ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1477.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1477/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce R. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu T., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 79.892,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 6 C 1117/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2005, č.j. 16 Co 382/2005-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2005, č.j. 16 Co 382/2005-85, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 5.5.2005, č.j. 6 C 1117/2003-73, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 79.892,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu §153a odst. 5 o.s.ř. a tyto podmínky podrobně v odůvodnění svého rozhodnutí zdůvodnil (srov. strana třetí, odstavec druhý rozsudku odvolacího soudu).
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdil nesprávné právní posouzení věci, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle §153a o.s.ř., jelikož nárok, kterého se žalobce domáhá, zjevně neexistuje. Namítal, že otázka úhrady nákladů za provedené zhodnocení pronajaté nemovitosti pro případ ukončení nájmu je vyřešena v článku V/11 smlouvy o nájmu ze dne 24.4.1998 tak, že po uplynutí doby nájmu 5 let není povinností pronajímatele technické zhodnocení zaplatit. Podle dovolatele nájem byl mezi účastníky zřízen ode dne 1.5.1998 a na základě výpovědi žalobce ukončen dne 30.6.2003. Dále poukazoval na skutečnost, že dodatek č. 2 předmětné nájemní smlouvy určuje, že technické zhodnocení, jehož úhrady se žalobce domáhá, je vlastnictvím žalovaného s právem žalobce toto technické zhodnocení podle příslušných ustanovení zákona o dani z příjmu odepisovat. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání, neboť nebyla splněna podmínka ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.
Tento výkladový závěr je v judikatuře Nejvyššího soudu zcela konstantní; z mnoha rozhodnutí lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k námitkám skutkové povahy, které obsahově i fakticky dovolatel v dovolání uplatnil.
Než ani pokud jde o právní posouzení, nemohl dovolací soud přisvědčit dovolacím argumentům dovolatele. Odvolací soud přiléhavým způsobem odůvodnil, proč byly splněny podmínky §153a odst. 3 o.s.ř. a proč soud prvního stupně správně rozhodl rozsudkem pro uznání.
Na základě výše uvedeného dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobce k podanému dovolání nebylo možno zohlednit jako úkony právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu