ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1901.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1901/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně E. T., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. F., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 34.245,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 C 259/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2005, č. j. 24 Co 548/2004-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení v částce 2.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. 10. 2004, č. j. 8 C 259/2003-105, kterým byla zamítnuta žaloba, aby bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni částku 34.245,60 Kč, společně s úrokem z prodlení, z titulu náhrady škody podle §420 a souvisejících ustanovení občanského zákoníku. Žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů, jež vznikly protistraně v odvolacím řízení.
Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil závazky, vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi účastníky dne 11. 1. 2002. Porušení povinností žalovaného spatřovala žalobkyně v nevytápění pronajatých prostor a odstranění stolů a židlí z předzahrádky před pronajatým objektem. Odvolací soud však, stejně jako soud prvního stupně, nepovažoval tvrzení žalobkyně za smluvně podložená a ani v obecné rovině nedovodil, že by měl žalovaný odpovídat za škodu v intencích tvrzení žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž přičetla napadenému rozsudku zásadní právní význam a vytkla odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Popsala podrobně, ze svého pohledu, relevantní skutkový a právní stav a žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se prostřednictvím advokáta k podanému dovolání vyjádřil tak, že žádal jeho odmítnutí.
Dovolání bylo podáno včas a prostřednictvím advokátky. Případné posouzení dovolacích důvodů však bylo závislé na závěru o přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Ze znění dovolání je zřejmé, že dovolatelka ignorovala mimořádnost dovolacího přezkumu – zejména při shodě rozsudků obou nižších instancí -, a počínala si tak, jakoby byl Nejvyšší soud jen dalším soudním stupněm, provádějícím řádnou a úplnou přezkumnou činnost. Z obsahu dovolání není patrno, a žalobkyně to ani netvrdí, že by měl napadený rozsudek judikatorní přesah. Pokud jde o správnost hmotněprávního posouzení věci odvolacím soudem, pak dovolací soud neshledává v tomto směru pochybení; především však konstatuje, že v dovolání chybí jasně a určitě vymezená právní otázka, kterou snad měl – v intencích §237 odst. 3 o. s. ř. – odvolací soud nesprávně vyřešit. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již konstantně vymezení takové otázky po dovolateli požaduje.
Dovolací soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Úspěšné protistraně náleželo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ty vznikly podáním vyjádření k dovolání, tedy za jeden úkon právního zástupce ve výchozí sazbě 9.640,- Kč (§3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Tuto částku však bylo nutno, vzhledem k odmítnutí dovolání a jedinému úkonu v řízení (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 cit. vyhl.), krátit dvakrát o polovinu, takže výsledek tu činil 2.410,- Kč. K němu bylo třeba přičíst 75,- Kč režijního paušálu – tj. celkem 2.485,- Kč – a dále 19% DPH, takže konečná částka nákladů řízení představovala shora přiznaných 2.960,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. března 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu