ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1372.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1372/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání dovolatelky I. S., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 16.3.2006, sp.zn. 13 Co 283/2004, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 9 C 225/203 (žalobců A. I. S., zastoupené advokátem, B. M. H., a C. H. H., proti žalovaným: 1. M. J., J., zastoupenému advokátkou, 2. J. S., zastoupené advokátem, 3. V. F., 4. M. K., 5. J. M., 6. J. F., 7. A. K., a 8. J. Z., zastoupeným advokátem, o obnovu řízení), takto:
I. Dovolání dovolatelky I. S. se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze 17.5.2004, čj. 9 C 225/2003-58, zamítl žalobu žalobců na obnovu řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 8 C 568/93. Žalobcům bylo uloženo nahradit žalovaným A. K., J. Z., J. F., J. M., M. K. a V. F., společně a nerozdílně, náklady řízení částkou 5.550 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.
V odůvodnění usnesení soudu prvního stupně bylo poukazováno na to, že žalobci považovali v tomto řízení za důkazy, které oni nemohli bez své viny použít v původním řízení, přípis Ministerstva zemědělství z 28.9.1948, čj. 98249/48-IX/B-22 (kterým byla řešena otázka revize první pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947 Sb.) a dále „Přehled pozemkového majetku podrobeného revizi podle zákona č. 142/1947 Sb. ohledně zbytkového statku K. l. v P.“, zejména pokud se tento přehled týkal pozemku parc. č. 47/2-rybníku). Soud prvního stupně však s poukazem na obsah spisu Okresního soudu v Jihlavě sp.zn. 8 C 568/93, dovozoval, že žalobci uváděný přípis Ministerstva zemědělství z 28.9.1948 byl již založen ve spise o předchozím řízení (a to na čl. 133 spisu Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 8 C 568/93). Pokud šlo o žalobci uváděný „přehled pozemkového majetku, podrobeného revizi podle zákona č. 142/1947 Sb., ohledně zbytkového statku K. l. v P.“, soud prvního stupně poukazoval na to, že v předchozím řízení (vedeném pod sp.zn. 8 C 568/93 Okresního soudu v Jihlavě) byla soudu známa před rozhodnutím ve věci skutečnost, že rybník (pozemek parc. č. 47/2) v katastrálním území P. nebyl zahrnut do výčtu pozemků zbytkového statku K. l. (když soupis vypracovaný někdejším vlastníkem A. F. byl založen ve zmíněném spise o předchozím soudním řízení na čl. 121-123).
Neshledal proto soud prvního stupně splněny v daném případě zákonné předpoklady pro vyhovění návrhu na obnovu řízení podle ustanovení §228 občanského soudního řádu.
O odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze 17.5.2004, čj. 9 C 225/2003-58, rozhodl Krajský soud v Brně usnesením z 8.12.2005, sp.zn. 13 Co 283/2004. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným Statutárním městem J. nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobcům bylo dále uloženo zaplatit žalované J. S. na náhradu nákladů odvolacího řízení 7.460 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobcům bylo dále uloženo nahradit žalovaným V. F., M. K., J. F., A. K., J. Z. a J. M. na náhradu nákladů řízení odvolacího 5.374 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu se tento soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dopis Ministerstva zemědělství z 28.9.1948 je listinou, která byla k důkazu předložena v původním soudním řízení a soud ji měl v době svého rozhodování k dispozici. Odvolací soud sdílel i závěr soudu prvního stupně, že obsah „Přehledu pozemkového majetku, podrobeného revizi podle zákona č. 142/1947 Sb., zbytkového statku K. l. v P.“ byl znám soudu již v původním řízení, a to zejména v tom smyslu, že nemovitost, která je tu předmětem sporu, nebyla součástí tohoto majetku podrobeného revizi podle zákona č. 142/1947 Sb.
Proto i odvolací soud dospěl k závěru, že pokud žalobci v řízení o obnovu řízení předložili důkazy, které nebyly novými důkazy a neprokazovala se tedy jimi skutečnost, která by nebyla soudu známa v původním řízení, pak tu nebyly naplněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné podle ustanovení §219 občanského soudního řádu a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni I. S. dne 18.1.2006 a dovolání ze strany žalobkyně bylo dne 17.3.2006 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Jihlavě, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ i ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu. Z obsahu dovolání vyplývalo, že dovolatelka má za to, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V dovolání dovolatelky bylo poukazováno na to, že pravomocná soudní rozhodnutí, vydaná v předchozím soudním řízení (vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 8 C 568/93), byla odůvodněna jen „neprokázáním svolení pozemkového úřadu s převodem vlastnického práva ve smyslu ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 215/1919 Sb.“. Po pravomocném skončení řízení se však objevily nové důkazy, „které dříve neměl žádný ze žalobců ve své dispozici“. Podle názoru dovolatelky tyto důkazy dokládají, že rodiče žalobců (A. H. a M. H.) nezískali soud k uzavřené smlouvě z 19.6.1946 ohledně rybníku na pozemku parc. č. 47/2 v P., okres J., jen v důsledku „upadnutí do nevole státních úřadů pro své politické názory“, třebaže podle uvedené smlouvy řádně zaplatili trhovou cenu. Dovolatelka dále uváděla, že „k nápravě uvedeného politováníhodného stavu nedošlo ani v rámci restituce“; podle názoru dovolatelky nebylo tu správné „posuzovat nárok oprávněných osob pouze podle toho, zda jim bylo tehdejšími orgány, kterými však zároveň byly tyto osoby perzekvovány, uděleno potřebné svolení a razítko k převodu nemovitostí“. Jestliže se tu objevily nyní nové důkazy, které mohou změnit pohled soudů na celou věc, je nezbytné, s přihlédnutím k povaze sporu, nařídit obnovu řízení, aby tak bylo umožněno žalobcům předložit soudu v dalším řízení veškeré důkazy k spravedlivému posouzení této právní věci.
Přípustnost dovolání dovolatelky I. S. proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu bylo třeba posoudit podle ustanovení §238 písm. a/ občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení §238 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu je třeba ve vztahu k ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (na které rovněž poukazovala dovolatelka) chápat jako ustanovení zvláštní, jemuž je třeba dát přednost před obecnějším ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu.
Z obsahu dovolání dovolatelky vyplývalo, že své dovolání odůvodňovala tím, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci (viz §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu) může spočívat buď v tom, že soud posoudí věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).
V daném případě posoudily soudy obou stupňů žalobu žalobců na obnovu řízení podle odpovídajícího ustanovení §228 odst. 1 občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §228 odst. 1 občanského soudního řádu může účastník řízení napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a/ jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použit v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanoveních §205a a §211a občanského soudního řádu též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci,
b/ lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanoveních §205a a §211a občanského soudního řádu též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že obnova řízení je prostředkem ke zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci, který nemohl být v původním řízení náležitě zjištěn. Skutečnosti (ve smyslu ustanovení §2ě8 odst. 1 občanského soudního řádu) musí být nové, tj. takové, které nebyly tvrzeny, ani nevyšly v řízení najevo; musely tu však být již v době vydání rozhodnutí; soud přihlíží i k tomu, proč účastník nesplnil případně povinnost tvrzení v původním řízení. Důkazy (ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 občanského soudního řádu) musí být existující důkazy, které účastník řízení bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanoveních §205a a §211a též před odvolacím soudem, popřípadě důkazy, kterých účastník v předchozím řízení použil, ale které z nějakých příčin nemohly být provedeny.
O žádnou z takových situací v daném případě nešlo a v řízení před soudy obou stupňů bylo shodně uvedeno v řízení o obnově řízení to, co bylo skutečně v předchozím řízení uváděno o důkazech, které žalobci zdůrazňovali ve své žalobě na obnovu řízení. Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení výslovně konstatoval, jak, kdy a v kterém stadiu řízení (ve věci sp.zn. 8 C 568/93 Okresního soudu v Jihlavě) byly tyto důkazy v tomto řízení ze strany žalobců uváděny, uplatněny a ve spisu založeny.
Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět ohledně přípustného dovolání dovolatelky přesvědčivě k závěru, že by tu dovolání dovolatelky bylo možné hodnotit zároveň i jako dovolání důvodné v důsledku tvrzené nesprávné aplikace i výkladu ustanovení §228 odst. 1 občanského soudního řádu ze strany odvolacího soudu, a to i z hlediska v judikatuře uváděného výkladu tohoto ustanovení.
Např. už v rozhodnutí uveřejněném pod č. 19/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor: Nemožností použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu však o případy neprovedení navrženého dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníkem řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k dokazování nebylo přikročeno.
Neshledal proto dovolací soud dovolání dovolatelky důvodným v tom smyslu, že by směřovalo proti nesprávnému rozhodnutí odvolacího soudu, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu.
Nedůvodné dovolání dovolatelky proto dovolací soud zamítl podle téhož ustanovení občanského soudního řádu, a to svým usnesením (§243b odst. 6 občanského soudního řádu).
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. července 2006
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu