ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1820.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1820/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Bytového družstva Z. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Z. R. a 2/ J. R., oběma zastoupeným advokátem, o částku 32.607,71 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 23 C 275/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8.2.2005, č.j. 30 Co 614/2004-136, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit, k rukám zástupce žalobce JUDr. M. M., náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci ve výši 4.775,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 4. 2004, č. j. 23 C 275/2000-109 (ve znění opravného usnesení z 12. 11. 2004), tak, že žalovaní jsou povinni na poplatku z prodlení s placením nájemného zaplatit žalobci částku celkem 32.607,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku, tj. v meritorním zamítavém výroku o úroku z prodlení ohledně dlužné částky, byl prvostupňový rozsudek potvrzen. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti měnícímu (pro ně nepříznivému) výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž obšírným způsobem jak rekapitulovali dosavadní průběh řízení, tak i brojili proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem. Kromě vlastního výkladu otázky vzniku povinnosti platit nájemné novému pronajímateli zpochybnili v důsledcích i proces vzniku žalobce jako družstva (vyčleněním z družstva předchozího), jakož i jeho postup v bytové věci proti žalovaným. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud v příslušné části zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl ve vyjádření k dovolání, aby toto bylo zamítnuto.
Žalovaní podali dovolání včas a prostřednictvím advokáta. Dovolání bylo přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a bylo možné dovodit, že dovolací tvrzení obsahově odpovídají dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tj. tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolání však není opodstatněné.
Dovolací soud nesdílí výkladovou extenzi („prokázání“ změny vlastnictví), kterou ve vztahu k povinnosti žalovaných nájemců včas platit nájemné (§697 obč. zák.) připustil soud prvního stupně ve svém posledním rozsudku a kterou žalovaní v dovolání operují. Ve shodě se soudem odvolacím má dovolací soud zato, že žalobce, jenž vznikl podle §29 zákona č. 72/1994 Sb. vyčleněním části družstva, řádně v rámci daném §680 odst. 2 obč. zák. sukcedoval do práv pronajímatele, včetně svého oprávnění přijímat nájemné a odpovídající povinnosti žalovaných toto platit v zákonné lhůtě. Žalovaní, jejichž případný jiný nárok ve vztahu k bytu nelze spojovat s nyní posuzovanou věcí, byli osobně účastni dění v družstvu a velmi dobře věděli, že přetrvávající nájem je dosud nutí platit nájemné žalobci. Typický pro jejich postoj je obsah ve věci předložené listiny – zápisu z členské schůze žalobce ze dne 12. 12. 1996, v němž paní R. odmítla za oba platit žalobci platby provozní povahy, neboť trvá na převodu bytu do vlastnictví od právního předchůdce žalobce a tomuto předchůdci také platí nájemné.
Dovolací soud tu dodává, že se – při vědomí vyřešení pro věc určujících právních aspektů v předchozím odstavci – nezabýval celou řadou dalších právních otázek, jež v dovolání nastolili prostřednictvím svého zástupce žalovaní. Dovolací přezkum není bezbřehý, má své hranice vytyčené dovolacími důvody a neznamená úplnou revizi napadeného rozsudku.
Odvolací soud ani soud prvního stupně nedopustili v řízení ani vznik tzv. zmatečnostních vad, které by snad zpochybnily procesní stránku řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud proto považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a dovolání žalovaných podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech řízení odůvodněn úspěchem žalobce v dovolacím řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady spočívaly v odměně právního zástupce za jeden úkon ve výši podle §3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., redukované však na polovinu vzhledem k jedinému úkonu v dovolacím řízení (§18 odst. 1 cit. vyhl.). Výchozí odměna za úkon představovala zaokrouhleně 9.400,- Kč, po polovičním snížení pak činila výše odměny 4.700,- Kč; k ní bylo třeba přičíst 75,- Kč režijního paušálu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. března 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu