávněně majetkem žalovaného Ing. Z. Z uvedených důvodů žalobkyně podala návrh soudu na určení vlastnictví pastevního družstva H.
Okresní soud v Ostravě pak vydal usnesení ze 6.8.2003, čj. 81C 117/2003-5, jímž odmítl podání žalobkyně z 24.3.2003. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění tohoto usnesení bylo uvedeno, že žalobkyně odstranila vady svého podání jen částečně, ale neuvedla skutečnosti, ze kterých dovozuje právní zájem na svém požadovaném určení, neuvedla důkazy k prokázání svých tvrzení a zejména neuvedla, jak žádá, aby soud ve věci rozhodl, a také podání žalobkyně neobsahovala přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný žalobní návrh ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 občanského soudního řádu, tedy že určitá konkrétní fyzická osoba či právnická osoba je vlastníkem přesně označeného pastevního družstva v H. Proto soud prvního stupně postupoval podle ustanovení §42 odst. 2 občanského soudního řádu a podání žalobkyně odmítl pro neodstranění vad podání i přes výzvu a poučení dané soudem; o nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení §146 odst. 3 občanského soudního řádu.
O odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze 6.8.2003, čj. 81 C 117/2003-5, rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením z 28.11.2003, sp.zn. 57 Co 472/2003. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že vady podání žalobkyně (které došlo soudu 24.4.2003) neumožňují pokračovat v řízení. Soud prvního stupně řádně žalobkyni poučil, jak je třeba vady podání odstranit. Protože však žalobkyně své podání neopravila, nedoplnila je potřebným způsobem a neučinila tak ani v odvolání, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako správné podle ustanovení §219 občanského soudního řádu; odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení §214 odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni L. J. dne 19.12.2003. Dne 12.2.2004 žalobkyně zaslala Nejvyššímu soudu své podání /doručené 16.2.2004/, které označila jako „žaloba“, vyjadřující nesouhlas se „zamítavým stanoviskem Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, stran její žaloby, týkající se pastvin v H.“, jejichž vlastníkem byla Obec H. a podle pozemkové knihy Pastevní družstvo Hrabová; nepokládala proto žalobkyně za správné „převedení pastvin bez souhlasu původních majitelů /eventuálně obce/ na žalovaného, a to bez jakéhokoli finančního vyrovnání“.
Dne 2.2.2005 vydal Okresní soud v Ostravě usnesení /čj. 81 C 117/2003-22, jímž zamítl návrh žalobkyně L. J. na ustanovení jí zástupce k ochraně jejích zájmů.
Následovalo vydání usnesení z 31.3.2005, čj. 81 C 117/2003-25, jímž Okresní soud v Ostravě vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu z 28.11.2003 (sp.zn. 57 Co 472/2003 Krajského soudu v Ostravě) zvolila advokáta, předložila soudu podepsanou plnou moc pro něho a advokátem sepsané dovolání. Usnesení obsahovalo i poučení, že bez splnění výzvy soudu (ve stanovené lhůtě 10 dnů) dojde k zastavení řízení o dovolání.
Podáním z 11.4.2005 žalobkyně žádala o vysvětlení „z jakých důvodů nemá nárok na občanskoprávní řízení“, neboť jeho provedením by se „zamezilo protahování“ soudů a dalším komplikacím“.
Podání žalobkyně L. J. z 12.2.2004 (a doplněním z 24.9.2004), ze 6.12.2004, z 10.3.2005 a z 11.4.2005), vyjadřující námitky žalobkyně proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu z 24.12.2003 (sp.zn. 57 Co 472/2003 Krajského soudu v Ostravě), jež bylo předloženo dne 29.4.2005 dovolacímu soudu k vyřízení jako dovolání, bylo třeba posoudit vzhledem k ustanovení §241 odst.1 občanského soudního řádu, podle něhož musí každý, kdo se dovolává proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, tedy každý dovolatel – fyzická osoba, která nemá právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (nebo notářem), jímž musí být dovolání sepsáno (§241 odst. 4 občanského soudního řádu). Není-li splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele, uvedená v ustanovení §241 občanského soudního řádu, postupuje se obdobně jako podle §104 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož nepodaří-li se odstranit chybějící zákonem stanovené podmínky řízení, soud řízení zastaví (viz §104 odst. 2, věta třetí, občanského soudního řádu).
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ustanovení §241 odst. 1 občanského soudního řádu o tom, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání, je ustanovením donucující povahy, jež nepřipouští vyjímky. Nedostatek takového zastoupení je nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení. Jestliže dovolatel přes výzvu a poučení soudu uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě neodstraní, bude řízení usnesením dovolacího soudu zastaveno ve smyslu ustanovení §243c občanského soudního řádu a ustanovení §104 odst. 4 občanského soudního řádu.
V daném případě vycházel dovolací soud při posuzování dovolání dovolatelky (tedy jejího podání z 12.2.2004, jímž se obrátila na Nejvyšší soud, jako na soud dovolací) podle ustanovení §243c a §104 odst. 1 občanského soudního řádu pro nesplnění bezvyjímečné podmínky řízení stanovené občanským soudním řádem v §241 odst. 1, 4.
Žádný z účastníků v řízení o dovolání nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomu usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 7. prosince 2006
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu