ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1140.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1140/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce J. R., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného B., spol. s r.o., zastoupenému advokátkou, o převod vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 1532/93, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.1.2006, č.j. 15 Co 348/2004-324, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8.10.2001, č.j. 7 C 1532/93-218, zamítl návrh, aby do vlastnictví žalobce byly převedeny nemovitosti, blíže specifikované v rozsudku soudu prvního stupně. Vyslovil závěr, že žalobce se nemůže v dané věci domáhat plnění podle §22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., nýbrž je povinen převzít plnění, které mu poskytne žalovaný podle §18a) odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. Uzavřel, že způsob plnění je tedy dán na vůli žalovaného.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 24.1.2006, č.j. 15 Co 348/2004-324, zastavil odvolací řízení. Věc posoudil ve smyslu ustanovení §207 odst. 2 o.s.ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 20.3.2006 dovolání. Dovolatel nesouhlasil se zpětvzetím žaloby, které bylo realizováno právním zástupcem Mgr. P. D. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 999/2004 s tím, že dovolací soud v uvedeném rozhodnutí v řízení u soudů obou stupňů zjistil vady. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Přípustnost dovolání není dána podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání též nezakládají, protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení podle ustanovení §207 odst. 2 o.s.ř., v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Pro úplnost je nutné dodat, že odkaz dovolatele na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 13.7.2004, sp. zn. 28 Cdo 999/2004, je v dané věci nepřípadný.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř. a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu