ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1633.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1633/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelky Ing. A. M., zastoupené advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze z 13.1.2005, sp. zn. 27 Co 255/2004, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu pro Prahu – východ pod sp. zn. 5 C 88/2001 (žalobců: 1. A. Š., 2. Ing. I. N., 3. H. Š., 4. V. Š., 5. A. L., 6. PhDr. P. Š., zastoupených advokátkou, 7. I. H., a 8. B. B., zastoupených advokátem, proti žalovaným S. e. z., státnímu podniku /v likvidaci/ zastoupeným advokátem, o vydání nemovitostí, za účasti vedlejší účastnice řízení Ing. A. M., zastoupené advokátkou, takto:
I. Zrušuje se usnesení Krajského soudu v Praze z 13.1.2005, sp. zn. 27 Co 255/2004, ve výroku, jímž se „rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a řízení se ve věci návrhu dle §91a občanského soudního řádu zastavuje“.
II. V tomto rozsahu se věc vrací k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze, a to o odvolání odvolatelky Ing. A. M. proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ z 18.12.2003, čj. 5 C 88/2001-129.
Odůvodnění:
O žalobě, podané u soudu v této právní věci dne 30.3.1992, bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Okresního soudu Praha – východ z 20.10.1997, čj. 5 C 107/92-103. Nebylo vyhověno žalobnímu návrhu, aby žalovanému státnímu podniku S. e. z. v P. 1 bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání hydroelektrárny čp. 803 v B. n. L. – S. B. s pozemky parc. č. 2598 (o výměře 747m2) a parc. č. 2702 (o výměře 828 m2) , zapsaných na listu vlastnictví č. 873 pro katastrální území S. B. u Katastrálního úřadu P. – v. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovaným S. e. z. na náhradu nákladů řízení 2.760 Kč do 10 dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze 16.9.1999, sp. zn. 27 Co 676/98. Rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně na náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému státnímu podniku 575 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí řízení Ing. A. M. nemá nikdo z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Byl zamítnut návrh na připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
K dovolání žalobců Nejvyšší soud rozsudkem z 27.3.2001, 28 Cdo 408/2000, zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze 16.9.1999, sp. zn. 27 Co 676/98, a rozsudek Okresního soudu Praha – východ z 20.10.1997, čj. 5 C 107/92-103, a věc byla vrácena Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení. Dovolací soud ukládal pro další řízení nutnost objasnění otázky poskytnutí či neposkytnutí náhrady za znárodnění žalobci uváděných nemovitostí se zřetelem na aplikaci a výklad ustanovení §2 odst. 3, věta druhá, a §2 odst. 1 písm. a) zákona č. 87/1991 Sb., vyjádřený již v nálezu Ústavního soudu ČR z 22.10.1997, II. ÚS 192/76 (uveřejněném pod č. 129 ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR ).
V dalším průběhu řízení po zrušovacím rozsudku dovolacího soudu byl vynesen rozsudek Okresního soudu Praha – východ z 18.12.2003, čj. 5 C 88/2001-129. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby žalobců A. Š., PhDr. P. Š., Ing. I. N., H. Š., V. Š., A. L., I. H. a B. B. o vydání vodní elektrárny v B. n. L. – S. B. 2, a to stavby čp. 803 (průmyslového objektu), pozemku parc. č. 1598 (zastavěné plochy a nádvoří ve výměře 747 m2) a pozemku parc. č. 2702 (ostatní plochy o výměře 383 m2) v katastrálním území S. B., zapsaných na listu vlastnictví č. 873 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P. – v. Dalším výrokem rozsudku soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalující Ing. A. M. (uplatněná v průběhu tohoto řízení podle ustanovení §91a občanského soudního řádu), aby bylo uloženo A. Š., PhDr. P. Š., Ing. I. N., H. Š., V. Š., A. L., I. H., B. B. a S. e. z., a státnímu podniku (v likvidaci) vydat Ing. A. M.: 1) ideální podíl 1/12 stavby vodní elektrárny čp. 803 v katastrálním území S. B. a 2) ideální podíly 1/12 pozemků parc. č. 1598 (zastavěné plochy a nádvoří o výměře 747 m2) a parc. č. 2702 (ostatní plochy o výměře 383 m2) v katastrálním území S. B. Žalobcům a vedlejší účastnici řízení Ing. A. M. bylo uloženo zaplatit žalovaným S. e. z., s. p., na náhradu nákladů řízení 59.685 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalobců a (jejichž nároky byly ve věci uplatněny již žalobou podanou 30.3.1992) i žalující (žalobou podanou podle §91a občanského soudního řádu) proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ z 18.12.2003, čj. 5 C 88/2001-129, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu z 13.1.2005, sp. zn. 27 Co 255/2004. Tímto usnesením odvolacího soudu byl rozsudek uvedeného soudu prvního stupně zrušen ve výroku označeném II. (týkajícím se žalobního návrhu Ing. A. M. a „řízení ve věci nároku dle §91a občanského soudního řádu bylo zastaveno“. Ve výroku /označeném I./ týkajícím se žalobního návrhu žalobců A. Š., PhDr. P. Š., Ing. I. N. , H. Š., V. Š., A. L., I. H. a B. B., jakož i ve výroku /označeném III./, týkajícím se náhrady nákladů řízení uvedených žalobců i vedlejší účastnice řízení Ing. A. M. ve vztahu k žalovaným S. e. z., s. p., byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalující Ing. A. M. nebylo shledáno důvodným, zatím co dovolání žalobců A. Š., PhDr. P. Š., Ing. I. N., H. Š., V. Š., A. L., I. H. a B. B. bylo shledáno důvodným.
Pokud šlo o žalobní návrh Ing. A. M., byl odvolací soud toho názoru, že se tento žalobní návrh týká právní věci, o níž už bylo soudem pravomocně rozhodnuto. Odvolací soud poukazoval na to, že žalující Ing. A. M. podala již 31.3.1992 u Okresního soudu Praha 2 – východ žalobu proti právnímu předchůdci S. e. z., s. p., a to o uložení povinnosti, aby s ní byla uzavřena dohoda o vydání 3/16 vodní elektrárny čp. 803 ve S. B. a pozemků parc. č. 1598 a parc. č. 2702 v katastrálním území S. B. (s odůvodněním, že je dědičkou po svém otci A. Š., zemřelém 12.3.1958, jemuž byl majetek (včetně uvedených nemovitostí) znárodněn podle ustanovení §4 odst. 1 dekretu č. 100/1945 Sb. a to v rozhodném období (25.2.1948 až 1.1.1990). Tato uváděná žaloba byla vedena u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 117/92 a bylo jí sice rozsudkem Okresního soudu Praha – východ z 31.5.1993 vyhověno, ale rozsudkem Krajského soudu v Praze ze 7.3.1995, sp. zn. 14 Co 37/95, byl rozsudek soud prvního stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta; dovolání bylo zamítnuto dovolacím soudem rozsudkem z 5.9.1996 (3 Cdon 606/96 Nejvyššího soudu). Odvolací soud proto ve svém usnesení z 13.1.2005 (sp. zn. 27 Co 255/2004 Krajského soudu v Praze) dospěl k tomu závěru, že svou další žalobou z 25.6.2002 se žalující Ing. A. M. ze stejného právního důvodu znovu domáhá vydání spoluvlastnického podílu v rozsahu 1/12 ohledně týchž nemovitostí. S poukazem na ustanovení §159a odst. 5 občanského soudního řádu tedy odvolací soud změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně, týkající se žalobního návrhu žalující Ing. A. M., a řízení o tomto žalobním návrhu zastavil, protože je tu dána překážka právní věci již dříve pravomocně rozhodnuté, která brání tomu, aby věc, o níž bylo již rozhodnuto, byla projednávána znovu, a to i když šlo o projednání nároku nyní podle ustanovení §91a občanského soudního řádu. Po zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně bylo proto řízení o žalobním návrhu žalující Ing. A. M. odvolacím soudem zastaveno podle ustanovení §221 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu.
Pokud šlo o nárok žalobců A. Š., PhDr. P. Š., Ing. I. N., H. Š., V. Š., A. L., I. H. a B. B. dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nevycházel ve svém rozsudku z právního závěru předchozího zrušovacího rozsudku dovolacího soudu z 27.3.2001 (28 Cdo 408/2000 Nejvyššího soudu). Soud prvního stupně se spokojil jen se závěrem, že k přechodu nemovitostí tu došlo mimo rozhodné období (25.2.1948 – 1.1.1990) a nezabýval se již dalším posouzením podmínek stanovených zákonem č. 87/1991 Sb., zejména zda uvedení žalobci jsou oprávněnými osobami podle tohoto zákona a v jakém podílu. Odvolací soud proto výrok rozsudku soudu prvního stupně, týkající se žalobního návrhu uvedených, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§221 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 občanského soudního řádu).
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ z 11.5.2005, čj. 5 C 88/2001-307, bylo pak rozhodnuto, že žalovaný státní podnik S. e. z. je povinen vydat (do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobci A. Š. ze 2/12), PhDr. P. Š. (z jedné dvanáctiny), Ing. I. N. (z 1/12), H. Š. (z 1/12), A. L. (ze 2/12), I. H. (ze 2/12) a B. B. (ze 2/12) vodní elektrárnu čp. 803 (průmyslový objekt) v B. n. L. – S. B. 2; dále bylo rozhodnuto, že uvedený žalovaný je povinen v téže lhůtě vydat rovněž uvedeným žalobcům (v týchž podílech) pozemek parc. č. 1598 (zastavěnou plochu a nádvoří ve výměře 747 m2) a pozemek parc. č. 2702 (ostatní plochu o výměře 383 m2) v katastrálním území S. B., zapsané na listu vlastnictví č. 873 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P. Žalovaným S. e. z. bylo uloženo zaplatit na náhradu nákladů řízení 42.095 Kč žalobcům A. Š., PhDr. P. Š., Ing. I. N., H. Š., V. Š. a A. L. a 24.985 Kč žalobcům I. H. a B. B., vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve vztahu shora uvedených žalobců a vedlejší účastnice řízení Ing. A. M. bylo rozhodnuto, že žádný z těchto účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobců A. Š., PhDr. P. Š., Ing. I. N., H. Š., V. Š., A. L. a i vedlejší účastnice Ing. A. M. Krajský soud v Praze usnesením z 1.3.2006, sp. zn. 27 Co 78/2006, rozhodl, že odvolací řízení o těchto odvoláních se přerušuje do pravomocného skončení řízení o dovolání dovolatelky Ing. A. M., podaném proti výroku usnesení Krajského soudu v Praze z 13.1.2005, sp. zn. 27 Co 255/2004.
Toto usnesení Krajského soudu v Praze z 13.1.2005, sp. zn. 27 Co 255/2004, bylo doručeno advokátce, která v tomto občanském soudním řízení zastupovala vedlejší účastnici i žalující (podle §91a občanského soudního řádu) Ing. A. M., dne 9.3.2005 a dovolání ze strany dovolatelky Ing. A. M. bylo podáno u Okresního soud Praha – východ dne 28.4.2005 (s doplněním z 9.6.2006). tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelka Ing. A. M. ve svém dovolání navrhovala, aby dovolací soud zrušil výrok Krajského soudu v Praze z 13.1.2005, sp. zn. 27 Co 255/2004, kterým zrušil rozsudek Okresního soudu Praha - východ z 18.12.2003, čj. 5 C 88/2001-129, ve výroku označeném II. a zastavil řízení ve věci nároku žalobkyně, uplatněného podle §91a občanského soudního řádu, a aby věc v tomto rozsahu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka ve svém dovolání navrhovala, aby dovolací soud zrušil i rozsudek Okresního soudu Praha – východ z 11.5.2005, čj. 5 C 88/2001-129, aby věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatelka poukazovala co do přípustnosti svého dovolání na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovala, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzením věci.
Dovolatelka ve svém dovolání především vysvětlovala své postavení v tomto občanském soudním řízení, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu – východ pod sp. zn. 5 C 88/2001 (dříve pod sp. zn. 5 C 107/92). V tomto řízení se osm žalobců domáhá vůči S. e. z., s. p., vydání věci (nemovitostí – vodní elektrárny s pozemky ve S. B.) ve vymezených spoluvlastnických dílech. Dovolatelka Ing. A. M. je však přesvědčena, že jí svědčí nárok na vydání podílu těchže nemovitostí (jedné dvanáctiny) a proto v tomtéž soudním řízení uplatnila (ve smyslu ustanovení §91a občanského soudního řádu) žalobu proti všem účastníkům uvedeného řízení (vedeného nyní pod sp. zn. 5 C 88/2001 Okresního soudu Praha – východ), kterou se domáhá, aby jí 1/12 uvedených nemovitostí ve S. B. byla vydána. V průběhu tohoto řízení však odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu názoru, že o tomto jejím nároku ohledně jedné dvanáctiny uvedených nemovitostí ve S. B. bylo již pravomocně rozhodnuto rozhodnutím vydaným právní věci, jež byla vedena u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 117/92. Tento názor odvolacího soudu spočívá na domnělé identitě obou uváděných soudních řízení, třebaže tu nebyla dána, podle názoru dovolatelky, totožnost účastníků řízení, ani totožnost předmětu rozhodování.
Dovolatelka poukazovala i na to, že v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 117/92 Okresního soud Praha – východ žalobkyně Ing. A. M. požadovala žalobu, uplatněnou proti právnímu předchůdci S. e. z., vydání tří ideálních šestnáctin vodní elektrárny ve S. B. (se všemi součástmi a příslušenstvím) a také tří ideálních šestnáctin pozemků parc. č. 1598 a parc. č. 2702 v katastrálním území S. B., patřící rovněž k uvedené elektrárně. Šlo o podíl 3/16, sestávající se z 1/16 podílu po jejím otci A. Š. a z 2/16 po jejím strýci V. Š., protože tento podíl 2/16 v té době ostatními oprávněnými osobami nebyl uplatněn. Kromě toho se v této právní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 107/92 žalobkyně Ing. A. M. domáhala ještě i vydání jedné ideální poloviny pozemku parc. č. 1591 ve S. B., který byl před převzetím státem ve vlastnictví otce dovolatelky Ing. M. – A. Š. (a nebyl ve vlastnictví veřejné společnosti Š. a S., labská elektrárna ve S. B., jež tuto vodní elektrárnu vlastnila). Na základě těchto uvedených údajů dovolatelka dovozovala, že právní věc sp. zn. 6 C 117/92 Okresního soudu Praha – východ a právní věc sp. zn. 5 C 88/2001 téhož soudu se netýkaly téhož předmětu řízení a týchž účastníků řízení. Nešlo tu ani v těchto právních věcech o takový skutkový stav a právní stav, jež by byly totožné.
Dovolatelka byla i toho názoru, že v obou uvedených právních věcech došlo i k rozdílnému právnímu posouzení závažné otázky, zda a kdy v tomto případě došlo k nabytí vlastnictví znárodněného majetku veřejné společnosti „Š. a S., labská elektrárna ve S. B.„ v rozhodném období (25.2.1948 – 1.1.1990) podle zákona č 87/1991, o mimosoudních rehabilitacích, anebo před tímto rozhodným obdobím. Přitom měla dovolatelka za to, že již v rozsudku Nejvyššího soudu z 27.3.2001, 28 Cdo 408/2000, vydaném o dovolání, které bylo uplatněno v této právní věci, byl zaujat právní závěr, že tu majetek, o nějž jde v tomto řízení, přešel na stát v rozhodném období (25.2. 1948 – 1.1.1990).
Dovolatelka posléze vyslovovala své přesvědčení, že „zastavení řízení o jejím žalobním návrhu znamená porušení jejího ústavního práva na spravedlivý proces a na rovné postavení před soudem, když jí tu náleží restituční nárok na příslušný podíl a jiným způsobem se nemůže účinně domáhat svého práva“.
K dovolání dovolatelky Ing. A. M. zaslali k soudnímu spisu (sp. zn. 5 C 88/2001 Okresního soudu Praha – východ) své vyjádření státní podnik (v likvidaci) S. e. z. a také účastníci řízení A. Š., PhDr. P. Š., Ing. I. N., H. Š., V. Š. a A. L..
Středočeské energetické závody, s.p., navrhovaly, aby dovolací soud dovolání dovolatelky Ing. A. M. zamítl. Ve vyjádření bylo zdůrazněno, že u věcí vedených u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 117/92 a sp. zn. 5 C 88/2001 (dříve 5 C 107/92) jde o věci totožné, takže pravomocná rozhodnutí ve věcech sp. zn. 6 C 117/92 brání projednání nynější žaloby Ing. A. M., uplatněné podle ustanovení §91a občanského soudního řádu, neboť by tak byla znovu projednávána věc již rozsouzená.
Ve vyjádření uvedených dalších účastníků řízení k dovolání dovolatelky Ing. A. M. bylo navrženo, aby dovolací soud toto dovolání odmítl. Tito vyjadřující se měli za to, že aplikace ustnovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání na tento případ není na místě, neboť „ani odvolací soud nemohl zjistit neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který byl důvodem pro zastavení řízení“.
Přípustnost dovolání dovolatelky v daném případě bylo nutno posoudit podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.
Podle ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu soud zastaví řízení, jde- li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.
Podle ustanovení §159a odst. 5 občanského soudního řádu jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Podle ustanovení §91a občanského soudního řádu kdo si činí nárok zcela nebo části na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení těchto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.
Totožnost věci je dána nejen totožností účastníků řízení (bez ohledu na jejich procesní postavení v řízení), ale i totožností předmětu řízení (tj. žalobním návrhem ve spojení se skutkovým zdůvodněním /srov. k tomu již Sborník IV Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1986, str. 752/).
Překážka věci pravomocně rozsouzené (nyní §159a občanského soudního řádu) není dána v tom případě, jde-li sice v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky řízení, avšak opírá-li se nově uplatněný nárok i o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 39/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání dovolatelky Ing. A. M. směřuje v daném případě proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně žalobního návrhu uvedené dovolatelky, podaného podle ustanovení §91a občanského soudního řádu, a bylo zastaveno řízení o tomto žalobním návrhu. Toto své rozhodnutí o zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně a o zastavení řízení o části předmětu řízení, jíž se žalobní návrh podle ustanovení §91a občanského soudního řádu týkal, odůvodnil odvolací soud tím, že „došel k závěru, že řízení o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb., vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 117/92 mělo stejné účastníky i stejný předmět sporu“.
Tento právní závěr odvolacího soudu, odůvodňující jeho výrok o zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně (ohledně žalobního návrhu žalující Ing. A. M.) a o zastavení řízení o tomto návrhu, dovolací soud, s poukazem na již citovaná ustanovení občanského soudního řádu i na rovněž citované závěry z uveřejněné judikatury soudu, nesdílí.
Ze srovnání okruhu účastníků řízení v právní věci, jež byla vedena u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 117/92, a okruhu účastníků řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 5 C 88/2001 (dříve označené spisovou značkou 5 C 107/92), nepochybně vyplývá, že tu nejde o totožnost účastníků řízení, jmenovitě pokud jde o projednávání žaloby žalující Ing. A. M., uplatněné podle ustanovení §91a občanského soudního řádu v průběhu řízení mezi jinými osobami, probíhajícího pod sp. zn. 5 C 88/2001(dříve 5 C 107/92) Okresního soudu Praha – východ.
I ze srovnání předmětu řízení v právní věci sp. zn. 6 C 117/92 Okresního soudu Praha – východ a v právní věci sp. zn. 5 C 88/2001 téhož soudu, nelze přesvědčivě dovodit, že by tu šlo o totožnost předmětu řízení projednávaných v obou uvedených právních věcech. Žalující Ing. M. uplatněný právní nárok v právní věci sp. zn. 5 C 88/2001, vychází z rozdílného rozsahu žalobního nároku a je dovozován i z právního vztahu žalující vůči dalším osobám z jiného důvodu, než byl touto žalující uplatněn žalobní návrh v právní věci sp. zn. 6 C 117/92 Okresního soudu Praha – východ, přičemž žalující ve své žalobě podle ustanovení §91a občanského soudního řádu (ve věci sp. zn. 5 C 88/2001 Okresního soudu Praha – východ) tvrdila i další skutečnosti, na které nebylo poukazováno v době původního řízení vedeného pod sp. zn. 6 C 117/92 téhož soudu.
Za těchto okolností nezbylo než přisvědčit názoru dovolatelky, že tu nebyly u usnesení Krajského soudu v Praze z 13.1.2005, sp. zn. 27 Co 255/2004, proti němuž směřovalo dovolání dovolatelky, dány zákonné předpoklady pro zastavení řízení o žalobě žalující Ing. A. M., uplatněné ve smyslu ustanovení §91a občanského soudního řádu v průběhu řízení u Okresního soudu Praha – východ, vedeného pod sp. zn. 5 C 88/2001, proti osobám, mezi nimiž toto řízení probíhalo. Bylo tedy na místě, aby se odvolací soud zabýval meritorně důvodností odvolání odvolatelky Ing. A. M. proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 18.12.2003, čj. 5 C 88/2001-129, a nikoli řízení o této žalobě zastavit.
Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu ke zrušení výroku usnesení odvolacího soudu z 13.1.2005 (sp. zn. 27 Co 255/2004 Krajského soudu v Praze), jímž bylo rozhodnuto, že „rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. se zrušuje a řízení ve věci nároku dle §91a občanského soudního řádu se zastavuje“, a přikročil i k vrácení věci v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení odvolacímu soudu. Předmětem řízení u dovolacího soudu bylo pouze posouzení opodstatněnosti výroku usnesení odvolacího soudu o zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně (týkajícího se žalobního návrhu žalující Ing. A. M.) a o zastavení řízení „ve věci návrhu dle §91a občanského soudního řádu“, takže zrušení rozhodnutí dovolacího soudu se mohlo týkat jen rozhodnutí odvolacího soudu a nikoli výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé (pokud šlo o žalobní návrh žalující Ing. A. M.), jehož opodstatněnost spolu s důvodností odvolacího návrhu uvedené žalující náleží odvolacímu soudu ve smyslu ustanovení §211 a násl. občanského soudního řádu.
V dalším řízení bude odvolací soud vázán (ve smyslu ustanovení §243d odst. 1 a §226 občanského soudního řádu) rozhodnutím dovolacího soudu. V tomto dalším řízení bude nutno mít na zřeteli i rozhodování o nákladech řízení u dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu